Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"

Guatemala: Od zažehnaného nebezpečí Arbenzových sociálně-demokratických reforem ke genocidě

13. 11. 2025 / Daniel Veselý

Guatemalský prezident Manuel José Estrada Cabrera úřadující v letech 1898 až 1920 otevřel Guatemalu velkým zahraničním společnostem, předně United Fruit Company, která získala v zemi lukrativní zakázky. Prezident Jorge Ubico, který se v Guatemale držel u moci v letech 1931–1944, překonal všechny své předchůdce v laskavostech, které vůči této společnosti projevoval (74). Ubico donutil bezzemky z kmene Mayů pracovat na vládních projektech pro velké vlastníky půdy. Pokud jde o Ubicovu zálibu ve věznění jeho oponentů a potlačování kritických projevů v guatemalské společnosti, Washington to jednoduše ignoroval, dokud v zemi vzkvétaly americké investice. Ubico, obdobně jako všichni diktátoři v regionu, nakonec vyvolal proti svým represím odpor obyvatelstva. V roce 1944 zahájila koalice střední třídy, učitelů a nižších důstojníků - do neopomenutelné míry inspirovaných liberalismem Nového údělu Franklina D. Roosevelta - cestu k lidovému povstání, které donutilo Ubica k rezignaci (75). V roce 1945 se konaly první demokratické volby v historii Guatemaly, kdy lidé za prezidenta zvolili profesora filozofie a spisovatele Juana José Arévala. Arévala po šesti letech v demokratických volbách nahradil jeho spolupracovník, mladý vojenský důstojník Jacobo Arbenz Guzmán. Nově zvolený guatemalský prezident si díky svým plánům na rozsáhlou agrární reformu, zahrnující vyvlastnění velkých pozemků, odškodnění majitelů a přerozdělení půdy mezi chudé zemědělce, brzy nadělal mocné nepřátele (76). V předních řadách Arbenzových protivníků stála United Fruit Company, která byla hlavním vlastníkem guatemalské půdy a která ovládala značnou část infrastruktury, včetně železničních tratí, elektrických rozvodných sítí a jediného přístavu v zemi na pobřeží Atlantského oceánu Puerto Barrios. United Fruit ve snaze otřást Arbenzovými politickými pozicemi zahájila proti jeho vládě PR kampaň, jejíž hlavní poselství hlásalo, že v Guatemale se s pomocí Sovětského svazu ustavuje komunistický režim (77). Tato korporace měla monopol na produkci a prodej ovoce v celé Střední Americe a v některých dalších zemích Latinské Ameriky a Karibiku, včetně Guatemaly, a navíc neodváděla žádné daně (78).

K Arbenzově svržení bylo zapotřebí zmanipulovat světové veřejné mínění, počínaje Spojenými státy. Bylo nutné všechny přesvědčit, že Arbenz promění Guatemalu v kolonii Sovětského svazu, a to přímo na americkém zadním dvorku. O vytvoření propagandistického tažení v zájmu United Fruit Company proti realizaci Arbenzovy pozemkové reformy se přičinil duchovní otec PR a americký veřejný intelektuál Edward Bernays (79). Bernays chtěl Američany přesvědčit, že Arbenz nepředstavuje nebezpečí pouze pro United Fruit Company, ale pro ně samotné. Koneckonců zhoubné kouzlo PR průmyslu tkví ve vytvoření iluze, kdy se zájmy velkých mocenských skupin shodují se zájmy běžných lidí. Bernays si uvědomoval, že puč v Guatemale vyžaduje plný souhlas představitelů americké vlády a United Fruit Company. Jenže Arbenz byl nanejvýš sociálním demokratem, který se Sovětským svazem neměl žádné kontakty. Edward Bernays moc dobře věděl, že vše, co o Guatemale říkal, byla lež (80). Intelektuál si vytkl ambiciózní cíl: chtěl přesvědčit obě prominentní politické strany ve Spojených státech, že Arbenz je ve skutečnosti komunista. Arbenz měl sice ve své koalici politiky z komunistické strany, nicméně guatemalská armáda zůstala nezávislou silou (81). Bernaysova PR strategie, dnes bychom řekli fake news, nakonec přinesla ovoce, aby byla v následujících dekádách replikována v dalších zemích v regionu, příkladně o dekádu později v Brazílii.

