Ruská invaze na Ukrajinu: Jaké jsou možnosti Západu?

15. 1. 2022

čas čtení 17 minut
  • Pokud jednání selžou, ruské ozbrojené síly mají několik možností, jak postupovat na Ukrajinu přes severní, centrální a jižní invazní trasy. 

Ale ruský pokus obsadit a udržet území nebude nutně snadný a bude zřejmě ovlivněn výzvami ze strany počasí, boje ve městě, řízení a velení, logistiky a morálky ruských vojáků a ukrajinského obyvatelstva.

Spojené státy a jejich evropští spojenci a partneři by se měli připravit na invazi přijetím okamžitých ekonomických, diplomatických, vojenských, zpravodajských a humanitárních kroků, aby pomohli Ukrajině a jejímu obyvatelstvu a posílili obranu podél východního křídla Severoatlantické aliance, napsali Seth G. Jones a Philip G. Wasielewski.

I kdyby diplomaté dosáhli dohody, Putin ukázal ochotu vyvolat novou válku na Ukrajině a hrozit jejím rozšířením, čímž učinil ruskou hrozbu trvalou. Invaze by znamenala významnou změnu v mezinárodní politice, vytvořila novou "železnou oponu" začínající na ruské hranici s Finskem a baltskými státy a táhnoucí se na jih přes východní Evropu, Blízký východ, střední a jižní Asii až do východní Asie podél jižního čínského křídla.

Proto je důležité chápat, jak může Rusko napadnout Ukrajinu, jak specifické politické cíle mohou ovlivnit plán invaze, výzvy, jimž invaze může čelit, a jaké možnosti reakce mají Spojené státy a jejich evropští partneři. Abychom napomohli chápání této dynamiky, tato stručná zpráva klade několik otázek. Jaké jsou cíle ruského prezidenta Vladimira Putina? Jaké vojenské možnosti Rusko má a jak by mohla invaze vypadat? Jak by měly Spojené státy a jejich spojenci a partneři reagovat?

Zpráva předkládá dva hlavní argumenty. Za prvé, pokud se Rusko rozhodne napadnout Ukrajinu, aby obnovilo svou kontrolu a vliv, existují přinejmenším tři možné osy postupu obsazování ukrajinského území: Severní, možná s pokusem obejít po křídle ukrajinskou obranu kolem Kyjeva postupem z Běloruska; centrální směřující západně na Ukrajinu; a jižní směřující přes Pěrekopskou šíji. Za druhé, pokud Spojené státy a jejich evropští partneři nedokážou odstrašit Rusko od invaze, měli by podporovat ukrajinský odpor kombinací diplomatických, vojenských, zpravodajských a dalších prostředků. Spojené státy a jejich evropští partneři nemohou Rusku dovolit anektovat Ukrajinu.

Západní ustupování Moskvě, když v roce 2014 anektovala Krym a pak zorganizovala povstání na východní Ukrajině ruské lídry jen povzbudilo. Navíc ruská anexe části nebo celé Ukrajiny by vedla k posílení ruského ozbrojeného personálu, průmyslové kapacity a přírodních zdrojů na úroveň, která by mohla znamenat globální hrozbu. Spojené státy a Evropa nemohou znova opakovat takovou chybu.

Zbytek této zprávy je rozdělen do tří částí. Za prvé, zkoumá ruské politické cíle. Za druhé, analyzuje ruské vojenské možnosti. Za třetí, zkoumá možnosti USA a jejich spojenců a partnerů.

Kreml si přeje to, co říká: Konec rozšiřování NATO, zrušení předchozího rozšiřování, odstranění amerických jaderných zbraní z Evropy a ruskou vlivovou sféru. Nicméně Putin by mohl přijmout i méně. Primárním cílem Kremlu je zaručit, aby Bělorusko, Ukrajina a Gruzie nikdy nepatřily do vojenského nebo ekonomického bloku než toho, který Moskva kontroluje a v němž bude Rusko posledním arbitrem zahraniční a bezpečnostní politiky všech tří států.

Na základě politických cílů má Kreml před sebou nejméně šest možných vojenských voleb.

1. Stáhnout některé ze svých pozemních jednotek z ukrajinské hranice - přinejmenším dočasně - pokud by jednání byla úspěšná, ale pokračovat v pomoci jednotkám na východě Ukrajiny.

