Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"

Guatemala: od zažehnaného nebezpečí Arbenzových sociálně-demokratických reforem ke genocidě

13. 11. 2025 / Daniel Veselý

Guatemale otevřel dveře velkým zahraničním společnostem prezident Manuel José Estrada Cabrera, úřadující v letech 1898 až 1920. V popředí stanula  United Fruit Company, která v zemi získala lukrativní zakázky. Prezident Jorge Ubico, který se v Guatemale držel u moci v letech 1931–1944, v laskavostech vůči této společnosti překonal všechny své předchůdce (74). Ubico donutil bezzemky z kmene Mayů pracovat na vládních projektech a pro velké vlastníky půdy. Pokud jde o Ubicovu zálibu ve věznění oponentů a potlačování kritických projevů v guatemalské společnosti, Washington to jednoduše ignoroval, dokud v zemi vzkvétaly americké investice. Ubico, obdobně jako všichni diktátoři v regionu, nakonec svými represáliemi vyvolal odpor obyvatelstva. V roce 1944 zahájila koalice střední třídy, učitelů a nižších důstojníků, do neopomenutelné míry inspirovaná liberalismem Nového údělu Franklina D. Roosevelta, cestu k lidovému povstání. Revolta donutila Ubica k rezignaci (75). V roce 1945 se konaly první demokratické volby v historii Guatemaly. Voliči si za svého prezidenta zvolili profesora filozofie a spisovatele Juana José Arévala. Arévala po šesti letech v dalších demokratických volbách nahradil jeho spolupracovník, mladý vojenský důstojník Jacobo Árbenz Guzmán. Nově zvolený guatemalský prezident si díky svým plánům na rozsáhlou agrární reformu, zahrnující vyvlastnění velkých pozemků, odškodnění majitelů a přerozdělení půdy mezi chudé zemědělce, brzy nadělal mocné nepřátele (76). V předních řadách Árbenzových protivníků stála právě United Fruit Company. Tato společnost byla hlavním vlastníkem guatemalské půdy. Ovládala navíc značnou část infrastruktury, včetně železničních tratí, elektrických rozvodných sítí a jediného přístavu v zemi na pobřeží Atlantského oceánu Puerto Barrios. United Fruit zahájila proti jeho vládě PR kampaň ve snaze otřást jeho politickými pozicemi. Ústřední poselství kampaně hlásalo, že se v Guatemale s pomocí Sovětského svazu ustavuje komunistický režim (77). Tato korporace měla monopol na produkci a prodej ovoce v celé Střední Americe a v některých dalších zemích Latinské Ameriky a Karibiku, včetně Guatemaly. Navíc v zemi dlouhodobě neodváděla žádné daně (78).

K Árbenzovu svržení bylo zapotřebí zmanipulovat světové veřejné mínění, počínaje Spojenými státy. Bylo nutné všechny přesvědčit, že Árbenz promění Guatemalu v kolonii Sovětského svazu, a to přímo na americkém zadním dvorku. O vytvoření propagandistického tažení v zájmu United Fruit Company proti Árbenzově pozemkové reformě se přičinil duchovní otec PR a americký veřejný intelektuál Edward Bernays (79). Bernays ve své knize z roku 1928 s názvem Propaganda (tehdy nemělo toto slovo pejorativní význam, spíše neutrální  – pozn. aut.) uvádí, že „vědomá a inteligentní manipulace s organizovanými návyky a názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kdo manipulují s tímto neznámým mechanismem společnosti, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou mocí v naší zemi. Inteligentní menšina musí propagandu využívat nepřetržitě a systematicky.“ Spojené státy tedy měla řídit „neviditelná vláda“ sestávající z inteligentní menšiny. Ta měla zajistit, aby stádo setrvalo v pasivitě, a aby jej zpracovávala propaganda. Bernays chtěl Američany přesvědčit, že Árbenz nepředstavuje nebezpečí pouze pro United Fruit Company, ale i pro ně samotné. Koneckonců zhoubné svody PR průmyslu tkví ve vytvoření iluze, v níž se zájmy velkých mocenských skupin protínají se zájmy běžných lidí a nacházejí společného jmenovatele. Bernays si uvědomoval, že puč v Guatemale vyžaduje plný souhlas představitelů americké vlády a United Fruit Company. Jenže Árbenz nepředstavoval žádné komunistické nebezpečí a se Sovětským svazem neměl žádné kontakty. Edward Bernays moc dobře věděl, že vše, co o Guatemale říkal, byla lež (80). Intelektuál si vytkl ambiciózní cíl: chtěl přesvědčit obě prominentní politické strany ve Spojených státech, že Árbenz je ve skutečnosti komunista. Árbenz měl sice ve své koalici politiky z komunistické strany, nicméně guatemalská armáda zůstala ve státě nezávislou silou(81). Bernaysova PR strategie nakonec přinesla své ovoce, neboť puč proběhl hladce. V následujících dekádách ji americký hegemon replikoval v dalších zemích v regionu, například o dekádu později v Brazílii. Navzdory zkazkám o komunistickém nebezpečí číhajícím v Árbenzově „spirituálním socialismu“ guatemalský prezident vysvětloval, že jeho vláda bude klást důraz na kapitalistickou modernizaci. Chtěl tak Guatemalu proměnit ze země svázané feudální ekonomikou na moderní kapitalistický stát (82). Guatemalský prezident prosazoval odstranění monopolů, vyslovoval podporu dělnickým organizacím a usiloval o vytvoření nezávislé ekonomiky. Chtěl prohloubit reformy svého mentora Arévala. Árbenz podporoval soukromé iniciativy, akumulaci soukromého kapitálu a příliv zahraničních investic a technologií (83). Guatemalský prezident důrazněji akcentoval roli státu při provádění modernizačních programů. Nehodlal jakkoliv měnit status quo, natož vyvolat komunistickou revoluci. Na to byl až příliš disciplinovaným politikem. Árbenz mohl představovat podvratného komunistu pouze v mysli paranoidního amerického politického establishmentu. Jenže guatemalský prezident šlápl na kuří oko americkému agrobyznysu v Guatemale. Árbenz chtěl guatemalskou nezávislost ukotvit na půdorysu autonomní domácí ekonomiky, kde by se už velcí vlastníci půdy nevyhýbali placení daní. Zdůrazňoval, že k prosperitě lze dospět sociálním pokrokem. Jeho vláda sestavila komplexní legislativní program požadující transformaci prakticky celé hospodářské infrastruktury (84). Transformace obnášela budování nových továren, vylepšenou extrakci surovin, vytvoření příležitostí pro obnovu komunikační a dopravní infrastruktury či rozvoj moderních bankovních institucí. Árbenzova vládní agrární reforma, vycházející z opatrného odborného posudku, nakonec přisoudila půdu ležící ladem sto tisícům venkovských rodin. Celkem máme na mysli půl milionu rolníků (campesinos) (85). Malí rolníci a farmáři se stali novými vlastníky půdy a díky nabytému majetku získali přístup k finančním úvěrům. Guatemala měla překonat příčiny svého žalostného ekonomického stavu restrukturalizací hierarchického uspořádání společnosti. Árbenzova zemědělská reforma, formulovaná v dekretu Decree 900, vycházela z guatemalské ústavy z roku 1945. Tvůrci ústavy měli na paměti středostavovské uspořádání guatemalské společnosti, přičemž chtěli zvednout životní úroveň většinové populace a aplikovat právní rovnost mezi Guatemalci a zahraničními podnikateli. Zatímco spousta mayských Indiánů žijících v odlehlých oblastech toužila setrvat v tradiční izolaci a obdělávat nově nabytou půdu, jiní se chtěli integrovat. Začali prodávat vlastní plodiny a přebytky na lokálních trzích. Cena potravin se snížila, kupní síla na hlavu rostla, a tak docházelo k erozi tradičního hierarchického rozložení společnosti (86). Árbenzova vláda však neprovedla žádný komunistický převrat.