Navzdory zkazkám o komunistickém nebezpečí číhajícím v Arbenzově „spirituálním socialismu“, guatemalský prezident vysvětloval, že jeho vláda bude klást důraz na kapitalistickou modernizaci, aby mohl Guatemalu proměnit ze země svázané feudální ekonomikou na moderní kapitalistický stát (81). Arbenz ve skutečnosti prosazoval akumulaci soukromého kapitálu a podporoval příliv zahraničních investic a technologií do Guatemaly. V reálu navazoval na reformy svého mentora Arévala, aniž by jakkoliv chtěl alternovat status quo nebo snad vyvolat komunistickou revoluci; na to byl až příliš disciplinovaným politikem. Guatemalský prezident v podstatě inovoval Arévalovu inaugurační agendu, avšak důrazněji akcentoval roli státu při provádění modernizačních programů. I když Arbenz mohl představovat podvratného komunistu v pouze mysli paranoidního amerického politického establishmentu, guatemalský premiér zkřížil zbraně s privilegovaným postavením amerického agrobyznysu v Guatemale. Arbenz chtěl guatemalskou nezávislost ukotvit na půdorysu autonomní domácí ekonomiky, kde by se už velcí vlastníci půdy nevyhýbali placení daní. Zdůrazňoval, že k prosperitě lze dospět sociálním pokrokem. Jeho vláda sestavila komplexní legislativní program požadující transformaci prakticky celé hospodářské infrastruktury (82): budování nových továren, vylepšenou extrakci surovin, vytvoření příležitostí pro obnovu komunikační a dopravní infrastruktury či rozvoj moderních bankovních institucí. Arbenzova vládní agrární reforma vycházející z opatrného odborného posudku nakonec přisoudila půdu ležící ladem sto tisícům venkovských rodin, celkově půl milionu rolníkům (campesinos). Malí rolníci a farmáři se stali novými vlastníky půdy a díky nabytému majektu získali přístup k finančním úvěrům. Guatemala měla překonat příčiny svého žalostného ekonomického stavu restrukturalizací hierarchického uspořádání společnosti. Arbenzova zemědělská reforma formulovaná v Decree 900 vycházela z guatemalské ústavy z roku 1945. Tvůrci ústavy měli na paměti středostavovské uspořádání guatemalské společnosti, přičemž chtěli zvednout životní úroveň většinové populace a aplikovat justiční rovnost mezi Guatemalci a zahraničními podnikateli (83). Zatímco spousta mayských Indiánů žijících v odlehlých oblastech toužila setrvat v tradiční izolaci a obdělávat nově nabytou půdu, jiní se chtěli integrovat. Začali pěstovat vlastní plodiny a přebytky prodávat na lokálních trzích. Cena potravin by se snížila, kupní síla na hlavu by rostla, a tak by docházelo k erozi tradičního hierarchického rozložení společnosti; nikoliv však komunistickým převratem.

Ve volně dostupných amerických vládních materiálech je agresivní role CIA při vměšování do vnitřních guatemalských záležitostí vedoucí k odstranění demokraticky zvoleného prezidenta vylíčena do nejpodrobnějších detailů. Za Eisenhowerovy vlády se CIA v srpnu 1953 zhostila vytvoření operačního plánu počítajícího s přerušením vojenské pomoci Guatemale, vyvíjením diplomatického a ekonomického tlaku na Arbenze a pokusy o podvracení a/nebo přeběhnutí armádních a politických vůdců na stranu proamerické opozice. Plán se také opíral o vedení rozsáhlé psychologické války a paramilitárních akcí. V období od srpna do prosince 1953 se sestavoval patřičný tým CIA a pracovalo se na konkrétních operačních plánech (83), jak se dočteme v memorandu CIA zveřejněném v roce 1975. CIA ve svých operačních plánech počítala nejen s paramilitárními akcemi, ale i s leteckými manévry a údery a šířením propagandy. Jedním z propagandistických triků bylo zfalšování zpráv o dodávkách sovětských zbraní do Guatemaly. CIA s rozpočtem tří milionů dolarů vycvičila vojenskou skupinu protiarbenzovského důstojníka Castilla Armasy, rozšířila kontakty s důstojníky guatemalské armády v naději, že je přesvědčí, aby svrhli vládu zevnitř. Obavy, že Arbenz nakonec uzavře otevřené spojenectví s komunisty, se v očích amerických operativců prohloubily, když v květnu 1954 dorazila do Guatemaly švédská loď s nákladem zbraní ze zemí komunistického bloku (84), stojí psáno v amerických vládních dokumentech. Castillo Armas a jeho muži vtrhli do Guatemaly z honduraského území 18. června 1954 a brzy se zapojili do řady nerozhodných bitev s guatemalskou armádou. Intenzivní diplomatický a propagandistický tlak ze strany USA, stejně jako letecké údery stíhaček z období druhé světové války pilotovaných v režii CIA, vyvolaly chaos a krizi. Mezitím tajné kontakty CIA s regulérní armádou přesvědčily několik vlivných důstojníků, aby se postavili proti Arbenzovi, který 27. června 1954 rezignoval. V následujících dnech pomáhali američtí diplomaté a zpravodajští důstojníci zprostředkovat choulostivá jednání mezi Castillem Armasem a důstojníky, kteří vedli puč. Castillo Armas byl nakonec jmenován prezidentem Guatemaly (85).

Národní bezpečnostní archiv Spojených států zveřejnil rozsáhlou sadu dokumentů o aktivitách CIA v Guatemale v citlivém roce 1954, kdy pučisté svrhli demokraticky zvoleného prezidenta Arbenze (86). Tříbí a doplňují se tak dosavadní poznatky o situačním prostředí v Guatemale v tomto krizovém období. Ústřední zpravodajská služba Arbenzovy socioekonomické reformy ve svých memorandech pohrdavě označovala za nacionalistický program pokroku, „zabarvený citlivým, proti-zahraničním komplexem méněcennosti ‚banánové republiky‘“. První pokus CIA o svržení guatemalského prezidenta s aktivním zapojením nikaragujského diktátora Anastacia Somozy ve prospěch Carlose Castilla Armase s krycím názvem Operace PBFORTUNE autorizovala Trumanova vláda už v roce 1952 (87). Program PBSUCCESS, schválený Trumanovým nástupcem prezidentem Eisenhowerem v srpnu 1953, disponoval rozpočtem ve výši 2,7 milionu dolarů na provedení psychologické války a podvratných činností ve válce nízké intenzity. V odtajněné vládní zprávě o operacích CIA v Guatemale se od jejího autora historika Geralda Hainesa dozvídáme, že již v lednu 1952 začalo velitelství CIA sestavovat seznamy osob z Arbenzova kabinetu (88), jež měly být v případě úspěšného protikomunistického převratu okamžitě eliminovány. Plánování atentátů zahrnovalo sestavení rozpočtu, výcvikové programy, vytvoření zabijáckých týmů, vypracování seznamů cílových osob a převoz zbraní. Podle této analýzy byla až do dne, kdy prezident Arbenz 27. června 1954 rezignoval, stále zvažována možnost páchaní atentátů. Avšak podle vládních materiálů CIA svou strategii atentátů nakonec neuskutečnila. Ti, kdo tuto studii a další související dokument odtajnili, vymazali jména cílových osob, takže není možné ověřit, zda někteří z nich zahynuli během puče nebo až po něm. Další dokument CIA je 19stránkový návod (89) z tréninkových manuálů Operace PBSUCCESS na efektivní provádění politických vražd: „Nejjednodušší místní nástroje jsou často nejúčinnějšími prostředky ke spáchání vraždy,“ radí studie. „Stačí kladivo, sekera, klíč, šroubovák, pohrabáč, kuchyňský nůž, stojan na lampu nebo cokoli tvrdého, těžkého a po ruce- (…) Bodné rány do tělních dutin nemusí být spolehlivé, pokud nezasáhnou srdce... Absolutní spolehlivost spočívá v přerušení míchy v krční oblasti,“ radí manuál. Další verze seznamů zmiňuje osoby určené k likvidaci sestavených operativci CIA a Carlosem Castillem Armasem v rámci příprav na převrat v roce 1954. CIA rozdělila jména osob určených k „neutralizaci“ do dvou kategorií: do jedné kategorie agentura zahrnula ty, kdo měli být odstraněni exekucí, tj. zabiti, a do druhé ty, kdo měli být během operace uvězněni nebo vyhoštěni. Před zveřejněním tohoto dokumentu CIA vymazala všechna jména a ponechala pouze řady čísel udávajících, kolik lidí se na seznamu ocitlo (90).

Ačkoli se Arbenzovi a jeho nejbližším spolupracovníkům podařilo uprchnout ze země, bezpečnostní složky poté, co CIA dosadila k moci Castilla Armase, zatkly a usmrtily stovky lidí (91). Prezident Jacobo Arbenz udělal fatální chybu, když si svou prorolnickou politikou, kdy narušil vysoce ziskový byznys United Fruit Company zmírněním vykořisťovatelských pracovních praktik v Guatemale, popudil proti sobě mocnou korporaci, a tím pádem i Washington, aniž by ani v nejmenším symbolizoval komunistickou nákazu či obdobný destabilizační prvek. Taktéž Arbenzova vize „autonomní domácí ekonomiky“ se nikterak nesnoubila s rolí Guatemaly (potažmo celé oblasti jižně od Rio Grande) jako levné exploatační destinace pro United Fruit Company a další americké korporace a investory. Kmotr v Bílém domě v žádném případě neodpouští jakoukoliv neposlušnost a náležitě ji trestá, jak se mohli přesvědčit Arbenz, Castro, Allende, sandinisté a další „záškodníci“ na zadním dvorku Spojených států.

I když CIA hodnotila provedení státního převratu v Guatemale v její režii jako „bezchybný triumf“ (92), který se nabízel jako model pro budoucí operace Ústřední zpravodajské služby po celé Latinské Americe, Operace PBSUCCES měla smrtící a dlouhodobé následky. Když po převratu zrežírovaném CIA vypuklo malé povstání, guatemalští vojenští předáci s americkou pomocí vyvinuli a zdokonalili masivní protipovstaleckou kampaň, která si vyžádala desítky tisíc obětí, zmrzačených nebo pohřešovaných osob (93). Armasův pučistický režim zrušil progresivní reformy, pronásledoval komunisty a páchal násilnosti proti členům odborů a rolnických organizací, což prohloubilo politickou nestabilitu. Armas si udržel moc za pomoci Washingtonu a zrušil pozemkové reformy, které ohrožovaly zájmy společnosti United Fruit Company a některých dalších vlastníků půdy a nemovitostí. Despota brutálním postupem polarizoval národ a připravil půdu pro rozmach domácího násilí dusícího Guatemalu celé následující dekády (94). Zatímco Spojené státy předstíraly, že bojují se vzestupem komunismu nenásilnými prostředky, zásobovaly represivní Armasův režim zbraněmi a poskytovaly jeho silám výcvik na likvidaci nepřítele. Po Armasově zavraždění v roce 1957 v zemi panovaly další diktátorské režimy charakterizované rozsáhlými represemi. Guatemala se stala jednou z nejhorších zemí na světě, co se porušování lidských práv týče, a to za situace, kdy tisíce lidí ze všech společenských vrstev prostě „zmizely“, když to tehdejší vládě vyhovovalo (95). CIA v Guatemale neplánovala zavedení demokratického systému, nýbrž „umírněného autoritářského režimu“ (96), tedy modelu, jaký Washington v Latinské Americe preferoval při ochraně své „národní bezpečnosti“.