2. Vyslat ruské konvenční jednotky do odtržených oblastí Doněcka a Luhanska jako jednostranné "mírové" jednotky a odmítnout jejich stažení, dokud mírová jednání neskončí úspěchem a Kyjev neodsouhlasí implementaci Minských dohod.

3. Obsadit ukrajinské území až po řeku Dněpr a použít ho jako páku při vyjednávání, nebo začlenit toto nové území do Ruské federace.

4. Obsadit ukrajinské území až po řeku Dněpr a obsadit také dodatečný pruh země (včetně Oděsy), který spojí ruské území s odtrženou Podněsterskou republikou a oddělí Ukrajinu od přístupu k Černému moři. Kreml by začlenil toto nové území do Ruska a zajistil, že zbytkový ukrajinský státeček zůstane ekonomicky neživotaschopný.

5. Obsadit jen pruh území mezi Ruskem a Podněstřím (včetně Mariupolu, Chersonu a Oděsy), zajistit dodávky sladké vody z Krymu a zablokovat Ukrajině přístup k moři, zatímco se vyhne vážným bojům o Kyjev a Charkov.

6. Obsadit celou Ukrajinu a spolu s Běloruskem oznámit vytvoření nové slovanské unie Velkorusů, Malorusů a Bělorusů (Rusů, Ukrajinců a Bělorusů).

Z těchto šesti možností první dvě znamenají nejmenší riziko významných mezinárodních sankcí, ale mají také omezenou šanci dosáhnout průlomu ve věci NATO i Minských dohod. Všechny další možnosti znamenají velké mezinárodní sankce a ekonomické potíže a mohou být kontraproduktivní z hlediska cíle oslabení NATO nebo oddělení USA od jejich závazků ohledně evropské bezpečnosti.

Třetí až šestá možnost by mohly dosáhnout jiného cíle - zničení nezávislé Ukrajiny - jejíž směřování k liberálně demokratickému státu se mezi kremelskými bezpečnostními elitami stalo významným zdrojem obav. Možnost třetí by přinesla Rusku kontrolu nad významnou částí ukrajinského území, ale ponechala by Ukrajinu jako ekonomicky životaschopný stát. Možnost čtvrtá by ponechala jen agrární zbytkovou Ukrajinu, ale předpokládá okupaci nejnacionalističtějších oblastí. Možnost pátá ponechává větší díl Ukrajiny svobodný, ale odřezává přístup k moři a znamená menší náklady na okupaci. Možnosti čtyři a pět jsou komplikovány faktem, že neexistuje přirozená demarkační linie této okupované země směřující z východu na západ, jako řeka nebo pohoří. Nová hranice na tomto území by se táhla podél nesčetných polí a lesů a bylo by těžké ji bránit. Šestá možnost znamená okupaci celé země a vyrovnání se s asimilací populace čítající 41 milionů lidí, která může okupaci po léta aktivně nebo pasivně odporovat. Vyžadovala by okupační síly značné velikosti, aby kontrolovaly obyvatelstvo a hlídaly nové hranice se zeměmi NATO. Ukrajinci na okupovaném území by mohli očekávat nucenou rusifikaci, kterou tento národ zakoušel za vládců jako Kateřina Veliká, Alexandr II., Stalin a Brežněv.

Mechanizované útoky nejsou vždy tak rapidní, jak útočníci očekávají. Postup proti odhodlanému protivníkovi v zimních podmínkách s omezeným denním světlem by mohl tempo významně zpomalit.

S dostatkem vojáků, palebné síly, logistiky, času a národní vůle, stejně jako za absence vnějšího zasahování, může Rusko postupovat vpřed, dokud armáda nedosáhne politických cílů Kremlu. Ruské ozbrojené síly mají nad ukrajinskými převahu ve vzduchu a na zemi, Rusko získalo rozsáhlé zkušenosti z vševojskových operací v Sýrii a terén je příznivý pro ofenzívní mechanizované válčení. Nicméně skutečná kalkulace vojenského úspěchu může být provedena teprve poté, co ozbrojený střet začne. Navíc je tu několik neznámých - jako počasí, boj ve městě, řízení a velení, logistika a morálka - které mohou v počátečních stádiích války sehrát významnou roli.