Ve volně dostupných amerických vládních materiálech je detailně vylíčena agresivní role CIA při vměšování do vnitřních guatemalských záležitostí. Americké vměšování vedlo k odstranění demokraticky zvoleného prezidenta. Za Eisenhowerovy vlády se CIA v srpnu 1953 ujala vytvoření operačního plánu počítajícího s přerušením vojenské pomoci Guatemale a s vyvíjením diplomatického a ekonomického tlaku na Árbenze. Plán počítal s pokusy „o podvracení a/nebo přeběhnutí armádních a politických vůdců na stranu proamerické opozice“. Program se také opíral o vedení rozsáhlé psychologické války a paramilitárních akcí. V období od srpna do prosince 1953 se sestavoval patřičný tým CIA a pracovalo se na konkrétních operačních plánech (87), jak se dočteme v memorandu CIA zveřejněném v roce 1975. CIA ve svých operačních plánech počítala nejen s paramilitárními akcemi, ale i s leteckými manévry, nálety a šířením propagandy. Jedním z propagandistických triků bylo vymýšlení zfalšovaných zpráv o dodávkách sovětských zbraní do Guatemaly. CIA s rozpočtem tří milionů dolarů vycvičila vojenskou skupinu protiarbenzovského důstojníka Castilla Armase. Ústřední zpravodajská služba rozšířila kontakty s důstojníky guatemalské armády v naději, že je přesvědčí, aby svrhli vládu zevnitř. Obavy, že Árbenz nakonec uzavře otevřené spojenectví s komunisty, se v očích amerických operativců prohloubily, když v květnu 1954 dorazila do Guatemaly švédská loď s nákladem zbraní ze zemí komunistického bloku (88), jak stojí psáno v amerických vládních dokumentech. Castillo Armas a jeho muži vtrhli do Guatemaly z honduraského území 18. června 1954. Posléze se zapojili do řady nerozhodných bitev s guatemalskou armádou. Intenzivní diplomatický a propagandistický tlak ze strany USA, stejně jako letecké údery stíhaček z období druhé světové války pilotovaných CIA, vyvolaly chaos a krizi. Mezitím tajné kontakty CIA s regulérní armádou přesvědčily několik vlivných důstojníků, aby se postavili proti Árbenzovi. Politik 27. června 1954 rezignoval. V následujících dnech pomáhali američtí diplomaté a zpravodajští důstojníci zprostředkovat choulostivá jednání mezi Castillem Armasem a důstojníky, kteří vedli puč. Nakonec byl Castillo Armas jmenován prezidentem Guatemaly (89). Národní bezpečnostní archiv Spojených států zveřejnil rozsáhlou sadu dokumentů o aktivitách CIA v Guatemale v citlivém roce 1954, kdy pučisté svrhli demokraticky zvoleného prezidenta Árbenze (90).