V roce 1960 vypukl v Guatemale občanský konflikt mezi vládou a různými levicovými povstaleckými skupinami inspirovanými Castrovými myšlenkami. Tato uskupení se v prosinci 1962 spojila a vytvořila revoluční ozbrojené síly (FAR), přičemž první povstalecké sdružení Movimiento Revolucionaro 13 de Noviembre (MR-13) vzniklo už v únoru 1962 (97). Odtajněné dokumenty amerických tajných služeb odhalují blízké pouto mezi americkou a guatemalskou armádou a jejími bezpečnostními složkami, a to v celém průběhu občanské války v Guatemale, i když si američtí činitelé byli dobře vědomi masivních lidskoprávních excesů guatemalské vlády a armády (98). Během 60. let Američané vybavovali a trénovali guatemalské bezpečnostní síly, které v průběhu občanského konfliktu povraždily tisíce lidí. Vypuknutí nacionalistického povstání v Guatemale na počátku 60. letech 20. století poskytlo Kennedyho kabinetu důležitý testovací terén pro implementaci jeho nové politicko-vojenské doktríny protipovstalecké kampaně. Strach z další revoluční Kuby v kombinaci s rostoucí politickou a sociální nestabilitou v Guatemale přiměl přední americké politické činitele, nejprve v Kennedyho a později v Johnsonově vládě, k aplikaci převážně vojenského řešení guatemalské otázky, obdobně jako v Jižním Vietnamu, a s prakticky týmiž tragickými výsledky (99). Kabinet Johna F. Kennedyho, který chtěl v Latinské Americe potlačit kacířskou Castrovu ideu o „vzetí správy svých věcí do vlastních rukou“ skrze kontroverzní ekonomické programy Aliance pro pokrok, se při chodu protipovstaleckých operací Guatemale hodlal vyhnout nasazení konvenční americké pěchoty, a proto do země vyslal poradce zelených baretů a americké armádní technicky a instruktory. Guatemalci měli bojovat s Guatemalci (100). Kennedyho vláda zaopatřila guatemalskou policii vrtulníky, počítači, vysílačkami, obrněnými vozy a kulomety. Kennedyho Bílý dům guatemalské policii poslal miliony nábojů do ručních palných zbraní, tisíce revolverů, brokovnic, slzotvorných granátů, obušků, štítů a přileb, policejních aut a vozů apod., zjevně i na potlačování legitimních nepokojů (101). Řady guatemalské národní policie se během tohoto období intenzivního výcviku a modernizace řízeného Američany dramaticky rozrostly. Z 3 000 mužů v roce 1961 se počet jejích příslušníků zvýšil na 6 500 v roce 1968. Součástí výcviku a indoktrinace guatemalské národní policii zahrnovala doporučení Kennedyho administrativy  spočívající v nasazení „spřátelených paramilitárních sil na podporu ohrožených vlád svobodného světa" (102). Většina protipovstaleckého výcviku guatemalských důstojníků a vojáků se konala v Karibské škole americké armády v Panamě, která byla 1. července 1963 přejmenována na School of Americas - neblaze proslulou výrobnu latinskoamerických tyranů, katů a mučitelů. Prezident Kennedy kladl zvláštní důraz na význam a činnost této školy produkující latinskoamerické zabijáky. Američané poskytovali výcvik vybraným mladým guatemalským důstojníkům i v jiných lokalitách, kupříkladu ve Fort Bragg v Severní Karolině. Absolventi tohoto elitního výcvikového centra se snadno dostali na vysoké pozice v guatemalské armádě, a získávali také vrcholné politických funkce, jako budoucí guatemalští prezidenti Lucas García a Rios Montt. Poslední jmenovaný nese (společně s jeho primárním donorem Ronaldem Reaganem) vrcholnou politickou zodpovědnost za zmasakrování desítek tisíců Guatemalců, většinou mayských Indiánů jen v roce 1982 (103), což lze směle klasifikovat jako genocidu. Rostoucí represe a chudoba prohloubily povstalecké aktivity, jakož i další zásahy ze strany USA. Protipovstalecká kampaň v letech 1966–1968 vedla k usmrcení asi 10 000 rolníků za pomoci amerických zelených baretů. Podle tvrzení guatemalského viceprezidenta Rojase docházelo při protipovstalecké činnosti také k napalmovým úderům amerických letadel (104).

Materiály o prosazování americké politické agendy v Guatemale v kritických letech 1966 až 1996 publikoval opět Národní bezpečnostní archiv USA. Americký poradce pro veřejnou bezpečnost John Longan radil guatemalské vládě při budování městské protiteroristické jednotky v reakci na vlnu únosů ze strany povstalců. Longan Guatemalcům poradil, jak provádět policejní razie a zřizovat silniční zátarasy či jak vybudovat „bezpečné útočiště“ v podobě operační buňky pro shromažďování informací. Longan se rovněž zajímal o činnost amerických vojenských poradců, prodej amerického vojenského materiálu a vybavení guatemalským ozbrojeným silám (105). Zástupce vedoucího mise USA v Guatemale Viron Vaky v březnu 1968 obvinil guatemalská vládu z brutálních postupů, když realizovala protiteroristická opatření bez rozdílu, přičemž Washington takové taktiky toleroval. „Spíše jsme měli podezření, že je to možná dobrá taktika a že pokud jsou zabíjeni komunisté, je to v pořádku. Vraždy, mučení a mrzačení jsou v pořádku, pokud to dělá naše strana a oběťmi jsou komunisté,“ dumal nad povahou Bílým domem řízenou protipovstaleckou kampaní tento americký činitel (106). Během guatemalské občanské války v 60. a 70. letech 20. století udržovaly Spojené státy úzké kontakty s guatemalskou armádou, aby jí pomáhaly v boji proti šíření komunismu, jak zněla oficiální verze guatemalské strategie zosnovaná ve Washingtonu.

Jedním z nejbrutálnějších guatemalských prezidentů byl Carlos Manuel Arena Osorio zvolený v pochybných volbách v roce 1970. Aranův režim na potírání guerill obdržel substantivní vojenskou pomoc z Bílého domu (107). Arana povzbuzoval armádu, aby násilím smetla guerilly a domorodé vesnice, kde by se povstalci mohli ukrývat. Mezitím Spojené státy zásobovaly guatemalské ozbrojené síly zbraněmi, technologiemi i vojenským výcvikovým personálem. Arana spoléhal na eskadry smrti vedené policií a armádou při likvidaci guerill, osob podezřelých ze sympatií k povstalcům, lidí sympatizujících s odbory a opozičních lídrů, tedy vesměs zcela nevinných lidí majících více než pádné důvody se vzepřít systematickým vládním represím. V průběhu Aranova prezidentství v letech 1970-1974 jeho síly usmrtily nebo nechaly zmizet 20 tisíc Guatemalců (108), aniž by s tím americké vlády měly jakýkoli problém.

