Izrael: Odvedení pozornosti od nebezpečí je varováním pro Západ
11. 10. 2023
Jak mohl Izrael dopustit, aby se to stalo? Když se začaly šířit záběry motocyklů z Gazy, které prorážely díry v izraelském "chytrém" hraničním plotě, paraglidistů přistávajících u pouštního rave, celých rodin unášených nebo masakrovaných ve svých domovech, otázka na rtech každého západního analytika zněla: Jak mohl Izrael dopustit, aby se to stalo?
Důležitější otázka však zní: Co teď udělá sám Západ?
Útok byl zahájen ze země, moře a vzduchu a byl bezprecedentní jak rozsahem, tak barbarstvím. Byla to ukázka divošství podobného ISIS. Ale bylo to také vyvrcholení sofistikované vojenské operace, pravděpodobně měsíce plánované a podporované nejméně jednou cizí mocností. V důsledku toho bylo zmasakrováno více než 800 Izraelců a v nadcházejících dnech a týdnech budou bezpochyby následovat další. Opět: Jak mohl Izrael, se svým rozsáhlým zpravodajským aparátem a desetiletími zkušeností, dopustit, aby se to stalo?
Zřejmá odpověď – přinejmenším ta, která obchází mozkové trusty v Evropě a Americe – je, že Izrael byl rozptýlen. A když čelíme tak odhodlaným nepřátelům, jako jsou Hamás a Írán, kteří vždy vyhlížejí ideální okamžik k útoku, odvedení pozornosti se rovná sebevraždě.
Na tom je jistě něco pravdy. Jak řekl Abraham Lincoln, "rozdělený dům nemůže obstát". Izrael, rozpolcený vnitřními neshodami ohledně Netanjahuova pokusu o reformu Nejvyššího soudu, je už měsíce ochromen. Místo toho, aby se politici dívali na existenční hrozby vůči jeho území i uvnitř něj, bojují o reformu soudnictví. A když se vedení civilisty vedené demokracie stane posedlým tak složitou otázkou, kdo vede armádu? Co mohou zítřejší soudci přinést dnešním obětem terorismu?
Nebezpečí rozptýlení však není pouze izraelské. V západním světě vedeném USA je stejně rozšířené, ne-li rozšířenější. V posledních letech se ve střetu civilizací otevřely staré fronty (Samuel Huntington má den ode dne větší pravdu). Amerika se dnes nepřímo angažuje v bitvách proti Putinovu Rusku a Hamásu podporovanému Íránem, zatímco Čína to bedlivě sleduje, možná pokukuje po Tchaj-wanu. Nová protizápadní osa mezi Chameneím, Putinem a Si Ťin-pchingem vypadá stále hrozivěji. A jak na to reagujeme?
Můžeme být částečně vděční, že jak Velká Británie, tak USA přislíbily podporu Izraeli, stejně jako přislíbily podporu Ukrajině proti Putinovi. Ale nejsou to těžká rozhodnutí. Pár slov; tiskové konference. To nenahrazuje strategii, která v současnosti bolestně chybí.
Ve Velké Británii se dvě hlavní politické strany zabývají cirkusem, který je konferenčním obdobím, a snaží se, aby z toho vyšly s určitým zdáním úctyhodnosti. (Soudě podle propalestinských demonstrací na labouristické konferenci, Keir Starmer má těžkou práci.) V USA vzbuzuje situace ještě menší důvěru. Zatímco demokraté považují návrat Trumpa do Bílého domu za hrozbu pro samotnou demokracii a republikáni považují rok 2024 za test integrity voleb, nepřátelé Ameriky nadále krouží kolem a hledají příležitost. Sněmovna reprezentantů postrádá předsedu. Vládní shutdown se zdá být nevyhnutelný. Jsme roztržití a oni to vědí. Podle mého názoru to bylo stejně tak rozptýlení Západu jako rozptýlení izraelských politiků, co povzbudilo Hamás a jeho podporovatele k zahájení teroristické války.
Nic z toho neznamená, že témata, která dominují mediálnímu cyklu a politickému diskurzu, nejsou důležitá: Imigrace, kriminalita, klima. Jsou ale existenciální? Rozhodně ne ve srovnání s hrozbou, kterou pro Izrael představují jeho zlovolní sousedé; a už vůbec ne ve srovnání s hrozbou povzbuzeného Blízkého východu pro Západ, který se stal samolibým ohledně hrozby terorismu. V dobře fungující demokracii by bylo jasné, že je třeba podpořit Izrael více než hezkými slovy. Nestupňovali bychom rétoriku k apokalyptičnosti; nerozptylovali bychom se bratrovražednými vnitřními boji.
Jen se podívejte, jak se Západ pokusil – a neuspěl – zpracovat krveprolití v Izraeli. Jsme chyceni do manichejské pasti, která upřednostňuje morální jistotu před realitou, takže se protiizraelským aktivistům podařilo nás dále rozptýlit. Překrucují realitu tím, že předstírají, že Izrael jednoduše platí cenu za svou agresi; že musí, jak řekl bývalý vůdce labouristů Jeremy Corbyn, ukončit svou "okupaci" Gazy. (Je ironií, že ti samí lidé mají tendenci být těmi, kdo varují Izrael, aby nezahájil invazi do Gazy – je okupovaná nebo ne?) Následuje další rozptýlení: Ve formě protestů před izraelskými ambasádami, v těch překrucováních, která umožňují aktivistům ospravedlnit útoky na židovské obchody a restaurace.
V důsledku toho se mnoho lidí nedokáže shodnout na několika málo faktech v tomto nekonečném konfliktu, která jsou jasná: Že Hamás pohání spíše nenávist k Židům než láska k Palestincům; že Hamás běžně zabíjí, mučí a pronásleduje Palestince, kteří usilují o mír s Izraelem; že dlouho předtím, než Hamás na ulicích předváděl mrtvá těla izraelských žen, používal palestinské děti jako lidské štíty.
A nyní je tu skutečnost, že Írán, Rusko a Čína se na to dívají s radostí. Vidí anarchii v Izraeli a zející ránu v západní alianci. Paláce v Teheránu, Moskvě a Pekingu se dívají na Západ, a co vidí? Aktivisté na Time Square svolávají další intifádu, židovským školákům je řečeno, aby nenosili uniformy, národní televize dávají vysílací čas obhájcům Hamásu. Naše slabost je světu jasná.
Západ se tedy musí rozhodnout. Degenerujeme do rozhádaných frakcí, nebo znovu potvrdíme naše trvalé hodnoty a nejvyšší ideály na globální scéně? Stojíme s Izraelem v činech jako ve slovech, nebo padáme do propasti rozptýlení a rozdělení? To může být nejdůležitější volba, kterou naše generace udělá.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse