Porážka Ukrajiny by znamenala globální katastrofu. NATO musí konečně zasáhnout a zastavit Rusko

8. 7. 2023

čas čtení 6 minut

NATO tento týden čelí velmi závažné otázce: zda dělá dost pro to, aby Kyjev válku vyhrál - nebo alespoň neprohrál.


Existuje riziko, že pokud současná protiofenzíva nepřinese žádný průlom, dojdou zásoby zbraní, udeří nová zimní energetická krize a podpora západní veřejnosti dále poklesne, bude Zelenskyj donucen k jednání - dokonce k výměně území za mír. Tajná, neformální jednání mezi USA a Ruskem již probíhají. Kdyby Ukrajina již byla členem NATO, jak bylo slíbeno před 15 lety, k tomu všemu by nedošlo.

Přesto Biden i nyní odmítá jít nad rámec posílených, dlouhodobých "bezpečnostních závazků". Rishi Sunak vágně říká, že "právoplatné místo" Ukrajiny je v NATO. Francouzský prezident Emmanuel Macron se jako obvykle snaží mít obojí. Spolehlivě mdlý německý kancléř Olaf Scholz nechce o členství Kyjeva diskutovat, dokud neskončí válka.

Tvrdí, že se chovají zodpovědně. Ale ono to  má ve skutečnosti kořeny v amerických a západoevropských obavách, že by vyprovokovaný Putin mohl zaútočit na Západ.

To je tak lehkovážné uvažování. Ani za střízliva a s větrem v zádech by chybující ruská armáda nedokázala porazit 2. jedenáctku Ukrajiny. Při všech svých hrozbách se Putin obává konfliktu mezi Ruskem a NATO. Pro něj by to byla politická a vojenská sebevražda.

 

Pohled z východu NATO je naštěstí solidnější. "Slyším hodně [zemí] říkat, že bychom neměli dělat to či ono, protože to provokuje Putina nebo Rusko a zejména k použití jaderných zbraní," řekla minulý týden Kaja Kallas, estonská premiérka. "Tyto hrozby nás mají zastrašit. Definice terorismu spočívá v tom, že nás má vyděsit, abychom se zdrželi rozhodnutí, která bychom jinak učinili. A to je to, o co se [Rusko] snaží."

Východoevropští členové NATO, sdruženi do klubu nově zformované "bukurešťské devítky", vydali minulý měsíc důležitou výzvu do zbraně, v níž zdůraznili, že odražení ruské agrese je "jedinou cestou k obnovení míru a řádu založeného na pravidlech v Evropě".

Všech devět zemí - Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko - vstoupilo do NATO po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Vyzvali k "nové politické cestě, která povede ke členství Ukrajiny... jakmile to podmínky dovolí". "Neměli bychom váhat s odvážnějšími rozhodnutími, protože jinak Putinův režim usoudí, že západní spojenci jsou příliš slabí (a když) budou zatlačeni do kouta, vzdají se," řekl litevský prezident a hostitel summitu Gitanas Nauseda.

Hlavní námitku proti tomuto argumentu shrnul bývalý velvyslanec USA v NATO Ivo Daalder. "Problém, kterému čelí země NATO, spočívá v tom, že dokud konflikt pokračuje, přivést Ukrajinu do aliance se rovná vstupu do války," varoval.

Existují však precedenty. Západní Německo získalo ochranu NATO v roce 1955, přestože stejně jako Ukrajina vedlo spor o okupované výsostné území - v držení východního Německa, sovětské kolonie.  Podobným způsobem by se obranný deštník NATO mohl rozumně rozšířit i na zhruba 85 % ukrajinského území, které Kyjev v současnosti kontroluje.

To by zajistilo posílenou protivzdušnou a protiraketovou obranu a obranu proti dronům, aniž by se "zapojilo do války". Umožnilo by to také vojenskou reakci NATO, pokud by se ruské síly, které se nacházejí na okupovaném území nebo ve vodách Černého moře, rozhodly podniknout další, zločinné útoky na civilisty, jako byl ten, při kterém ve čtvrtek ve Lvově zahynulo sedm lidí.

Anders Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO, nedávno nadhodil možnost, že by Polsko a pobaltské státy vyslaly pozemní jednotky na pomoc v boji proti ruským silám na ukrajinském území - pokud by NATO jako celek nezaujalo odvážnější postoj.

"Myslím, že Poláci by vážně uvažovali o vstupu a sestavení koalice ochotných, pokud Ukrajina ve Vilniusu nic nezíská," řekl Rasmussen. "Poláci mají pocit, že západní Evropa příliš dlouho neposlouchala jejich varování před skutečnou ruskou mentalitou."

Tento druhý názor důrazně podporuje A Wess Mitchell, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí, který tvrdí, že některé západoevropské vlády, které se staly kořistí "starých tabu proti znepřátelení si Ruska", to stále ještě pořádně nechápou.

Přestože do Kyjeva proudí zbraně, sliby o posílení obrany východního křídla "zůstávají z velké části nesplněny", napsal Mitchell. Od začátku války se například přítomnost francouzských vojáků na východě NATO zvýšila "z 300 na 969... a italských z 350 na 385".

Naproti tomu "východní členové NATO provedli historické posílení, v jehož důsledku bude mít Polsko brzy více tanků než celá západní Evropa dohromady". Mezitím se počet amerických vojáků zvýšil z 5 000 na přibližně 24 000.

Důležité je vyhnout se rozkolu v otázce členství Ukrajiny (a Švédska). Nekonečně důležitější je, aby si všechny země NATO plně uvědomily širší důsledky ukrajinského selhání při odrážení ruské agrese.


Pokud by k tomu došlo, východní a střední Evropa, severský region a Balkán by byly destabilizovány. NATO by bylo nuceno přejít na trvale válečný stav. Mezinárodní právo by bylo rozvráceno. Vznikl by precedens pro Čínu ohledně Tchaj-wanu.

Ukrajina by byla fakticky rozdělena. A škodolibý Putin a jeho banda, kteří by unikli spravedlnosti, by si útok  mohli zopakovat tam nebo někde jinde. Takže už žádné podmínky, výhrady a chytré výhrady, prosím. NATO musí uvolnit svou značnou sílu, aby zajistilo ukrajinské vítězství.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
8009

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2023