Domněle lidskoprávní Carterův kabinet v roce 1977 oficiálně ukončil dodávky americké vojenské pomoci Guatemale kvůli porušování lidských práv, (109) jenže její objem zůstal prakticky tentýž, když se prodeje zbraní do Guatemaly ujali spolehliví američtí spojenci v Tchaj-wanu či Izraeli (110). Stav lidských práv v Guatemale za rok 1980, kdy v Bílém domě končil své volební období Jimmy Carter, jehož kabinet si do erbu vetkl lidskoprávní agendu, shrnula Amnesty International (AI) v roce 1981 ve zprávě s příhodným názvem A Government Program of Political Murder (111). Mluvčí národní policie místnímu tisku sdělil, že guatemalské eskadry smrti od ledna do června 1979 zabily 1224 „zločinců“ a 3252 „rozvratníků. AI uvedla, že od nástupu generála Lucase Garcíi do prezidentského úřadu v červenci 1978 bylo bez soudního příkazu zatčeno a popraveno téměř 5000 osob. Těla obětí byla nalezena nahromaděná v roklích, odhozená na okrajích silnic nebo pohřbená v hromadných hrobech. Tisíce z nich nesly stopy mučení a většina z nešťastníků zemřela v důsledku uškrcení, udušení nebo byla zastřelena. Za téže tříleté období vládní ozbrojené složky zavraždily několik stovek dalších Guatemalců poté, co je vláda označila za „podvratné živly“. Pohřešovalo se nejméně 615 osob, které byly údajně zadrženy bezpečnostními silami a které se do dosavadní Garcíovy krvavé bilance nezapočítaly (112). Carterův Bílý dům se tedy může podepsat pod Garcíův státní terorismus, přestože demonstrativně přerušil vojenské zásilky juntě v Guatemala City, aby se jich iniciativně a pokrytecky ujaly americké „dceřiné pobočky“. Carterův kabinet navíc nezrušil už dříve domluvené zbrojní zakázky pro guatemalskou armádu. Navzdory rostoucím obavám o porušování lidských práv obdržela armáda v letech 1978 až 1980 prostřednictvím programu vojenské pomoci ministerstva zahraničí a programu zahraničního prodeje vojenského materiálu 7,9 milionu dolarů (113). S těmito patáliemi si však Carterovi lidskoprávníci v reálu nikterak hlavu nelámali, když v tutéž dobu podporovali ještě horší zločiny v Salvadoru a ve Východním Timoru. Tuto neblahou skutečnost ostatně dokládá tajná zpráva amerického ministerstva zahraničí z října 1981, kdy dal guatemalský despota Romeo Lucas García Američanům na srozuměnou, že pouze pokračující represivní politika může úspěšně podlomit vůli guerillovému hnutí, a že bude patrně ve své dosavadní opresivní činnosti pokračovat buďto s americkou pomocí, anebo bez ní (114).

Když se v březnu 1982 během státního převratu chopil moci generál Efraín Ríos Montt, rozhodl se v armádě provést čistky, reorganizovat ji a připravit ji na to, co se stane nejintenzivnější fází protipovstalecké kampaně v letitém konfliktu. Zrodil se plán Victoria, jehož cílem bylo přeměnit Garcíovy chaotické násilnosti na schéma usilující o úplné odstranění ozbrojené subverze i „paralelních organizací“ v kombinaci s programy hospodářského a sociálního rozvoje s cílem změnit mentalitu (neboli „získat srdce a mysli“) společnosti vůči státu (115). Aby byly základny levicových guerill zcela zničeny, Victoria 82 protežovala strategii spálené země, to jest ničení domů, místní úrody, dobytka a dalších potenciálních zdrojů zásob pro partyzány. Kromě snahy o úplnou likvidaci podvratných skupin bylo nutné zničit i jejich kolektivní zemědělské podniky, kde se předpokládala existence jejich táborů, s cílem odříznout je od zásobování a donutit je, aby se vzdaly. Skupiny neozbrojených domorodců, kteří hromadně opustili své domovy a prchali před armádou do hor, byly rovněž považovány za cíl, který má být ozbrojenými silami zničen. Ríos Montt chtěl de facto vykořenit guerilly z jejich přirozeného prostředí, sestávajícího z civilní populace, včetně destrukce obyvatelstva poskytujícího partyzánům zázemí a podporu. Primární obětí Monttovy eradikační kampaně, jež brzy nabyla genocidních rysů, se stali mayští Indiáni obývající guatemalské výšiny. V říjnu 1982 Amnesty International zveřejnila zprávu, že při rozsáhlých masakrech vláda zničila celé vesnice, mučila a mrzačila místní obyvatele a prováděla hromadné popravy. Jeden příklad za všechny: v jedné vesnici vojáci násilím zavřeli všechny obyvatele do soudní budovy, znásilnili ženy, muže popravili stětím hlavy a děti ubili k smrti o kameny v nedaleké řece. Delegace organizace Survival International vyslechla výpovědi uprchlíků v Mexiku, kteří informovali o masakrech, při nichž byly zabity těhotné ženy a děti, ženy znásilňovány a lidé mučeni a upalováni zaživa, přičemž vojsko zničilo celá města a vesnice, pálilo úrodu a likvidovalo dobytek (116). Jiní svědkové popsali, jak vojáci ubíjeli vesničany mačetami a jak jejich města armáda vypálila do základů. Pachatelé těchto rozsáhlých masakrů byli snadno rozpoznatelní jako příslušníci guatemalských armádních sil podle jejich uniforem a izraelských pušek Galil - standardní výbavy státních teroristů v Latinské Americe.

