Pochybnosti o nynějších britských labouristech

3. 6. 2024 / Jan Čulík

čas čtení 15 minut
30751
Mám velké pochybnosti o tom, jaká bude příští britská labouristická vláda. Už jsem to několikrát psal, že zřejmě bude provádět úplně stejnou politiku jako nynější konzervativci, jenže nebude tak nekompetentní, jako jsou oni.

Zatím se to potvrzuje. V neděli šéf labouristů Keir Starmer uvedl, že "se bude muset snížit počet imigrantů do Británie". Je to úplně šílená politika: britské hospodářství krachuje, protože nejsou pracovní síly, zemědělství krachuje, protože po brexitu do Británie už nejezdí pracovníci z východní Evropy sklízet na britských polích zeleninu. Pracovníků ze zahraničí je nutně potřeba ve zdravotnictví a v sociálních službách. Všude tam chybějí. Všechny ekonomické analýzy konstatují, že pro zvýšení výkonu ekonomiky nutně potřebujete příliv imigrantů (to platí mimochodem i pro Českou republiku). No tak ne: Starmer bude respektovat názory bigotních ultrapravicových fundamentalistů a bude imigraci omezovat. V neděli řekla v televizi Starmerova stínová ministryně vnitra Yvette Cooper, že nevylučuje, že labouristická vláda bude posílat žadatele o azyl do zahraničí. Porušování mezinárodního práva, stejně jako to dělají konzervativci a v ČR Petr Fiala.

Vládnoucí konzervativci jsou v Británii tak nepopulární, že Starmer v nynější předvolební kampani nemusí dělat vůbec nic, jen to těch pár týdnů vydržet. Hovoří se o něm, že je tak opatrný, že jedná, jako by opatrně přenášel přes nějakou místnost cennou staročínskou vázu. V podstatě labouristé neříkají nic, jen poukazují na své předvolební heslo CHANGE. V náznacích však signalizují, že jejich politika bude v podstatě úplně stejná jak politika dosud vládnoucích konzervativců. Snaží se vyvarovat čehokoliv, co by se v předvolební kampani mohlo stát terčem kritiky od konzervativců. Ti si také stěžují, že "labouristé nemají žádný program".  Jenže oni program mít nemusejí, stačí jen čekat.

Konzervativci mezitím přícházejí na poslední chvíli s různými šílenými návrhy, jako zavést pro mladistvé povinnou vojenskou službu, anebo se snahou zavděčit se důchodcům, že nebudou už zdaňovat jejich důchod (to zavedla Thatcherová!). Konzervativci také na poslední chvíli rozhodli dát různé miliony liber údajným městům trpícím sociální deprivací. Překvapivě je dali především městům, kde jsou konzervativní radní a kde se snaží ve volbách navzdory všemu vyhrát. :)

Labouristé, aby se vyhnuli konzervativní kritice, se zapřisáhli, že po vítězství ve volbách nebudou zvyšovat žádné daně. Odborníci z ekonomických institutů poukazují na to, že ekonomická politika obou soupeřících politických stran je naprosto nerealistická. Chybějí peníze a pokud se nebudou zvyšovat daně, bude muset dojít k obrovským škrtům v rozpočtech komunálních úřadů, dále to postihne  školy, zdravotnictví... No, uvidíme.

Mám však vážnou obavu z labouristického autoritářství. Starmer se neustále snaží dokázat britské veřejnosti, že Labouristickou stranu naprosto změnil a už nemá absolutně nic společného s labouristy, které kdysi vedl levičák Jeremy Corbyn. Corbyna z Labouristické strany vyhodili a on bude kandidovat ve svém londýnském volebním okrsku jako nezávislý kandidát.

Minulý týden vznikla kolem Labouristické strany obrovská mediální kontroverze týkající se první britské černošské poslankyně a věrné stoupenkyně Jeremyho Corbyna Diane Abbott.

Foto: Diane Abbott


Abbottová je labouristickou poslankyní třicet osm let, jenže v poslední době se dostala v Labouristické straně do problému a přes rok měla suspendované členství. Proč?

