O rozdělení Československa před třiceti lety

1. 1. 2023 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty
30751
Je to tak dávno, že už to skoro není pravda... :)  Připomeňme, že k rozdělení Československa došlo proti vůli českých a slovenských občanů. Až do poslední chvíle uváděly průzkumy veřejného mínění, že proti rozdělení Československa je až 60 procent občanů země. Československo rozdělili politikové, bez referenda.

K rozdělení Československa došlo proto, že v české části země v červnu 1992 zvítězil ve volbách údajně "pravicový" Václav Klaus a jeho ODS, zatímco na Slovensku v těchže volbách zvítězil "postkomunista" boxer Vladimír Mečiar a jeho Hnutí za demokratické Slovensko.

 


Zdánlivě to vypadalo, že politická strategie obou částí země je neslučitelná, a proto se stát musí rozdělit. Byla to hloupost, vzpomínám, jak tehdy britský deník Guardian ostře kritizoval západní politiky, že Čechoslovákům nepomohli urovnat své politické spory.

Některé aspekty rozčlenění Československa byly provedeny velmi kompetentně, především rozdělení měny. Na bankovky se nalepily známky a pak postupně byly oznámkované peníze vyměněny za novou emisi. Slovenská koruna se ovšem vůči české koruně hned rychle propadla. Rozdělení měny studují ze zahraničí některé další vlády, určitě například skotská, která pořád uvažuje o vlastní nezávislosti.

Na začátku devadesátých let měl Václav Klaus a jeho ODS na Západě daleko lepší pověst než Mečiar a jeho "postkomunistické" Slovensko. Trvalo to pár let, než i západním analytikům došlo, že vlastně mezi Klausem a Mečiarem není zas tak příliš velký rozdíl. Když to došlo britskému deníku Financial Times, vydal o tom o Klausovi článek s názvem "Red in Tooth and Claw (S rudými zuby i drápy)".

Naštěstí to rozdělení dopadlo relativně dobře, nedošlo k excesům, jaké jsme zaznamenali v Británii po brexitu, kdy jsou občas od britských hranic deportovány nešťastnice z Evropské unie, které naivně oznámí anglickým imigračním úředníkům, že jedou do Británie dělat au pair - xenofobní Anglie dnes nenechá na svém území občany EU jen tak pracovat. K tomu mezi ČR a Slovenskem nedošlo - vždycky mohli Slováci žít a pracovat v Čechách a obráceně.

Velmi napomohla skutečnost, že jak ČR, tak Slovensko vstoupily r. 2004 do Evropské unie a od roku 2007 jsou součástí bezhraničního schengenského prostoru. Málokdo si ještě asi pamatuje, že předtím existovala mezi Českem a Slovenskem pevná hranice - uvidíte to například ještě v Hřebejkově filmu Horem pádem z roku 2004.

V některých věcech je na tom dnes Slovensko líp než ČR (prezidentka Čaputová, euro), v některých hůř. Obě země, jak ČR tak Slovensko, projevují v poslední době tendence vrátit se k extremnimu nacionalismu a zároveň propadly i xenofobii. V obou zemích se šíří populismus naštěstí zatím ne tak brutálně jako v Polsku a Maďarsku, avšak demokratické prinicipy západní Evropy ani Česko, ani Slovensko plně nepřijaly. Viz pořád ty řeči v Praze, jak "na Západě vládnou komunisti". Nebo ten neskutečný boj pražských pravičáků proti jízdním kolům a cyklotrasám a prosazování automobilové dopravy, která vážně poškozuje zdraví obyvatel. Neuvěřitelně, ČR dodnes neschválila Istanbulskou dohodu bránící ženy před domácím násilím. Žádná řádná státní strategie akcí proti globálnímu oteplování neexistuje.

Slovensko je na rozdíl od ČR  silněji obětí fake news a proruské propagandy. Slovenské vlády, navzdory rozumné prezidentce, byly často ještě daleko horší než vlády české.

Uvidíme, kam se budou obě země nyní ubírat. Nesporným problémem je chudnutí obyvatelstva, protože ani ČR, ani Slovensko nemají řádnou ekonomickou strategii jak investovat do moderního vzdělávání a do technologických, především ekologických inovací.

Uvidíme, do jaké míry chudnutí obyvatelstva povede k další destabilizaci obou zemí populismem.

Zatím, podobně jak optimisticky píše Jiří Pehe v Deníku N, můžeme říct, že to všechno mohlo dopadnout hůř. Máme štěstí.

2
Vytisknout
7528

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2023