Když v roce 2013 stanul Ríos Montt jako první latinskoamerická hlava státu před soudem za genocidu spáchanou na vlastním národu, málokdo požadoval, aby se na lavici obžalovaných objevili i jeho američtí donoři. Bez jejich vstřícné pomoci by se guatemalský diktátor při eradikaci domorodého odporu jen těžko obešel. Podle amerického investigativního novináře Allaina Nairna, který pokrýval masakry spáchané guatemalskou armádou v roce 1982, by se na lavici obžalovaných měli objevit i členové Reaganovy administrativy, kteří Monttovy vyhlazovací operace různými způsoby podporovali (117). Sám Ronald Reagan na konci roku 1982 Montta líčil jako „muže s velkou osobní integritou“. Jedná se nejen o zesnulého prezidenta Reagana, ale o mnohé další představitele jeho vlády, včetně Elliotta Abramse, operativců CIA v terénu, vojenské zpravodajské jednotky koordinující vraždy a zmizení nepohodlných osob či amerických vojenských atašé, kteří spolupracovali s guatemalskými generály na vývoji protipovstalecké strategie. Hovoříme o stovkách amerických úředníků, kteří by podle Nairna měli být postaveni před velkou porotu, obviněni a po rozsudku vydáni do Guatemaly. Nairn za nasazení vlastního života v Guatemale interviewoval jak katany, tak jejich oběti: „V horách armáda nešťastníky pronásledovala vrtulníky zaslanými ze Spojených států a letadly dodanými USA a Izraelem. Shazovali na ně 50kilogramové bomby a ostřelovali je z vrtulníků Huey a Bell pomocí těžkých kulometů získaných z USA. Svědkové a přeživší mi třeba vyprávěli, jak jedné staré ženě vojáci sťali hlavu a pak si s ní hráli jako s míčem. Nebo mi sdělili, jak katani vyrvali dětem srdce z ještě teplých tělíček a naskládali je na stůl, aby je viděli jejich rodiče“ (118). Reaganova vláda v lednu 1983 zrušila oficiální embargo na zásilky zbraní a vojenského materiálu do Guatemaly trvající od roku 1978 (119), přestože skulinami v restrikcích Kongresu vojenská pomoc na přelomu 70. a 80. let protékala i nadále (120), aby se ruce genocidní Monttovy junty ponořily ještě hlouběji do krve jejích obětí. Zatímco Monttovy jednotky páchaly jeden masakr za druhým, tehdejší mluvčí amerického ministerstva zahraničí John Hughes cynicky vyzvedával významné Monttovy pokroky v oblasti prosazování a dodržování lidských práv. Zbývá už jen rozklíčovat, jak Reaganův kabinet vlastně definoval slovo „pokrok“ a tak efemérní pojmy, jako jsou „lidská práva“. Monttova brutální protipovstalecká mašinérie si jen v roce 1982 vyžádala 75 000 lidských životů, 440 zničených vesnic a více než milion vysídlených osob (121).

V srpnu 1983 ukončil Monttovo 18měsíční genocidní řádění další puč, kdy se v Guatemale chopil moci generál Óscar Humberto Mejía Victores. Ačkoli státní teror kulminující v letech 1981 až 1983 začal poněkud slábnout na intenzitě, dá-li se to tak vůbec nazvat, těžko šlo na bezpečnostní situaci v Guatemale nahlížet optikou lidských práv jako na příznivou, neřkuli progresivní. Analýza amerického ministerstva zahraničí z února 1984 identifikuje tradiční zdroje politických násilností v Guatemale, kde vedle vražd spáchaných guerillami, vládní bezpečnostní síly eliminovaly osoby podezřelé z účasti v partyzánském hnutí nebo osoby s levicovým smýšlením. Někteří armádní velitelé tradičně unášeli a vraždili Indiány a rolníky podezřelé ze spolupráce s partyzány (122). Sotva si dovedeme představit obdobnou míru státem zaštítěných násilností ve východo a středoevropském hájemství Sovětského svazu, třebaže nejkrvavější fázi civilního konfliktu měli Guatemalci v té době již za sebou. Nicméně ještě v druhé polovině 80. let páchala guatemalská armáda masakry civilistů, kupříkladu v květnu 1988 ozbrojené složky z jedné vesnické komunity unesly a posléze usmrtily 116 dětí. Vojáci děti mučili a před jejich zraky znásilňovali a zabíjeli ženy. Zabijáci nakonec děti jedno po druhém naházeli do studny plné výkalů a moči, kde postupně umíraly (123). Krvavou řež přežilo jen jedno dítě, jež o masakru podalo svědectví. Dekády trvající občanskou válku v Guatemale ukončila mírová smlouva mezi vládou a představiteli národní revoluční jednoty až v roce 1996.

