...a pozdravujte bycha

16. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut

Vaughovými charakteristikami jsou podle Ortmanna: Nerozhodnost, podbízení se veřejnému mínění, fixace na podružnosti, upřednostňování ekonomických zájmů před vším ostatním a upřednostňování jen takové expertízy, která vyhovuje vlastním osobním preferencím. Vaugh se také v osobním životě sám neřídí pravidly, které předepisuje v rámci veřejné politiky, a vše podřizuje snaze udržet se u moci.


Někdo by ovšem mohl namítnout, že navzdory Vaughově "nepružnosti" jsou ve filmu nakonec přece jen přijata správná opatření a závěr se tak mění ve víceméně happy end (lze-li u horroru o něčem takovém vůbec mluvit).

Pravda je, že po špatném vyhodnocení prvního případu zabití zemřou zcela zbytečně další čtyři lidé a bezpočet dalších utrpí různé jiné typy újmy - jen proto, že se starosta zajímal pouze o výnosy z plážových radovánek, odmítal vidět hrozící nebezpečí a přijmout proti němu vhodná opatření.

***

Kontroverzní americký generál Douglas McArthur kdysi shrnul podstatu vojenského selhání dvěma lapidárními slovy: "Too late" (příliš pozdě). Abstraktní věcná správnost nestačí. Příliš pozdní příprava jednotek, příliš pozdní reorganizace armády, příliš pozdní úsilí získat spojence, příliš pozdě vydaný rozkaz, příliš pozdě provedená změna postavení... To vše může vést ke katastrofě třeba i navzdory tomu, že v principu se dělaly "správné" věci.

Titulní článek v tomto vydání Britských listů analyzuje implikace již mnoho let známé ruské jaderné doktríny "eskalace kvůli deeskalaci". Připomenu, že jaderný úder na střední Evropu nacvičovaly ruské jednotky v Kaliningradské oblasti již řadu let předtím, než vůbec vznikla mezinárodní kontroverze ohledně plánů na umístění amerického protiraketového radaru v Brdech (v roce 1999). Tato hrozba tedy nepřišla s plánováním radaru - stejně jako nezmizela v okamžiku, kdy byl radar s konečnou platností zrušen. Zatím poslední simulované nasazení jaderných nosičů Tu-22M3 a Iskander-M proti evropským cílům proběhlo v září 2017.

Nejpozději od roku 2014 jsme měli všichni jasné varování o přítomnosti "žraloka" u naší "pláže". Jistě, proruští dezinformátoři a další "experti" se od té doby dušují, že Rusko jen "udělalo co muselo" a nebude už v agresi pokračovat. Ti kdo jsou znepokojeni prý jen mají slabé nervy. Klasická ruská omluva vlastní imperiální agrese "Podívejte se, k čemu jste nás donutili!" také mohla některé dočasně zmást.

Nicméně jsme osm let vzdáleni ode dne, kdy jsme se s nepochybnou jistotou dozvěděli, že Rusko je připraveno překreslovat v Evropě hranice vojenskou silou. Mezitím americké think tanky či polská cvičení znepokojivě ukazují, že se "protiteroristické" armády NATO ani vůči případné ruské konvenční agresi v Evropě nedokážou účinně bránit. Něco se pravda od té doby pro nápravu udělalo, ale bylo toho málo - a přichází to pozdě.

Německo až dosud trvalo na tom, že je potřeba držet se zakládacího aktu NATO-Rusko (na který Moskva ze své strany zvysoka kašle, stejně jako na další mezinárodní závazky Ženevskými úmluvami počínaje a Budapešťským memorandem konče) a nezřizovat na východním křídle aliance žádné stálé základny. Takže v Polsku a baltských státech sice máme nějaké vojáky NATO - ti tam ale pravidelně "rotují" z vlastních základen jinde a jejich přítomnost vychází z pochybné koncepce tzv. tripwire. Podle ní postačí k odstrašení útočníka samotný fakt, že by při útoku mohl zabít kromě polských, litevských, estonských a lotyšských vojáků také nějaké Američany, Kanaďany či Němce. Ale odkud vlastně víme, že by to opravdu stačilo, když přítomní vojáci vybavení převážně lehkou výzbrojí a zcela nedostatečnou dělostřeleckou, elektronickou, protiletadlovou atd. podporou nedokážou zmíněné země ubránit?

Modifikovaná představa říká, že pokud by Rusové zaútočili na Pobaltí a východní Polsko a obsadili tyto oblasti, NATO mobilizuje a vyžene je. Jenže například k plné mobilizaci německého Bundeswehru by bylo třeba nejméně půl roku - a ani pak by nebyl na evropském válčišti plně bojeschopný, protože má nevyhovující strukturu. Kdo by tedy, teoreticky, Rusy z Polska a Pobaltí vlastně vyháněl? Kromě Američanů, kteří mohou mít zrovna práci například na Tchaj-wanu?

Někdo také zjevně nedomyslel, že kvůli ruské jaderné doktríně zahrnující "eskalaci kvůli deeskalaci" není dobře myslitelné uvažovat o tom, že NATO později osvobodí území, které původně neubránilo. Přitom účinný protitah je jasný: Východní křídlo NATO musí být bráněno tak, aby Kreml ani nenapadlo se o něco pokoušet. Žádné symbolické jednotky a odklad řešení na neurčito problémy s Putinem nevyřeší.

***

Mogrenierova studie upozorňuje, že Rusko je "jaderná revizionistická mocnost", která navzdory příležitostným opačným deklaracím ve skutečnosti vychází z představy, že v jaderném konfliktu lze zvítězit. To ale také víme dlouho. Mnozí ruští komentátoři se nad výroky Kremlu a nejrůznějšími jadernými manévry s prapodivnými výchozími předpoklady pozastavovali ještě hluboko v dobách, kdy v Rusku existoval víceméně svobodný tisk. Myslíte, že s tím na Západě mezitím někdo z politiků něco udělal? Že netušíte? Prozradím vám to: Vůbec nic.

Přiblížili jsme se teď té části známého příběhu, kdy se policejní šéf se spolupracovníky bude muset vypravit na moře a pokusit se zbavit nebezpečného žraloka.

Pro Ukrajince už je ale v tuto chvíli bohužel pozdě. Jejich schůzky se zástupci amerických zbrojovek se měly odehrát na jaře, teď už žádné nové zbraně zvládnout nestihnou a pokud je Rusko skutečně napadne, vybojují svůj nerovný boj jen s těmi starými, na které jsou zvyklí.

Brzy se ale také dozvíme, zda náhodou není pozdě také pro Švédsko, Norsko (Rusko má ve vojenských plánech obsazení některých jeho přístavů coby ponorkových základen, jako to svého času praktikoval Hitler, a kdo ví, co může čekat Špicberky), Lotyšsko, Estonsko, Litvu a Polsko.

Z čistě soukromnického hlediska by se teď nejspíše doporučovalo odcestovat z Evropy na nějaký ostrov v Atlantiku a vyčkat, jak to na "starém kontinentu" nakonec dopadne.

Pokud někdo takovou možnost náhodou máte, rozhodně jí využijte.

A potkáte-li ho snad někde cestou, pozdravujte bycha...

1
Vytisknout
4809

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2022