Tříbí a doplňují se tak dosavadní poznatky o situačním prostředí v Guatemale v tomto krizovém období. Ústřední zpravodajská služba Árbenzovy socioekonomické reformy ve svých memorandech pohrdavě označovala za nacionalistický program pokroku, „zabarvený citlivým, protizahraničním komplexem méněcennosti ‚banánové republiky‘“. První pokus CIA o svržení guatemalského prezidenta s aktivním zapojením nikaragujského diktátora Anastacia Somozy na podporu Carlose Castilla Armase s krycím názvem Operace PBFORTUNE autorizovala Trumanova vláda už v roce 1952 (91). Program PBSUCCESS, schválený Trumanovým nástupcem prezidentem Eisenhowerem v srpnu 1953, disponoval rozpočtem ve výši 2,7 milionu dolarů. Opíral se o psychologické operace a podvratné činnosti ve válce nízké intenzity. V odtajněné vládní zprávě o působení CIA v Guatemale se od jejího autora, historika Geralda Hainese, dozvídáme, že již v lednu 1952 začalo velitelství CIA sestavovat seznamy osob z Árbenzova kabinetu (92). Tito lidé měli být v případě úspěšného protikomunistického převratu okamžitě zlikvidováni. Plánování atentátů zahrnovalo sestavení rozpočtu, výcvikové programy, vytvoření zabijáckých týmů, vypracování seznamů cílových osob a pašování zbraní. Podle této analýzy Ústřední zpravodajská služba zvažovala páchaní atentátů až do 27. června 1954, kdy guatemalský prezident rezignoval. Avšak podle vládních materiálů CIA tuto taktiku nakonec nezvolila. Ti, kdo tuto studii a další související dokumenty odtajnili, vymazali jména cílových osob. Není proto možné ověřit, zda některé z nich zahynuly během puče, nebo až po něm. Další dokument CIA je 19stránkový návod (93) z tréninkových manuálů Operace PBSUCCESS na efektivní provádění politických vražd: „Nejjednodušší místní nástroje jsou často nejúčinnějšími prostředky ke spáchání vraždy,“ radí studie. „Stačí kladivo, sekera, klíč, šroubovák, pohrabáč, kuchyňský nůž, stojan na lampu nebo cokoli tvrdého, těžkého (…) Bodné rány do tělních dutin nemusí být spolehlivé, pokud nezasáhnou srdce... Absolutní spolehlivost spočívá v přerušení míchy v krční oblasti,“ radí manuál. Další verze seznamů zmiňuje osoby určené k likvidaci, které sestavili operativci CIA a Carlosem Castillem Armasem během příprav na převrat v roce 1954. CIA rozdělila jména osob určených k „neutralizaci“ do dvou skupin: do první zahrnula ty, kdo měli být popraveni, a do druhé ty, kdo měli být během převratu uvězněni nebo vyhoštěni. CIA před zveřejněním tohoto dokumentu vymazala všechna jména a ponechala pouze řady čísel udávajících, kolik lidí se na seznamu ocitlo (94). Ačkoli se Árbenzovi a jeho nejbližším spolupracovníkům podařilo uprchnout ze země, bezpečnostní složky poté, co CIA dosadila k moci Castilla Armase, zatkly a usmrtily stovky lidí (95). Prezident Jacobo Árbenz udělal fatální chybu, když svou prorolnickou politikou narušil kvetoucí byznys United Fruit Company. Zmírněním vykořisťovatelských pracovních praktik v Guatemale proti sobě popudil mocnou korporaci, a tím pádem i Washington. Guatemalský prezident ani v nejmenším nesymbolizoval komunistickou nákazu či obdobný destabilizační prvek. Taktéž Árbenzova vize „autonomní domácí ekonomiky“ nepasovala na roli Guatemaly (potažmo celé oblasti jižně od Rio Grande) jako levné exploatační destinace pro United Fruit Company a další americké korporace a investory. Washington v žádném případě neodpouští jakoukoliv neposlušnost a náležitě ji trestá, jak se mohli přesvědčit Árbenz, Castro, Allende, sandinisté a další „záškodníci“ v regionu.

CIA zhodnotila provedení státního převratu v Guatemale v její režii jako „zjevný triumf“ (96), který se nabízel jako model pro budoucí operace Ústřední zpravodajské služby po celé Latinské Americe. Operace PBSUCCESS však měla v Guatemala dlouhodobé smrtící následky. Když po převratu zrežírovaném CIA vypuklo povstání, guatemalští vojenští předáci s americkou pomocí vyvinuli a zdokonalili masivní protipovstaleckou kampaň. Ta si ale vyžádala desítky tisíc obětí, zmrzačených či pohřešovaných osob (97). Armasův pučistický režim zrušil progresivní reformy, pronásledoval komunisty a páchal násilnosti proti členům odborů a rolnických organizací, což výrazně prohloubilo politickou nestabilitu. Armas si udržel moc za pomoci Washingtonu. Zrušil pozemkové reformy, které ohrožovaly zájmy společnosti United Fruit Company a některých dalších vlastníků půdy a nemovitostí. Despota polarizoval národ a připravil půdu pro rozmach domácího násilí, které dusilo Guatemalu celé následující dekády (98). Zatímco Spojené státy předstíraly, že bojují s komunismem nenásilnými prostředky, drasticky zvýšily svou pomoc Guatemale, aby zabránily pádu režimu Castilla Armase. Americká pomoc během celé revoluční éry v letech 1944–1954 činila pouze 600 000 dolarů. S nástupem Armase k moci se vyšplhala na 45 milionů dolarů ročně (99). Během prvních tří let Armasova mandátu poskytla americká vláda jeho kabinetu 80 milionů dolarů, téměř výhradně ve formě grantů, které nebylo nutné splácet. Po Armasově zavraždění v roce 1957 v zemi panovaly další diktátorské režimy proslulé rozsáhlými represemi. Guatemala se stala jednou z nejhorších zemí na světě, co se porušování lidských práv týče. Zemi zachvátil teror, kdy tisíce lidí ze všech společenských vrstev prostě „zmizely“, když to tehdejší vládě vyhovovalo (100). CIA v Guatemale neplánovala zavedení demokratického systému, nýbrž „umírněného autoritářského režimu“ (101). Jedná se o model, jaký Washington v Latinské Americe preferoval při ochraně své národní bezpečnosti.