Guatemalská komise pro pravdu v roce 1997 dospěla k závěru, že v průběhu let 1960 až 1996 přesáhl počet zabitých 200 tisíc, z čehož 83 procent tvořili mayští Indiáni. Státní síly a s nimi kooperující polovojenské skupiny nesou odpovědnost za 93 % zdokumentovaných násilností. Akce povstalců se na násilnostech podílely z pouhých tří procent. Zpráva dále uvádí, že ve čtyřech regionech nejvíce postižených násilím spáchali státní agenti na mayském obyvatelstvu genocidu. Americká vláda reagovala chladně na obvinění týkající se své role v guatemalské občanské válce, již autoři zprávy ostře odsoudili (124). Ačkoli se americký prezident Bill Clinton v roce 1999 Guatemalcům omluvil za úlohu Spojených států v krvavé občanské válce (125), slova - byť na nejvyššího amerického představitele překvapivě kritická – jsou stále jen slova mající na hony daleko k činům. Když Washington v Guatemale provedl v roce 1954 puč, otevřel láhev s džinem, aby represivním silám vědomě a systematicky proklestil cestu ke státně-teroristickému násilí eufemisticky označovanému za protipovstaleckou činnost, jež v první polovině 80. letech vyvrcholila genocidou. Pravdu má nejen investigativec Allan Nairn, když požaduje, aby před soudem stanuli i američtí činitelé zodpovědní za guatemalské krveprolévání - což by mělo platit pro všechny Washingtonem iniciované a podporované zločiny a zvěrstva – ale i ti, kdo prosazují zaplacení reparací obětem americké zvůle. Potlačení Arbenzovy malé vzpoury proti zavedeným pořádkům reprezentovaným maligní mocí United Fruit Company představovalo varovně vztyčený prst všem latinskoamerickým politikům, kteří by chtěli koketovat s implementací reforem vycházejícím vstříc tradičně ujařmeným masám.  

 

 

Poznámkový aparát:

 

(72) Lorenzana Ivan, Conquered Nations: The United Fruit Company in Honduras and Central America, 1870-1930, Cal State LA, str. 44-45. Link: https://www.calstatela.edu/sites/default/files/lorenzana_article_.pdf

(73) Lorenzana Ivan, Conquered Nations: The United Fruit Company in Honduras and Central America, 1870-1930, Cal State LA, str. 45. Link: https://www.calstatela.edu/sites/default/files/lorenzana_article_.pdf

(74)  June 27, 1954: Elected Guatemalan Leader Overthrown in CIA-Backed Coup, Zinn Education Project. Link: https://www.zinnedproject.org/news/tdih/jacobo-arbenz-guzman-deposed/

(75) June 27, 1954: Elected Guatemalan Leader Overthrown in CIA-Backed Coup, Zinn Education Project. Link: https://www.zinnedproject.org/news/tdih/jacobo-arbenz-guzman-deposed/

(76) Rues Raphael, A „Swiss“ President for Guatemala, Blog. National Museum, 11. září 2023. Link: https://blog.nationalmuseum.ch/en/2023/11/a-swiss-president-for-guatemala/

(77)  Rues Raphael, A „Swiss“ President for Guatemala, Blog. National Museum, 11. září 2023. Link: https://blog.nationalmuseum.ch/en/2023/11/a-swiss-president-for-guatemala/

(78) Dias Rodriguez Antonio Marco, Bernays the Inventor of Modern Communication: Predecessor of Fake News, He Was a Big Liar, EAVI Information and Democracy. Link: https://eavi.eu/bernays-the-inventor-of-modern-communication-predecessor-of-fake-news-he-was-a-big-liar/

(79) Skvarla Robert, Edward Bernays: Propaganda and the U.S.-Backed 1954 Guatemalan Coup, Janata Weekly, 19. prosince 2021. Link: https://janataweekly.org/edward-bernays-propaganda-and-the-u-s-backed-1954-guatemalan-coup/

(80) Dias Rodriguez Antonio Marco, Bernays the Inventor of Modern Communication: Predecessor of Fake News, He Was a Big Liar, EAVI Information and Democracy. Link: https://eavi.eu/bernays-the-inventor-of-modern-communication-predecessor-of-fake-news-he-was-a-big-liar/

(81) Destroying Democracy, 1954 Coup, Visualising the Americas. Link: https://visualizingtheamericas.utm.utoronto.ca/1954-coup-1

(82) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 63, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(83) ) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 62-67, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(84) Immerman H. Richard, The CIA in Guatemala: The Foreign Policy of Intervention, University of Texas Press, str 66-67, 1983. Link: https://books.google.cz/books?id=erAkfz6c9HoC&pg=PA48&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false

(85) 287. Memorandum Prepared in the Central Intelligence Agency, Foreign Relations of the United States, 1952–1954, Guatemala, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1952-54Guat/d287

(86) ) 154. Editorial Note, Foreign Relations of the United States, 1950–1955, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1950-55Intel/d154 

(87) 154. Editorial Note, Foreign Relations of the United States, 1950–1955, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1950-55Intel/d154 

(88) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(89) A Study of Assassination, The National Security Archiv. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/docs/doc02.pdf 

(90) Guatemalan Communist Personnel to be disposed of during Military Operations of Calligeris", Origin deleted, Undated, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/docs/doc04.pdf

(91) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(92) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(93) Doyle Kate, Kornbluh Peter, CIA and Assassinations: The Guatemala 1954 Documents, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB4/

(94) Colonel Castillo Armas Seizes Power in Guatemala, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/colonel-castillo-armas-seizes-power-guatemala

(95) Colonel Castillo Armas Seizes Power in Guatemala, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/colonel-castillo-armas-seizes-power-guatemala

(96) Valdevit Danielle, The Role of the United States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University, str. 42, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos

(97) Banerjee Vasabit, Maintaining Dominace: Explaining the Rise of LateEntering Insurgent Groups in El Salvador and Guatemala, Mississippi State University, University of Pretoria, str. 7-8, 2022. Link: https://repository.up.ac.za/server/api/core/bitstreams/de6859d0-8af2-48dc-81ef-86eb08cb32f1/content

(98) Farah Douglas, Papers Show U.S. Role in Guatemalan Abuses:In Declassified Documents, Diplomats Describe Massacres, CIA Ties to Army, Sage Publications, 1999. Link: https://www.jstor.org/stable/45131825

