Jaký smysl dává hájit "lidem" elitářské absurdity?

27. 7. 2020 / Karel Dolejší

Pokusy rozbíjet černobílý výklad starého režimu mohou být za určitých okolností užitečné. Nebo také mohou být stejně povýšenecké, prvoplánové, hloupé a černobílé, jako ta nejprimitivnější antikomunistická výkladová schémata.

Nemá-li žádný smysl mobilizovat v ČR antikomunistický sentiment odkazy na prokazatelně prosovětskou političku Miladu Horákovou, která byla v jistý okamžik obětována na oltář povinných stalinských procesů v satelitních státech SSSR, "nečernobílost" si žádá nebránit ani obdobně absurdní a v zásadě nehájitelná prohlášení protistrany.

Mám tím na mysli některá do nebe volající tvrzení historika Michala Pullmanna, jako třeba o údajném "dialogu" propagandou zfanatizovaného davu s komunistickou mocí během nejhoršího teroru 50. let ZDE nebo o životním obzoru imaginární prodavačky ze Žďáru nad Sázavou ZDE, který má relativizovat komunistický zákaz cestování po světě.

Kdo ve starém režimu osobně žil, musí si ještě dobře pamatovat, že nejrůznější veřejná prohlášení tam byla možná vždy jen za předpokladu řádné "proorganizovanosti" a "prověření" těch, jimž bylo vůbec dovoleno jakkoliv reprezentovat "hlas lidu". Začínalo to už výběrem kandidátů členství ve státostraně, kteří měli povinnost vyvolávat do mikrofonu hesla během prvomájových manifestací, aby si zasloužili partajní ostruhy. Ano - tento model mají staří i noví komunisté dokonce zažitý tak hluboko, že dodnes nedokážou ani za nic uvěřit v existenci nějakých spontánních projevů občanské společnosti. U každé iniciativy proto hledají utajeného "skutečného" organizátora, jenž celou věc řídil. Protože nic jiného sami nikdy nepoznali.

O obzorech obyčejných lidí za některých bývalých režimů na území dnešní ČR lze jistě velmi užitečně přemýšlet - pakliže ovšem přitom udržíme na paměti příslušný kontext. Tak například v roce 1827 vyšel v Rakousku císařský patent o tzv. Vandrovnických knížkách (Wanderbuch), neboli dokumentech pro vyučené tovaryše, kteří se tehdy v rámci profesní praxe běžně vydávali do zahraničí na zkušenou ZDE. Tomu pochopitelně odpovídaly i jejich představy o tom, kam mohou nebo nemohou cestovat.

Ačkoliv mezinárodní situace za první čs. republiky již nebyla tolik nakloněná volnému pohybu osob jako v dobách "úpění pod Rakouskem", stále byla ještě imaginace obyčejného člověka ovlivňována představami o cestování po světě spíše než usedlými plány dovolené na Vranovské přehradě. K hrdinům tehdejších dětí patřili například spisovatelé jako J. M. Troska (sám navzdory podlomenému zdraví pět let žil v Srbsku) nebo A. V. Frič (opakované cesty do Jižní Ameriky). Jednalo se o dětskou literaturu v zásadě světoobčanskou, s dosud velmi mírnými prvky českého šovinismu.

Ten přišel v plné síle až později.

Pokud "objevitelé" Pullmannova kalibru sdělují svá mimořádně povrchní zjištění ohledně lidové imaginace v dobách komunistického režimu, ujišťuji, že ani dnes přece není žádný problém vybrat si ke stejnému účelu svědeckou výpověď obyčejné prodavačky například zlínského řeznictví, která se doslova chlubí, že už nikdy neplánuje jet nikam jinam než právě na Vranovskou přehradu, pročež dokonce pohrdá i možností navštívit Krkonoše.

Co že to takovými příklady dokazujeme?

Rozdíl mezi touto konkrétní a Pulmannovou starorežimní prodavačkou ovšem spočívá v tom, že druhá měla imaginaci omezenou i proto, že se jí v praxi v zásadě ani nenabízely další možnosti, kam se v létě vydat - a to dokonce ani hypoteticky. Jinak řečeno, její "soukromý" obraz ideální dovolené byl sám o sobě už produktem přísně limitované režimní každodennosti a propagandy. Jako celá řada dalších názorů, které život v nesvobodě automaticky pumpoval lidem do hlavy.

Mimochodem, posrpnová emigrace českých trampů jistě nesdílela onu představu Pullmannovy prodavačky ohledně "socialistické riviéry", když přesidlovala z okupované země do USA ZDE. A nikoliv, trampské hnutí nikdy nepředstavovalo žádnou od života odtrženou elitářskou záležitost, kterou bychom snad mohli stavět do protikladu ke "skutečné lidovosti".

Na rozdíl od pokusů některých historiků o účelové přepisování dějin komunistického režimu...

0
Vytisknout
4752

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2020