V roce 1960 vypukl v Guatemale občanský konflikt mezi vládou a levicovými povstaleckými skupinami inspirovanými Castrovými myšlenkami. Tato uskupení se v prosinci 1962 spojila a vytvořila Revoluční ozbrojené síly (FAR). První povstalecké sdružení Movimiento Revolucionario 13 de Noviembre (MR-13) vzniklo už v únoru 1962 (102). Odtajněné dokumenty amerických tajných služeb odhalují blízké pouto mezi americkou a guatemalskou armádou a jejími bezpečnostními složkami, a to prakticky v celém průběhu občanské války v Guatemale. Zároveň si američtí činitelé dobře uvědomovali povahu extrémních lidskoprávních excesů guatemalské vlády a armády (103). Během 60. let Američané vybavovali a trénovali guatemalské bezpečnostní síly, které v průběhu občanského konfliktu povraždily tisíce lidí. Vypuknutí nacionalistického povstání v Guatemale na počátku 60. let 20. století poskytlo Kennedyho kabinetu důležitý testovací terén pro implementaci jeho nové politicko-vojenské doktríny protipovstalecké kampaně pro udržení „vnitřní bezpečnosti“ na kontinentu. Strach z další revoluční Kuby v kombinaci s rostoucí politickou a sociální nestabilitou v Guatemale přiměl přední americké politické činitele, nejprve v Kennedyho a později v Johnsonově vládě, k aplikaci převážně vojenského řešení guatemalské otázky (104). Obdobně se postupovalo v Jižním Vietnamu. Kabinet Johna F. Kennedyho chtěl v Latinské Americe potlačit kacířskou Castrovu ideu o „vzetí správy svých věcí do vlastních rukou“ také skrze kontroverzní ekonomické programy Aliance pro pokrok. JFK se při provádění protipovstaleckých operací v Guatemale hodlal vyhnout nasazení konvenční americké pěchoty, a proto do země vyslal poradce Zelených baretů a americké armádní techniky a instruktory. Guatemalci měli bojovat s Guatemalci (105). Všimněme si jedné podobnosti: Vojenští poradci měli zásadní vliv na budování a chod bezpečnostních služeb také ve sféře vlivu Sovětského svazu. Jenže v žádném ze sovětských satelitů nikdy neoperovaly eskadry smrti.

Kennedyho vláda zaopatřila guatemalskou policii vrtulníky, počítači, vysílačkami, obrněnými vozy a kulomety. Kennedyho Bílý dům guatemalské policii poslal miliony nábojů do ručních palných zbraní, tisíce revolverů, brokovnic, slzotvorných granátů, obušků, štítů a přileb, policejních aut a vozů apod. (106). Řady guatemalské národní policie se během tohoto období intenzivního výcviku a modernizace, řízeného Američany dramaticky rozrostly. Z 3 000 mužů v roce 1961 se počet jejích příslušníků zvýšil na 6 500 v roce 1968. Součást výcviku a indoktrinace guatemalské národní policie zahrnovala doporučení Kennedyho administrativy spočívající v nasazení „spřátelených paramilitárních sil na podporu ohrožených vlád svobodného světa" (107). Většina protipovstaleckého výcviku guatemalských důstojníků a vojáků se konala v Karibské škole americké armády v Panamě. Výcvikové centrum bylo 1. července 1963 přejmenováno na School of the Americas, neblaze proslulou výrobnu latinskoamerických tyranů. Prezident Kennedy kladl zvláštní důraz na význam a činnost této školy. Američané poskytovali výcvik vybraným mladým guatemalským důstojníkům i v jiných lokalitách, kupříkladu ve Fort Bragg v Severní Karolině. Absolventi tohoto elitního výcvikového centra se tak snáze dostali do vysokých pozic v guatemalské armádě. Získávali rovněž vrcholné politické funkce, jako budoucí guatemalští prezidenti Lucas García a Ríos Montt. Poslední jmenovaný nese (společně se svým primárním donorem Ronaldem Reaganem) vrcholnou politickou zodpovědnost za zmasakrování desítek tisíc Guatemalců, většinou mayských Indiánů jen v roce 1982 (108). Monttovo řádění, zaštítěné Ronaldem Reaganem, lze směle klasifikovat jako genocidu. Rostoucí represe a chudoba, jakož i další zásahy ze strany USA prohloubily povstalecké aktivity. Protipovstalecká kampaň vedená s pomocí Zelených baretů v letech 1966 až 1968 způsobila usmrcení asi 10 000 rolníků. Podle tvrzení guatemalského viceprezidenta Rojase při protipovstalecké činnosti docházelo také k napalmovým úderům amerických letadel (109).