Pro ruské jednotky by bylo nejlepší vyhnout se městským oblastem vyčistit je později. Nicméně Charkov je hned za hranicí a jedná se o důležitý silniční a železniční uzel. Pokud by ruské síly nekontrolovaly Charkov, výrazně by to snížilo jejich logistické schopnosti při podpoře centrální postupové osy směřující k Dněpru a za něj. Navíc Kyjev představuje podobnou výzvu a jakožto hlavní město znamená velkou symbolickou hodnotu pro obě strany. Rusku se nemusí podařit vyhnout se trvalejším bojům ve městě v několika metropolitních oblastech (a z toho plynoucím vysokým ztrátám), pokud se pokusí o více než o trestný nájezd na Ukrajinu.

Čím delší by válka byla a čím vyšší ztráty, tím větší šance na podkopání ruské morálky od roviny vojína až po společnost jako celek. Zhruba třetina ruských pozemních sil sestává z vojáků základní služby povolávaných na jeden rok. Tito vojáci slouží spolu s profesionály (kontraktniki) v systému nazývaném dědovščina (hrubý český ekvivalent: "mazácká vojna"). Tento systém je proslulý šikanou až po úroveň vraždy, což může erodovat soudržnost jednotky. Navíc těžké ztráty si mohou vyžádat rychlé posily a záložníci vyslaní k posílení frontových jednotek prošli jen krátkým výcvikem. Jak by kvůli ztrátám klesal počet profesionálních vojáků a záložníci a vojáci základní služby by na frontě tvořili rostoucí podíl ozbrojeného personálu, šance na špatnou soudržnost jednotky na úrovni vojáka by vzrostla. Pokud by se ztráty a dokonce porážky hromadily, problémy by se mohly rozšířit i za frontu.

Ruské rodiny by nepochybně byly naštvány, že jsou jejich příslušníci používáni jako kanonenfutr, a všudypřítomnost mobilních telefonů s fotoaparáty a kamerami by rozšířila stížnosti vojáků za hranice jednotky. (Od jarního počátku hromadění jednotek na ukrajinské hranici se díky přísné praxi OPSEC zahrnující zabavování telefonů vojákům podařilo dosud objevit pouze 1 - slovy jedno - video natočené vojáky na telefon během přesunu na západ. Pochází z pátku 14. ledna - pozn. KD.)

Takže otázka pro Kreml zní: Čím déle bude válka trvat a společnost bude reagovat na ztráty a ekonomické potíže, jak moc hodnoty zbyde původním politickým cílům?

Klíčem k podvázání ruských ambicí je zabránit Moskvě v rychlém vítězství a zvýšit ekonomické, politické a vojenské náklady zavedením ekonomických sankcí, zajištěním politické izolace útočníka a prezentovat vyhlídku na vytrvalé povstání, které bude drtit ruské ozbrojené síly. V této válce možná Rusko má hodinky, ale Západ a Ukrajina mají čas.

Pokud odstrašování selže a ruské jednotky napadnou Ukrajinu, Spojené státy a jejich spojenci a partneři by měli podniknout několik okamžitých kroků:

Zavést přísné ekonomické a finanční sankce proti Rusku, včetně odříznutí ruských bank od systému globálních elektronických plateb SWIFT.

Schválit nový zákon o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act) a poskytnout Ukrajině válečný materiál zdarma. Priority by měly zahrnovat protivzdušnou, protitankovou a protilodní obranu, systémy pro elektronický boj a kybernetickou obranu, ruční zbraně a dělostřeleckou munici, náhradní díly k vozidlům a letounům, benzín, ropu a maziva, potravinové dávky, zdravotnickou podporu a další potřeby ozbrojených sil zapojených do vytrvalého boje. Tato pomoc by mohla být poskytována zjevně s pomocí amerických ozbrojených sil, včetně speciálních operací, nebo skrytě prostřednictvím akce schválené americkým prezidentem a vedené CIA.

Bylo by třeba poskytovat Ukrajině zpravodajské informace nutné pro narušování ruských komunikačních a zásobovacích linií a varování před výsadkovými nebo obojživelnými útoky a také informace o umístění všech větších jednotek.

Nabídnout humanitární pomoc pro uprchlíky a vnitřně přemístěné osoby. Tuto pomoc může být nutno rozšířit na spojence v NATO hraničící s Ukrajinou, kvůli uprchlíkům mířícím na západ.

Poskytnout Ukrajině a spojencům v NATO ekonomickou podporu včetně energetické, kvůli očekávanému narušení přísunu ruského zemního plynu do Evropy.