(99) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(100) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 42, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(101)  ) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 44, str. 46, 1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(102) Donoghue Michael, Army for Progress: The U.S. Militarization of the Guatemalan Political and Social Crisis 1961-1969, University of Rhode Island, str. 46-47, str. 57-60.1995. Link: https://scispace.com/pdf/army-for-progress-the-u-s-militarization-of-the-guatemalan-44h7c43tfm.pdf#:~:text=Except%20for%20Green%20Beret%20advisers%2C%20Army%20technicians%20and%20trainers%2C%20Guatemalans%20were%20to&text=Washington%20sent%20enormous%20amounts%20of%20economic%20and%20technical%20aid%2C%20military

(103) Chomsky Noam,The US Remains Guilty in Guatemala, Truthout, 6. června 2013. Link: https://chomsky.info/the-us-remains-guilty-in-guatemala/

(104) Chomsky Noam, Turning the Tide: US Intervention in Central  America and Struggle for Peace, South End Press, str. 243, 1985. Link: https://library.uniteddiversity.coop/More_Books_and_Reports/Noam_Chomsky-Turning_the_Tide%20_US_intervention_in_Central_America_and_the_Struggle_for_Peace.pdf

(105) Doyle Kate, Osorio Carlos, U.S. Policy in Guatemala, 1966 až 1996, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/

(106) Guatemala and Counter-terror, Department of State: Policy Planning Council, 29. března 1968. The National Security Archive. Link https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/doc05.pdf

(107) Kennedy Adrienne, Guatemalan Genocide, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/guatemalan-genocide

(108) Kennedy Adrienne, Guatemalan Genocide, EBSCO Knowledge Advantage, 2023. Link: https://www.ebsco.com/research-starters/history/guatemalan-genocide

(109) Valdevit Danielle, The Role of the United States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University, str. 42, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos

(110) Chomsky Noam, Making Guatemala a Killing Field, Excerpted from What Uncle Sam Really Wants, 1992. Link: https://chomsky.info/unclesam10/

(111) Guatemala A Government Program of Political Murder, Amnesty International, 1981. Link: https://www.amnesty.org/ar/wp-content/uploads/2021/06/amr340021981en.pdf

(112) Guatemala A Government Program of Political Murder, Amnesty International, 1981. Link: https://www.amnesty.org/ar/wp-content/uploads/2021/06/amr340021981en.pdf

(113) Did Reagan Finance Genocide in Guatemala?, ABC News, 15. května 2013. Link: https://abcnews.go.com/ABC_Univision/News/ronald-reagan-finance-genocide-guatemala/story?id=19179627

(113) Jacobs. L. Robert., Guatemala: What Next?, The National Security Archive, 5. října 1981. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/doc13.pdf

(114) Doyle Kate, Osorio Carlos, U.S. Police in Guatemala, 1966-1996, The National Security Archive. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB11/docs/

(115) Doyle Kate, The Final Battle: Ríos Montt´s  Counterinsurgency Campaign, The National Security Archive, 9. května 2013. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB425/

(116) ) Chomsky Noam, Turning the Tide: US Intervention in Central  America and Struggle for Peace, South End Press, str. 49-50, 1985. Link: https://library.uniteddiversity.coop/More_Books_and_Reports/Noam_Chomsky-Turning_the_Tide%20_US_intervention_in_Central_America_and_the_Struggle_for_Peace.pdf

(117) Allan Nairn: After Ríos Montt Verdict, Time for U.S. to Account for Its Role in Guatemalan Genocide, Democracy Now!, 15. května 2013. Link: https://www.democracynow.org/2013/5/15/allan_nairn_after_ros_montt_verdict

(118) Exclusive: Allan Nairn Exposes Role of U.S.  and New Guatemalan President in Indigenous Massacres, Democracy Now!, 19. dubna 2013. Link: https://www.democracynow.org/2013/4/19/exclusive_allan_nairn_exposes_role_of

(119) Gwertzman Bernard, U.S. Lifts Embargo On Military Sales to Guatemalans, New York Times, 8. ledna 1983. Link: https://www.nytimes.com/1983/01/08/world/us-lifts-embargo-on-military-sales-to-guatemalans.html#:~:text=Occasionally%20the%20digitization%20process%20introduces,the%20State%20Department%20spokesman%2C%20said

(120) Meislin J. Richard, U.S. Military Aid For Guatemala Continuing Despite Official Curbs, New York Times, 19. prosince 1982. Link: https://www.nytimes.com/1982/12/19/world/us-military-aid-for-guatemala-continuing-despite-official-curbs.html  

(121) Schirmer G. Jennifer, The Guatemalan Military Project: A Violence Called Democracy, University of Pennsylvania Press, str. 2, 2010. Link: https://dokumen.pub/the-guatemalan-military-project-a-violence-called-democracy-9780812200591.html

(122) Guatemala: Political Violence Up, Bureau of Intelligence and Research, Department of State, 23. února 1984. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB440/Doc02.pdf

(123) Gomez Cesar, Guatemalan Public Ministry Initiates Excavation Proceedings in Tzanabaj in Search 116 Children Massacred During Civil War, Cultural Survival, 29. září 2021. Link: https://www.culturalsurvival.org/news/guatemalan-public-ministry-initiates-excavation-proceedings-tzanabaj-search-116-children

(124) Truth Commission: Guatemala, United States Institute of Peace, únor 1997. Link: https://web.archive.org/web/20101111032357/http://www.usip.org/publications/truth-commission-guatemala

(125) Kettle Martin, Lennard Jeremy, Clinton Apology to Guatemala, Guardian, 12. březen 1999. Link: https://www.theguardian.com/world/1999/mar/12/jeremylennard.martinkettle