Materiály o prosazování americké politické agendy v Guatemale v kritických letech 1966 až 1996 publikoval opět Národní bezpečnostní archiv USA. Americký poradce pro veřejnou bezpečnost John Longan radil guatemalské vládě při budování městské protiteroristické jednotky v reakci na vlnu únosů ze strany povstalců. Longan Guatemalcům poradil, jak provádět policejní razie a zřizovat silniční zátarasy či jak vybudovat „bezpečné útočiště“ v podobě operační buňky pro shromažďování informací. Longan se rovněž zajímal o činnost amerických vojenských poradců a prodej amerického vojenského materiálu a vybavení guatemalským ozbrojeným silám (110). Zástupce vedoucího mise USA v Guatemale Viron Vaky v březnu 1968 obvinil guatemalskou vládu z brutálních postupů při protiteroristických opatřeních. Jenže Washington takové taktiky toleroval. „Spíše jsme měli podezření, že je to asi dobrá taktika a že pokud jsou zabíjeni komunisté, je to v pořádku. Vraždy, mučení a mrzačení jsou v pořádku, pokud to dělá naše strana a oběťmi jsou komunisté,“ dumal nad povahou Bílým domem řízené protipovstalecké kampaně tento americký činitel (111). Během guatemalské občanské války v 60. a 70. letech 20. století udržovaly Spojené státy úzké kontakty s guatemalskou armádou, aby jí pomáhaly v boji proti šíření komunismu, jak zněla oficiální verze guatemalské strategie Washingtonu. Jedním z nejbrutálnějších guatemalských prezidentů byl Carlos Manuel Arana Osorio, zvolený v pochybných volbách v roce 1970. Aranův režim obdržel na potírání guerill substantivní vojenskou pomoc z Bílého domu (112). Arana povzbuzoval armádu, aby násilím smetla guerilly a domorodé vesnice, kde by se povstalci mohli ukrývat. Mezitím Spojené státy zásobovaly guatemalské ozbrojené síly zbraněmi, technologiemi i vojenským výcvikovým personálem. Arana spoléhal na eskadry smrti vedené policií a armádou při likvidaci guerill, osob podezřelých ze sympatií k povstalcům, lidí sympatizujících s odbory a opozičních lídrů. Šlo o nevinné lidi, kteří měli více než pádné důvody se vzepřít systematickým vládním represím. V průběhu Aranova prezidentství v letech 1970 až 1974 jeho síly usmrtily nebo nechaly zmizet 20 tisíc Guatemalců (113). Americké vlády s tím neměly žádný problém.

Carterův kabinet v roce 1977 oficiálně ukončil dodávky americké vojenské pomoci Guatemale kvůli porušování lidských práv (114). Jenže její objem zůstal prakticky tentýž, když se prodeje zbraní do Guatemaly ujali spolehliví američtí spojenci v Izraeli (115) a jiných zemích. Carterův kabinet navíc nezrušil už dříve domluvené zbrojní zakázky pro guatemalskou armádu. Navzdory rostoucím obavám z porušování lidských práv obdržela guatemalská armáda v letech 1978 až 1980 prostřednictvím programu vojenské pomoci ministerstva zahraničí a programu zahraničního prodeje vojenského materiálu 7,9 milionu dolarů (116). Stav lidských práv v Guatemale za rok 1980, kdy v Bílém domě končil své volební období domněle lidskoprávní Carterův kabinet, shrnula Amnesty International (AI) v roce 1981 ve zprávě s příhodným názvem A Government Program of Political Murder (117). Mluvčí národní policie místnímu tisku sdělil, že guatemalské eskadry smrti od ledna do října 1979 zabily 3 252 „rozvratníků“. AI uvedla, že od nástupu generála Lucase Garcíi do prezidentského úřadu v červenci 1978 bylo bez soudního příkazu zatčeno a popraveno téměř 5 000 osob. Těla obětí byla nalezena nahromaděná v roklích, odhozená na okrajích silnic nebo pohřbená v hromadných hrobech. Tisíce z nich nesly stopy mučení.  Většina z nešťastníků zemřela v důsledku uškrcení a udušení nebo je zastřelili. Carterův Bílý dům se může směle podepsat pod Garcíův státní terorismus. S takovými patáliemi si Carterúv lidskoprávní étos nikterak hlavu nelámal, když v tutéž dobu podporoval ještě horší zločiny v Salvadoru a ve Východním Timoru. Tuto neblahou skutečnost ostatně dokládá tajná zpráva amerického ministerstva zahraničí z října 1981, kdy dal guatemalský despota Romeo Lucas García Američanům na srozuměnou, že pouze pokračující represivní politika může úspěšně podlomit vůli guerillového hnutí. García zdůraznil, že bude patrně ve své dosavadní opresivní činnosti pokračovat buď s americkou pomocí, anebo bez ní (118).