Provádět veřejnou diplomacii a mediální vysílání na Ukrajině a globálně, včetně Ruska, a přesně informovat o tom, co se děje.

Vyvíjet diplomatický tlak na Bělorusko, aby Rusku odmítlo přístup na své území v souvislosti s útokem proti Ukrajině.

Koordinovat s nevládními organizacemi a Mezinárodním soudním dvorem kvůli dokumentaci všech válečných zločinů na ukrajinském lidu a požadování nápravy, jakmile válka skončí. To co se stalo syrskému lidu se nesmí stát znova.

USA a NATO by měly být připraveny poskytnout dlouhodobou podporu ukrajinskému hnutí odporu bez ohledu na to, jakou by mělo formu. Rusko historicky prokázalo, že je schopno zničit ozbrojené hnutí odporu a pokud bude mít dost času, může to udělat znova. Jeho metody proti ukrajinskému hnutí odporu by byly rychlé, přímočaré a brutální. Jakékoliv útočiště na zbytku Ukrajiny nebo na území NATO by se stalo terčem ruského zjevného či skrytého útoku. Proto by odstrašení ruských akcí na území NATO vyžadovalo ochranu v podobě podstatných konvenčních sil. Navíc jakákoliv hranice okupovaného území by mohla rychle začít připomínat železnou oponu 20. století, včetně těžkých opevnění. Bylo by obtížné zřídit zásobovací linie pro hnutí odporu přes takové překážky.

Ukrajina by s mezinárodní podporou mohla Rusku potenciálně zabránit v obsazení a udržení veškerého nebo většiny svého území. Například by mohla udržet většinu svých manévrových sil dostatečně daleko od počátečních ruských průlomů, aby nebyly obklíčeny. (Tento nápad nejspíše velmi podceňuje ruskou schopnost vést s novou výzbrojí přesné letecké a raketové údery hluboko v hloubce protivníkovy obrany, řádově i stovky kilometrů, a jeho implikace pro ochranu ukrajinských tankových a mechanizovaných jednotek - pozn. KD.)

Jak by ruské síly postupovaly na západ, Ukrajina by měla získat zpravodajské informace o hlavním útočném směru, provést hluboké údery proti zásobovacím liniím, aby si vynutila operační pauzu, a jakmile budou nepřátelské jednotky zastaveny, obklíčit je a provést protiútok. (Ukrajinská armáda má i po osmi letech těžkých bojů v Donbasu z 95 % praktické zkušenosti jen se statickými obrannými operacemi vedenými ze zákopů, nikoliv s moderním manévrovým bojem. Pokusy provádět kopie Mansteinových manévrů během bojů u Charkova v únoru a březnu 1943 by se jí navíc nemusely povést už proto, že jsou v učebnicích vojenské historie pod heslem "Schlagen aus der Nachhand" velice podrobně popsány - pozn. KD.)

Města by se měla držet co nejdéle. V případě Charkova by měly být železnice a mosty uvnitř města zcela zničeny ještě před kapitulací, aby došlo k ještě větší degradaci nepřátelských komunikačních linií. Pokud se ruská armáda přiblíží k Dněpru, četné přehrady by měly být vypuštěny a nízko ležící oblasti zaplaveny. Výsadkové a obojživelné útoky by měly být okamžitě izolovány. Ukrajinským cílem by mělo být zabránit Rusku ve významnějším postupu před nástupem rasputicy (=jarního tání a deštivého počasí, které podle okolností a místních podmínek někdy doznívá do května až června).

Jakmile by byl mechanizovaný postup zastaven bahnem a problémy se zásobováním, kapsy po výsadkových a obojživelných útocích by bylo možno eliminovat a Ukrajina by měla dost času k mobilizaci zhruba 900 000 vojáků zálohy. V té době by doufejme začala přicházet i mezinárodní pomoc ve formě zbraňových systémů, které by zabránily Rusku v dosažení vzdušné nadvlády a umožnily údery hluboko v ruském týlu s cílem opotřebovat posily a zásobovací linie. V řádu měsíců by mezinárodní ekonomické a finanční sankce měly začít fungovat. Kreml by čelil dlouhé válce na bojišti i mimo ně, s koncem v nedohlednu.

Celý text v angličtině: ZDE (.pdf)

0
Vytisknout
7307

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2022