Potlačit požáry zrušením hasičů? Proč ne!

1. 2. 2021 / Karel Dolejší

Foto: Pixabay.

Tzv. Giniho index vyjadřující příjmovou nerovnost dosahuje v USA relativně vysoké hodnoty 41,4 (Světová banka, 2016). Naproti tomu v tradičně rovnostářské Francii se pohybuje pouze na hladině 31,6 (Světová banka, 2017). Index chudoby činí v USA 17,8 %, kdežto ve Francii 13,4 % (World Population Rewiew, 2021). - Podle klasické levičácké hypotézy - dále jen V+W - "bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad". V tom případě musí pochopitelně USA trpět výrazně vyšší zločinností, než Francie se stále ještě relativně rozvinutým evropským sociálním státem.


Ve skutečnosti však naznačená závislost neplatí. V USA zaznamenává index zločinnosti hodnotu 47,7, kdežto v rovnostářské Francii jen zanedbatelně nižší - 47,37. Pokud byste chtěli pokračovat, tradičně na západní poměry extrémně rovnostářské Švédsko je se zločinností na hodnotě 47,43, kdežto podobně - ale ne tak extrémně - rovnostářské Dánsko je na 26,09 (World Population Review, 2021).

Vysvětlovat tedy zločinnost úrovní bídy a případně příjmovou nerovností v tom kterém státě může být poněkud nevhodné. V+W hypotézu nelze držet, aniž bychom až po uši zalezli do lepkavé argumentační bažiny "relativní deprivace", odkud pak již snadno odvysvětlíme naprosto cokoliv.

Alternativní vysvětlení kriminality hovoří například o poruchách socializace v selhávajících rodinách, nebo o kulturních faktorech (viz vliv subkultury gangů s suburbánním prostředí USA nebo třeba v Jihoafrické republice).

Není však zde mým cílem vyřešit otázku, co vlastně ve společnosti způsobuje kriminalitu. To je totiž dosti ambiciózní úkol, skoro stejně obtížný jako klasická sociologická hádanka, co vlastně stojí za sebevražedností.

Spokojme se prozatím s konstatováním, že vysvětlovat kriminalitu V+W hypotézou nejspíše nikam nevede, protože se nám tak nemůže podařit objasnit ani prakticky stejnou zločinnost v USA a Francii, ani naopak výrazné rozdíly mezi Švédskem a Dánskem.

Jestliže ovšem V+W hypotéza neplatí, pak těžko držet i tezi, podle níž údajně zločinnost omezíme či dokonce odstraníme, pokud ve společnosti zredukujeme či odstraníme chudobu a příjmovou nerovnost.

Tak to prostě nefunguje.

Pakliže bychom opravdu chtěli přijít na to, jaká preventivní opatření proti kriminalitě zabírají, možná by bylo záhodno věnovat více pozornosti například důkladnému studiu dánských zkušeností, namísto ideologického "teoretizování". A ovšem že nelze předem vyloučit ani variantu, že tyto zkušenosti mohou být z různých důvodů špatně přenosné do jiného národního kontextu.

Tak či tak, není aktuálně k dispozici žádný zázračný recept z oblasti prevence, který by zaručil, že po jeho aplikaci do roka klesne index kriminality řekněme o 0,20.

Tím se dostáváme k problematice represe kriminality.

Pokud by snad existoval zázračný lék na kriminalitu, který by dokázal spolehlivě zaručit, že se zločinnost výrazně propadne nebo dokonce zmizí, dalo by se uvažovat o okamžitém snížení nákladů na represi.

V případě, že takový recept k dispozici nemáme, by však bylo nekonečně neodpovědné přestat bojovat proti zločinu represivními prostředky jen kvůli ničím nepodloženému slibu, že represi prostě nahradíme prevencí.

