Ruská invaze na Ukrajinu vyvolala na západních univerzitách "zpytování svědomí": vědci přehodnocují ruská studia

3. 1. 2023

Asociace slovanských, východoevropských a euroasijských studií (ASEEES) si za téma své konference v roce 2023 zvolila "dekolonizaci", kterou popisuje jako "hluboce politický akt přehodnocování dlouhodobě zavedených a často internalizovaných hierarchií, vzdávání se moci a její opětovné převzetí".

"Ruská invaze na Ukrajinu vedla k rozsáhlým výzvám k přehodnocení a transformaci ruskocentrických vztahů moci a hierarchie jak v regionu, tak ve způsobu jeho studia," uvádí asociace v oznámení o konání sjezdu.

"Tato válka je skutečně zemětřesením a akademická obec - jako součást tohoto světa - byla otřesena," řekl Edward Schatz, ředitel Centra pro evropská, ruská a euroasijská studia (CERES) na Torontské univerzitě. "Mám pocit, že není možné dělat věci tak, jak jsme je dělali dosud. Něco se musí změnit. Otázkou je, jak moc se změní a v jakých dimenzích."

Podle Schatze se v lednu uskuteční dvoudenní schůzka profesorského sboru CERES, na které se bude diskutovat o řadě otázek včetně učebních osnov a o tom, zda změnit název centra. Někteří vyučující se ptají, proč by instituce pokrývající region, který se rozkládá na dvou kontinentech a sahá od Atlantiku po Pacifik, měla mít ve svém názvu pouze jednu zemi - Rusko.

Ve Velké Británii mezitím pořádá Cambridgeská univerzita sérii přednášek pod názvem "Přehodnocení slovanských studií". Vědci v Severní Americe pracují mimo jiné na knize esejů, která se zaměří na "dekolonizaci východoevropského a euroasijského umění a hmotné kultury".

Mnozí vědci tvrdí, že ruskému státu je v akademickém prostředí věnována příliš velká pozornost na úkor kolonizovaných národů, regionů a skupin, včetně Ukrajiny, Kavkazu a Střední Asie, stejně jako etnických menšin v samotném Rusku. Dominuje pohled z Petrohradu a Moskvy - hlavních měst Ruska od carské éry a Sovětského svazu.

Zastánci dekolonizace nebo "decentralizace" volají po větším zahrnutí hlasů z jiných  národů a regionů do učebních osnov ruských, sovětských a euroasijských dějin, literatury, kultury, politologie a ekonomie.

Oxana Ševelová, profesorka politologie na Tuftsově univerzitě v Massachusetts a prezidentka Americké asociace pro ukrajinská studia, říká, že mnoho vědců z tohoto regionu má pocit, že akademická obec "do značné míry přehlíží" traumata způsobená ruským imperialismem a kolonialismem.

Místo toho se zaměřují spíše na moskevský pohled, podle něhož ruské a sovětské státy přinesly těmto komunitám "modernizaci, vzdělání a industrializaci".

Tento hlas však neslyší - nebo ho neposlouchají - všichni v oboru. Vědci volající po změně říkají, že narážejí na odpor některých akademiků, jejichž hlavním zaměřením je Rusko.

Potenciální dopad započatého posunu přesahuje nutnost přepsat přednášky a začlenit do nich nové materiály. Mohla by ovlivnit i současné a budoucí výzkumné projekty a zasáhnout i do minulosti, což by vedlo k většímu zkoumání dřívějších prací.

Erica Maratová, profesorka politologie na Národní obranné univerzitě ve Washingtonu a odbornice na Střední Asii, říká, že snaha ukrajinských vědců zpochybnit status quo na akademické půdě inspirovala ty, kteří studují další regiony ovládané Moskvou. "Válka na Ukrajině a právě to, jak se ukrajinští vědci vyjadřují, skutečně otevírá velký prostor pro nás ostatní," řekla.

Vitalij Černeckij, profesor slovanských a euroasijských jazyků a literatur na Kansaské univerzitě, narozený na Ukrajině, říká, že práce odborníků z neruských regionů a komunit nejsou kolegy brány dostatečně vážně, což je názor, který sdílí i Maratová a další.
Ukrajina je na Západě "špatně hodnocena a chápána" zčásti proto, že v diskusi dominují vědci z Ruska, řekl Černěckij.

Jako příklad uvedl, že jedním z důvodů, proč mnozí odborníci očekávali, že Kyjev po únorové ruské invazi rychle padne, bylo to, že uvěřili narativu, že Ukrajina je "rozhádaný" národ se slabým smyslem pro národní identitu.

Univerzity jen zřídka nabízejí kurzy dějin nebo kultury Ukrajiny, rozlohou největší a počtem obyvatel sedmé největší evropské země. Hlavním důvodem je nedostatečný zájem studentů - což je podle vědců důsledek zakořeněného zaměření na Rusko, i když válka nyní vedla k nárůstu zájmu.

V akademických osnovách byla Ukrajina "součástí většího seznamu 15 postsovětských zemí nebo zemí východní Evropy mezi Německem a Ruskem," řekl Černěckij, který se příští rok stane viceprezidentem ASEEES.