Když se v březnu 1982 během státního převratu chopil moci generál Efraín Ríos Montt, rozhodl se v armádě provést čistky, reorganizovat ji a připravit ji na nejintenzivnější fázi protipovstalecké kampaně. Zrodil se plán Victoria, jehož cílem bylo přeměnit Garcíovy chaotické násilnosti na schéma usilující o úplné odstranění ozbrojené subverze i „paralelních organizací“ v kombinaci s programy hospodářského a sociálního rozvoje. Cílem projektu bylo dosažení  změny mentality – neboli získat srdce a mysli (119). Victoria 82 protežovala strategii spálené země, aby se úspěšně podařilo zničit základny levicových guerill. Armáda ničila domy, místní úrodu, zabíjela dobytek a likvidovala další potenciální zdroje zásob pro partyzány. Kromě snahy o úplnou likvidaci podvratných skupin bylo nutné zničit i jejich kolektivní zemědělské podniky, kde se předpokládala existence jejich táborů. Záměr plánu Victoria 82 spočíval  v odříznutí guerill od zásobování. Přerušení životně důležitých zásob by je přinutilo složit zbraně. Skupiny neozbrojených domorodců, kteří hromadně opustili své domovy a prchali před armádou do hor, režim rovněž považoval za cíl, který měl být zničen. Ríos Montt chtěl vykořenit guerilly z jejich přirozeného prostředí, sestávajícího z civilní populace, včetně likvidace obyvatelstva poskytujícího partyzánům zázemí a podporu. Primární obětí Monttovy kampaně, která brzy nabyla genocidních rysů, se stali mayští Indiáni obývající guatemalské výšiny. V říjnu 1982 Amnesty International zveřejnila zprávu, že při rozsáhlých masakrech vláda zničila celé vesnice. Mučila přitom a mrzačila místní obyvatele a prováděla hromadné popravy. Jeden příklad za všechny: v jedné vesnici vojáci násilím zavřeli všechny obyvatele do soudní budovy, znásilnili ženy, muže popravili stětím hlavy a děti ubili k smrti o kameny v nedaleké řece. Delegace organizace Survival International vyslechla výpovědi uprchlíků v Mexiku. Běženci vypovídali o masakrech, při nichž vojáci zabíjeli těhotné ženy a děti, znásilňovali ženy, mučili lidi a upalovali je zaživa. Vojsko ničilo celá města a vesnice, pálilo úrodu a likvidovalo dobytek (120). Jiní svědkové popsali, jak vojáci ubíjeli vesničany mačetami a jak jejich města armáda vypálila do základů. Pachatelé těchto rozsáhlých masakrů byli snadno rozpoznatelní jako příslušníci guatemalských armádních sil podle jejich uniforem a izraelských pušek Galil. Tato zbraň patřila do standardní výbavy státních teroristů v Latinské Americe. Když v roce 2013 stanul Ríos Montt jako první latinskoamerická hlava státu před soudem za genocidu spáchanou na vlastním národu, málokdo požadoval, aby se na lavici obžalovaných objevili i jeho američtí sponzoři. Bez jejich zásadní pomoci by se guatemalský diktátor při likvidaci domorodého odporu jen těžko obešel. Podle amerického investigativního novináře Allana Nairna, který pokrýval masakry spáchané guatemalskou armádou v roce 1982, by se na lavici obžalovaných měli objevit i členové Reaganovy administrativy, kteří Monttovy vyhlazovací operace různými způsoby podporovali (121). Sám Ronald Reagan na konci roku 1982 Montta líčil jako „muže s velkou osobní integritou“. Jedná se nejen o zesnulého prezidenta Reagana, ale o další představitele jeho vlády, včetně Elliotta Abramse, operativců CIA v terénu, vojenské zpravodajské jednotky koordinující vraždy a zmizení nepohodlných osob či amerických vojenských atašé, kteří spolupracovali s guatemalskými generály na vývoji protipovstalecké strategie. Hovoříme o stovkách amerických úředníků, kteří by podle Nairna měli být postaveni před velkou porotu, obviněni a po vynesení rozsudku vydáni do Guatemaly. Nairn za nasazení vlastního života v Guatemale interviewoval jak katy, tak jejich oběti: „V horách armáda nešťastníky pronásledovala vrtulníky zaslanými ze Spojených států a letadly dodanými USA a Izraelem. Shazovali na ně 50kilogramové bomby a ostřelovali je z vrtulníků Huey a Bell těžkými kulomety z USA. Svědkové a přeživší mi třeba vyprávěli, jak jedné staré ženě vojáci sťali hlavu a pak si s ní hráli jako s míčem. Nebo mi sdělili, jak katani vyrvali dětem srdce z ještě teplých tělíček a naskládali je na stůl, aby je viděli jejich rodiče“ (122). Reaganova vláda v lednu 1983 zrušila oficiální embargo na zásilky zbraní a vojenského materiálu do Guatemaly trvající od roku 1978 (123). Přesto na přelomu 70. a 80. let díky skulinám v restrikcích Kongresu vojenská pomoc do Guatemaly protékala i nadále (124). Zatímco Monttovy jednotky páchaly jeden masakr za druhým, tehdejší mluvčí amerického ministerstva zahraničí John Hughes cynicky vyzvedával významné Monttovy pokroky na lidskoprávním poli. Zbývá už jen rozklíčovat, jak Reaganův kabinet vlastně definoval slovo „pokrok“ a tak efemérní pojmy, jako jsou „lidská práva“. Monttova brutální protipovstalecká mašinérie si jen v roce 1982 vyžádala 75 000 lidských životů, 440 zničených vesnic a více než milion vysídlených osob (125).

V srpnu 1983 ukončil Monttovo osmnáctiměsíční řádění další puč, při němž se v Guatemale chopil moci generál Óscar Humberto Mejía Victores. Ačkoli státní teror kulminující v letech 1981 až 1983 začal ztrácet na intenzitě, stěží šlo na bezpečnostní situaci v Guatemale nahlížet jako na stabilizovanou. Analýza amerického ministerstva zahraničí z února 1984 identifikuje klasické zdroje politického násilí v Guatemale a popisuje, jak vládní bezpečnostní síly eliminovaly osoby podezřelé z účasti v partyzánském hnutí nebo osoby s levicovým smýšlením. Někteří armádní velitelé tradičně unášeli a vraždili Indiány a rolníky podezřelé ze spolupráce s partyzány. Zločinů se dopouštěli i levicoví povstalci, jak zdůrazňuje zmiňovaná analýza (126). V té době však měli Guatemalci nejkrvavější fázi civilního konfliktu za sebou. Nicméně ještě v druhé polovině 80. let páchala guatemalská armáda masakry civilistů.  V květnu 1988 například ozbrojené složky z jedné vesnické komunity unesly a posléze usmrtily 116 dětí. Vojáci děti mučili a před jejich zraky znásilňovali a zabíjeli ženy. Pachatelé nakonec děti jedno po druhém naházeli do studny plné výkalů a moči, kde malí něšťastníci postupně umírali (127). Vraždění přežilo pouze jedno dítě, které o masakru podalo svědectví.