Mimochodem, existují samozřejmě různé typy kriminality. Pokud někdo uprostřed pandemie odcizí v samoobsluze dva sýry, nelze rozhodně vyloučit, že tak učinil jen a pouze z hladu. Naproti tomu ale člověk, který si dovedl opatřit střelnou zbraň (a to i v USA), sotva jedná v bezprostřední tísni a z podobného motivu, jako nebohý zloděj syrečků. Zloděje syrečků - přinejmenším některé - dost možná můžete zařadit zpátky do společnosti, pokud vystačí s penězi ze zvýšené podpory. Ozbrojené lupiče sotva. Prostředky jejich "nápravy" budou muset být přiměřeně tvrdší. A dost možná, že přesto nezafunguje žádný z nich.

Ozbrojené zásahové jednotky policie vznikají po světě proto, aby se vypořádaly s nárůstem ozbrojené kriminality.

Pokud policejní SWAT týmy nelze učinit zbytečnými tím, že chudí dostanou vyšší sociální přídavky či dávky - a to se nám věru sotva podaří - budou muset SWAT týmy existovat dál i v podmínkách seberadikálněji změněné sociální politiky.

Konkrétně v USA tím spíše, že trumpisté mohou znovu sáhnout k násilným útokům na státní budovy, tentokrát spíše na úrovni jednotlivých států Unie. A nasazovat proti takovým útokům armádu či Národní gardu není dobré nejméně ze dvou důvodů. Za prvé, klasické ozbrojené síly nejsou vycvičeny pro policejní práci, ani toho druhu, jakou provádějí ozbrojené SWAT týmy. Za druhé, během probíhající tranzice v USA mohou bohužel konkurenční mocnosti záměrně vyvolat mezinárodní vojenské krize (Čína na Tchaj-wanu, Rusko např. v Arktidě nebo v Baltu/Pobaltí), jež by si vyžádaly masivní nasazení amerických jednotek v zahraničí. A tyto jednotky musejí být k dispozici, místo aby hlídaly 51 Kapitolů plus stovky dalších vládních budov.

A ještě jedna poznámka. Ve SWAT týmech často působí nejschopnější policisté a pro řadu ostatních představují tyto jednotky vysněnou kariérní metu. Jak populární je tedy v řadách policie nápad sebrat peníze na provoz SWATů si lze snadno domyslet již dnes. Přidejme scénář, v němž se členové SWATů vrátí na běžné služebny a začnou svou frustraci šířit mezi ostatní příslušníky policejního sboru.

Jistě, je tu obvinění, že prý (někteří) policisté v těchto jednotkách prý zastávají rasistické názory. Proto je prý oprávněné sebrat těmto jednotkám peníze.

Jenže s léčbou rasismu odebráním peněz se to má nejspíše ještě hůře než s nápadem, že vyřešíme kriminalitu zvýšením sociálních výdajů.

Nejenže to nefunguje, ale bylo by to dokonce neobyčejně kontraproduktivní.

Jistě, ještě by tu byla originální česká varianta - nahradit SWAT týmy vhodně složenými ženskými SEX týmy. Obávám se nicméně, že po rozšíření této pochybné sexistické praxe by zločinnost mezi muži ve věkové kohortě 16-34 let nejspíše dál výrazně narostla.

Fakt, že neexistuje žádný "odzbrojovací" a "antimilitaristický" návrh příliš hloupý na to, aby se setkal s nadšenou a bezpodmínečnou podporou americké ultralevice, patří mezi několik hlavních příčin faktu, že se jí samotné nikdy nepodaří vybudovat zájmovou koalici nutnou k prosazení alespoň některých svých politických cílů. To co vůbec z jejího programu projde prosadí s mírnou neochotou a krčením rameny centristé Demokratické strany, v rámci vlastní širší koaliční politiky.

Kdežto krajní levičáci budou místo potenciálních spojenců dál usilovně hledat smrtelné nepřátele.

0
Vytisknout
4552

Diskuse

Obsah vydání | 4. 2. 2021