John Vsetecka, třiatřicetiletý postgraduální student, který bude příští rok obhajovat disertační práci o ukrajinských dějinách, říká, že pro vědce, jako je on sám, kteří studují jiné bývalé sovětské republiky než Rusko, je těžké najít permanentní místo na univerzitě

Vsetecka říká, že "málokdo se kdy pohne z dočasného zaměstnání" jako výzkumný pracovník nebo hostující profesor. Dodal, že výsledkem je "odliv mozků" s regionálními odbornými znalostmi z akademického prostředí.

Vědci tvrdí, že studium euroasijských regionů Ruska a sovětských studií ve Spojených státech bylo historicky vyučováno z moskevské perspektivy kvůli převažujícímu vlivu vědců narozených v Rusku, kteří pomáhali tento obor založit.

Clarence Manning, šéfka katedry slavistiky na Kolumbijské univerzitě a jeden z mála odborníků na Ukrajinu, tento argument uvedl v odborném článku z roku 1957.

Dominantní myšlenková škola v americkém akademickém prostředí zastávala názor, že "každý člověk na území starého ruského impéria je Rus", napsal. Tito vědci, označovaní jako "Rusko až v první řadě", opakovali "staré tradiční vzorce stanovené ruskou vědou před revolucí [1917]" a považovali Rusko a později Sovětský svaz "za jedinou jednotnou zemi".

Nedostatečná pozornost věnovaná "neruským slovanským jazykům a dějinám" byla "nešťastná, neboť měla tendenci dát výuce ve velkých centrech ruskou, ne-li sovětskou orientaci, což  vyvolalo následky".

Tyto důsledky se projevují i po šedesáti pěti letech.

Susan Smith-Peterová, profesorka ruských dějin na College of Staten Island v New Yorku, říká, že učení Vasilije Klučevského, učence z carské éry a jednoho ze zakladatelů moderní ruské historiografie, bylo v podstatě přesazeno do Spojených států.

Ključevskij, který zemřel v roce 1911, podle ní popíral existenci Ukrajiny jako národa a kultury odlišné od Ruska. Mezi jeho studenty v Moskvě patřil i Michael Karpovič, který v letech 1927-1957 učil na Harvardově univerzitě po tři desetiletí generace rusistů.

Karpovič "odmítal historiografickou legitimitu samostatných ukrajinských dějin", napsala Smith-Peterová tento měsíc na svém blogu a dodala, že v důsledku toho nebyly práce ukrajinských vědců "často integrovány do prací ruských historiků".

Jedním z klíčových narativů, které emigranti předali od historiků z carské éry a které se dodnes ve Spojených státech hojně vyučuje, je, že Rusko je přímým a jediným nástupcem Kyjevské Rusi  - státu, který dosáhl vrcholu své moci sto let před založením Moskvy.

Putin, který nepravdivě tvrdil, že Ukrajinci a Rusové jsou "jeden národ", a v mnoha historicky nepřesných písemných i ústních projevech naznačoval, že Ukrajina nemá právo existovat jako plně suverénní stát, použil toto značně zjednodušené pojetí kontinuity ve snaze ospravedlnit svou válku.

Ruská invaze na Ukrajinu "vedla v rámci rusistiky k období zpytování svědomí" a nutí vědce přehodnotit způsob, jakým se věci dělají, uvedla Smith-Peter.

Řekla, že ona sama "zásadně změní" způsob výuky ruských a sovětských dějin a zahrne perspektivu kolonizovaných lidí. Zpochybnila zjednodušenou kontinuitu mezi Kyjevskou Rusí a Ruskem.

Navrhuje, aby se badatelé o Rusku, zejména ti, kteří se zabývají sovětským obdobím, naučili ukrajinsky, aby mohli využívat ukrajinské archivy.

Mark Steinberg, emeritní profesor ruských dějin na Illinoiské univerzitě v Urbana-Champaign, který je spolu se zesnulým Nikolajem Rjasanovským spoluautorem široce používané učebnice A History Of Russia, upozornil, že současná debata není nová.

Akademická obec se s otázkami ruského a sovětského imperialismu a kolonialismu a způsobu jejich výuky potýká již od pádu komunismu na konci 80. let, říká Steinberg. Podle něj se obor v průběhu let změnil a univerzity nyní hledají vědce, kteří se specializují spíše na ruské impérium než na stát a kteří kromě ruštiny ovládají ještě druhý regionální jazyk.

Nicméně ruská invaze na Ukrajinu "posunula obor k pochopení impéria a kolonialismu jako pravděpodobně nikdy předtím", řekl Steinberg. "Dříve to byla jen akademická diskuse, ale teď kvůli tomu lidé umírají."

Výzvou, které nyní akademici čelí, je pochopit, jak ruský imperialismus a kolonialismus ovlivňují způsob, jakým přemýšlejí o svých tématech nebo jak k nim přistupují. "Myslím, že to je nejzajímavější posun a pravděpodobně nejkontroverznější," řekl.

Pokud jde o učebnici A History Of Russia, Steinberg uvedl, že provedl "několik významných změn ve směru zpochybnění jednoduchých předpokladů o kyjevsko-moskevské kontinuitě a v desátém vydání je bude dále rozvíjet".

"Důležité je zde neztratit dynamiku, protože velké akademické instituce mají tendenci být setrvačné," řekl.