Desetiletí trvající občanskou válku v Guatemale ukončila mírová smlouva mezi vládou a představiteli Národní revoluční jednoty až v roce 1996. Guatemalská komise pro pravdu v roce 1997 dospěla k závěru, že v průběhu let 1960 až 1996 přesáhl počet zabitých 200 tisíc. Z tohoto celkového počtu 83 procent tvořili mayští Indiáni. Státní síly a s nimi kooperující polovojenské skupiny nesou odpovědnost za 93 procent zdokumentovaných násilností, zatímco akce povstalců se na násilnostech podílely z pouhých tří procent. Zpráva dále uvádí, že ve čtyřech regionech nejvíce postižených násilím spáchali státní agenti na mayském obyvatelstvu genocidu. Americká vláda reagovala na obvinění týkající se své role v guatemalské občanské válce chladně (128).

Ačkoli se americký prezident Bill Clinton v roce 1999 Guatemalcům omluvil za úlohu Spojených států v krvavé občanské válce (129), tato slova – byť na nejvyššího amerického představitele překvapivě kritická – jsou jen prázdným gestem. Když Washington v Guatemale provedl v roce 1954 puč, otevřel láhev s džinem, aby represivním strukturám vědomě a systematicky proklestil cestu ke státně-teroristickému násilí. Plody této politiky v první polovině 80. let přinesly genocidu. Pravdu má investigativec Allan Nairn, když požaduje, aby před soudem stanuli i američtí činitelé zodpovědní za guatemalské krveprolévání. To by mělo platit pro všechny Washingtonem iniciované a podporované zločiny. Stejně tak jsou legitimní požadavky těch, kdo prosazují zaplacení reparací obětem americké zvůle. Potlačení Árbenzovy malé vzpoury proti zavedeným pořádkům, reprezentovaným mocí United Fruit Company, představovalo varovně vztyčený prst všem latinskoamerickým politikům, kteří by chtěli koketovat s reformami ve prospěch ujařmených mas.   

 

 

 

 

Poznámkový aparát:

 

(72) Lorenzana Ivan, Conquered Nations: The United Fruit Company in Honduras and Central America, 1870-1930, Cal State LA, str. 44-45. Link: https://www.calstatela.edu/sites/default/files/lorenzana_article_.pdf

(73) Lorenzana Ivan, Conquered Nations: The United Fruit Company in Honduras and Central America, 1870-1930, Cal State LA, str. 45. Link: https://www.calstatela.edu/sites/default/files/lorenzana_article_.pdf

(74)  June 27, 1954: Elected Guatemalan Leader Overthrown in CIA-Backed Coup, Zinn Education Project. Link: https://www.zinnedproject.org/news/tdih/jacobo-arbenz-guzman-deposed/

(75) June 27, 1954: Elected Guatemalan Leader Overthrown in CIA-Backed Coup, Zinn Education Project. Link: https://www.zinnedproject.org/news/tdih/jacobo-arbenz-guzman-deposed/

(76) Rues Raphael, A „Swiss“ President for Guatemala, Blog. National Museum, 11. září 2023. Link: https://blog.nationalmuseum.ch/en/2023/11/a-swiss-president-for-guatemala/

(77)  Rues Raphael, A „Swiss“ President for Guatemala, Blog. National Museum, 11. září 2023. Link: https://blog.nationalmuseum.ch/en/2023/11/a-swiss-president-for-guatemala/

(78) Dias Rodriguez Antonio Marco, Bernays the Inventor of Modern Communication: Predecessor of Fake News, He Was a Big Liar, EAVI Information and Democracy. Link: https://eavi.eu/bernays-the-inventor-of-modern-communication-predecessor-of-fake-news-he-was-a-big-liar/

(79) Skvarla Robert, Edward Bernays: Propaganda and the U.S.-Backed 1954 Guatemalan Coup, Janata Weekly, 19. prosince 2021. Link: https://janataweekly.org/edward-bernays-propaganda-and-the-u-s-backed-1954-guatemalan-coup/

(80) Dias Rodriguez Antonio Marco, Bernays the Inventor of Modern Communication: Predecessor of Fake News, He Was a Big Liar, EAVI Information and Democracy. Link: https://eavi.eu/bernays-the-inventor-of-modern-communication-predecessor-of-fake-news-he-was-a-big-liar/

(81) Destroying Democracy, 1954 Coup, Visualising the Americas. Link: https://visualizingtheamericas.utm.utoronto.ca/1954-coup-1

(82) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 63, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(83) ) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 62-67, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(84) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 66-67, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(85) 287. Memorandum Prepared in the Central Intelligence Agency, Foreign Relations of the United States, 1952–1954, Guatemala, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1952-54Guat/d287

(86) ) 154. Editorial Note, Foreign Relations of the United States, 1950–1955, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1950-55Intel/d154 

(87) 154. Editorial Note, Foreign Relations of the United States, 1950–1955, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1950-55Intel/d154 

(88) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(89) A Study of Assassination, The National Security Archiv. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/docs/doc02.pdf 

(90) Guatemalan Communist Personnel to be disposed of during Military Operations of Calligeris", Origin deleted, Undated, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/docs/doc04.pdf

(91) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(92) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(93) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(94) Colonel Castillo Armas Seizes Power in Guatemala, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/colonel-castillo-armas-seizes-power-guatemala

(95) Colonel Castillo Armas Seizes Power in Guatemala, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/colonel-castillo-armas-seizes-power-guatemala

(96) Valdevit Danielle, The Role of the United States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University, str. 42, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos

(97) Banerjee Vasabit, Maintaining Dominace: Explaining the Rise of LateEntering Insurgent Groups in El Salvador and Guatemala, Mississippi State University, University of Pretoria, str. 7-8, 2022. Link: https://repository.up.ac.za/server/api/core/bitstreams/de6859d0-8af2-48dc-81ef-86eb08cb32f1/content

(98) Farah Douglas, Papers Show U.S. Role in Guatemalan Abuses:In Declassified Documents, Diplomats Describe Massacres, CIA Ties to Army, Sage Publications, 1999. Link: https://www.jstor.org/stable/45131825

(99) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(100) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 42, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(101)  ) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 44, str. 46, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(102) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 46-47, str. 57-60.1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(103) Chomsky Noam,The US Remains Guilty in Guatemala, Truthout, 6. června 2013. Link: https://chomsky.info/the-us-remains-guilty-in-guatemala/

(104) Chomsky Noam, Turning the Tide: US Intervention in Central  America and Struggle for Peace, South End Press, str. 243, 1985. Link: https://library.uniteddiversity.coop/More_Books_and_Reports/Noam_Chomsky-Turning_the_Tide%20_US_intervention_in_Central_America_and_the_Struggle_for_Peace.pdf

(105) Doyle Kate, Osorio Carlos, U.S. Policy in Guatemala, 1966 až 1996, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/

(106) Guatemala and Counter-terror, Department of State: Policy Planning Council, 29. března 1968. The National Security Archive. Link https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/doc05.pdf

(107) Kennedy Adrienne, Guatemalan Genocide, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/guatemalan-genocide

(108) Kennedy Adrienne, Guatemalan Genocide, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/guatemalan-genocide

(109) Valdevit Danielle, The Role of the United States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University, str. 42, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos

(110) Chomsky Noam, Making Guatemala a Killing Field, Excerpted from What Uncle Sam Really Wants, 1992. Link: https://chomsky.info/unclesam10/

(111) Guatemala A Government Program of Political Murder, Amnesty International, 1981. Link: https://www.amnesty.org/ar/wp-content/uploads/2021/06/amr340021981en.pdf

(112) Guatemala A Government Program of Political Murder, Amnesty International, 1981. Link: https://www.amnesty.org/ar/wp-content/uploads/2021/06/amr340021981en.pdf

(113) Did Reagan Finance Genocide in Guatemala?, ABC News, 15. května 2013. Link: https://abcnews.go.com/ABC_Univision/News/ronald-reagan-finance-genocide-guatemala/story?id=19179627

(113) Jacobs. L. Robert., Guatemala: What Next?, The National Security Archive, 5. října 1981. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/doc13.pdf

(114) Doyle Kate, Osorio Carlos, U.S. Police in Guatemala, 1966-1996, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/

(115) Doyle Kate, The Final Battle: Ríos Montt´s  Counterinsurgency Campaign, The National Security Archive, 9. května 2013. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB425/

(116) ) Chomsky Noam, Turning the Tide: US Intervention in Central  America and Struggle for Peace, South End Press, str. 49-50, 1985. Link: https://library.uniteddiversity.coop/More_Books_and_Reports/Noam_Chomsky-Turning_the_Tide%20_US_intervention_in_Central_America_and_the_Struggle_for_Peace.pdf

(117) Allan Nairn: After Ríos Montt Verdict, Time for U.S. to Account for Its Role in Guatemalan Genocide, Democracy Now!, 15. května 2013. Link: https://www.democracynow.org/2013/5/15/allan_nairn_after_ros_montt_verdict

(118) Exclusive: Allan Nairn Exposes Role of U.S.  and New Guatemalan President in Indigenous Massacres, Democracy Now!, 19. dubna 2013. Link: https://www.democracynow.org/2013/4/19/exclusive_allan_nairn_exposes_role_of

(119) Gwertzman Bernard, U.S. Lifts Embargo On Military Sales to Guatemalans, New York Times, 8. ledna 1983. Link: https://www.nytimes.com/1983/01/08/world/us-lifts-embargo-on-military-sales-to-guatemalans.html#:~:text=Occasionally%20the%20digitization%20process%20introduces,the%20State%20Department%20spokesman%2C%20said

(120) Meislin J. Richard, U.S. Military Aid For Guatemala Continuing Despite Official Curbs, New York Times, 19. prosince 1982. Link: https://www.nytimes.com/1982/12/19/world/us-military-aid-for-guatemala-continuing-despite-official-curbs.html  

(121) Schirmer G. Jennifer, The Guatemalan Military Project: A Violence Called Democracy, University of Pennsylvania Press, str. 2, 2010. Link: https://dokumen.pub/the-guatemalan-military-project-a-violence-called-democracy-9780812200591.html

(122) Guatemala: Political Violence Up, Bureau of Intelligence and Research, Department of State, 23. února 1984. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB440/Doc02.pdf

(123) Gomez Cesar, Guatemalan Public Ministry Initiates Excavation Proceedings in Tzanabaj in Search 116 Children Massacred During Civil War, Cultural Survival, 29. září 2021. Link: https://www.culturalsurvival.org/news/guatemalan-public-ministry-initiates-excavation-proceedings-tzanabaj-search-116-children

(124) Truth Commission: Guatemala, United States Institute of Peace, únor 1997. Link: https://web.archive.org/web/20101111032357/http://www.usip.org/publications/truth-commission-guatemala

(125) Kettle Martin, Lennard Jeremy, Clinton Apology to Guatemala, Guardian, 12. březen 1999. Link: https://www.theguardian.com/world/1999/mar/12/jeremylennard.martinkettle