Plánovaný ruský plynovod do Evropy má čistě politické cíle

21. 3. 2018

čas čtení 2 minuty
Ať už k odcházejícímu americkému ministru zahraničí Rexu Tillersonovi chováte jakékoliv city, zná pár důležitých věcí ohledně energie a silně oponuje výstavbě druhého ruského plynovodu Nord Stream 2 přes Baltské moře z Petrohradu do Německa, píše Anders Aslund.


  Tillerson tvrdí, že to Kremlu dovolí používat energii jako "politický nástroj". James Durso řekl listu The Hill, že USA by neměly oponovat vůli Německa postavit tento plynovod. Prosím, abyste rozlišovali.

  Jediný důvod pro Nord Stream 2 je, že je obyčejně lepší mít větší kapacitu plynovodu a že ho ruská vláda zaplatí. Ale kdo si přeje, aby to ruská vláda zaplatila. Argumenty proti tomuto plynovodu jsou početnější a mají větší váhu.

  Nord Stream 2 by přepravoval 80 % současného ruského exportu plynu do Evropy jediným systémem, co by protiřečilo politice EU ohledně energetické bezpečnosti a diverzifikace nabídky.

  Evropská unie má 28 členů. Z nich pouze tři jasně preferují výstavbu Nord Stream 2: Německo, Nizozemsko a Rakousko. Velké energetické společnosti těchto zemí uzavřely konsorcium s Gazpromem - a tyto společnosti dokázaly přesvědčit vlády, aby je podpořily.

  Wintershall a Uniper mají v Německu značnou váhu, OMV v Rakousku a Royal Dutch Shell vyvíjí velký vliv v Nizozemsku.

  Gazprom si zajistí takřka monopolní pozici na těchto trzích a stejně tak získá kontrolu nad startupy. Většina evropských vlád to chápe. 20 jich zřejmě projektu Nord Stream 2 oponuje, pár jich váhá, ačkoliv jen Východoevropané vyjadřují svou opozici nahlas a jasně.

  Tillerson tak správně tvrdil, že klíčový ruský cíl v případě Nord Streamu 2 je politický. Kreml považuje tento projekt za součást své ekonomické války proti Ukrajině. Navzdory řadě vážných obchodních sankcí Rusko srazilo svůj obchod s Ukrajinou oproti období 2012-2016 o 80 %.

  Teď chce upřít Ukrajině tranzitní poplatky odpovídající 2 - 3 % HDP. Jsme na straně ruského agresora, nebo bráníme jeho ukrajinskou oběť?

  Studie švédské obranné výzkumné agentury zjistila, že Rusko mezi lety 1991 - 2006 použilo "koercivní energetickou politiku" 55 x. Gazprom byl dominantním nástrojem v 16 případech.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9985

Diskuse

Obsah vydání | 27. 3. 2018