Poslala dopis do týdeníku Observer, kde argumentovala, že rasismus vůči židům nikdy nebyl tak silný jako rasismus vůči černochům. Vzhledem k tomu, že Abbottová je léta terčem opravdu zlovolných rasistických útoků (jen nedávno se vyjádřil jeden velký finanční dárce pro Konzervativní stranu, že když ji slyší, chtěl by ji zabít) nepřijde mi ten dopis zas tak kontroverzní. Napsala 23. dubna 2023  v reakci na v těch novinách vydaný komentář:

Tomiwa Owolade tvrdí, že Irové, židé a kočovníci (tj. Romové) trpí „rasismem“.  Nepochybně zažívají předsudky. Ten je podobný rasismu a obě slova se často používají, jako by byla zaměnitelná.

Je pravda, že mnoho typů bělochů, kteří se nějak odlišují, jako jsou například zrzaví lidé, může tyto předsudky zažívat. Nepodléhají však rasismu po celý život. V Americe před vznikem občanských práv nemuseli Irové, židé a kočovníci sedět vzadu v autobuse. V Jihoafrické republice, kde vládl apartheid, měly tyto skupiny právo volit. A v době vrcholícího otrokářství nebyli na otrokářských lodích spoutáni běloši.

Diane Abbottová

Neuvěřitelně, těchto podle mne nevinných pár řádek vyvolalo obrovskou bouří, Abbottové suspendovali členství v Labouristické straně a vyšetřovali ji ROK za antisemitismus. Nepomohlo, že se omluvila a podrobila se kursu proti antisemitismu.

Teprve  před několika dny bylo oznámeno, že ji Labouristická strana stranické členství obnovuje. Pak ale zveřejnil Sunday Times informaci, že Abbottové zakáží kandidovat na poslankyni v nadcházejících volbách. To vedlo k obrovským protestům jejích voličů, Starmer se k věci vyjadřoval velmi neochotně a\ teprve asi před dvěma dny oznámil, že tedy jako Abbotová bude smět kandidovat za Labouristickou stranu. V podstatě, musím říct, se vůči Abbottové Labouristická strana zachovala velmi sprostě. A nejen vůči ní. Vyhodila ze svých řad kvůli prkotinám celou řadu dalších levicových poslanců. 

Vyhodili například labouristickou poslankyni Faizu Shaheen mj. za to, že retweetovala tuto komickou scénku ze slavného pořadu amerického satirika Jona Stewarta:

V sobotní diskusi v rozhlase BBC řekl Fraser Nelson, šéfredaktor konzervativního týdeníku Spectator, že i když nesouhlasí s ničím, co Diane Abbott říká, faktem je, že labouristická politika nyní je ze strany vyloučit každého, kdo je charismatický a má samostatný názor a dokáže ho vyjádřit. A je to škoda, protože je zapotřebí, aby byly v Dolní sněmovně nezávislé charismatické osobnosti. Ty Starmerova Labouristická strana likviduje.

Tohle všechno je úvod k varovné analýze Petera Oborna:


Keir Starmer připravuje   pro Spojené království děsivý plán

Zdá se, že předseda labouristů následuje ošklivou a cynickou volební strategii Borise Johnsona a zavírá dveře hlasům z okraje společnosti

Političtí komentátoři dnes vyjadřují šok a údiv nad tím, že Keir Starmer v předvečer britských parlamentních voleb brutálně útočí na labouristickou levici

To proto, že nedávali pozor. Již dlouho je zřejmé, že předseda labouristů řídí nelidskou, nelítostnou politickou mašinérii

Před dvěma lety pořad televize Al-Džazíra Labour Files  odhalil bezútěšnou pravdu o Starmerově straně. Pětidílná investigace byla ohromujícím reportážním počinem, založeným na největším úniku důvěrných dokumentů v britské politické historii.

Přinesla množství dokumentárních důkazů a osobních svědectví, která ukázala, že labouristická mašinérie šikanuje členy strany a bezostyšně manipuluje s vnitřní demokracií.

Ještě více šokující je, že Al-Džazíra vynesla na světlo skrytý příběh protičernošského rasismu a otevřené islamofobie uvnitř labouristické centrály.

Je neuvěřitelné, že mainstreamová média vyšetřování Al-Džazíry ignorovala. Důvod je prostý: důvěřiví političtí novináři bez skrupulí spolkli Starmerův narativ, že nový předseda labouristů přinesl zdravý rozum a slušnost do strany, která se za vlády bývalého předsedy Jeremyho Corbyna zvrhla v žumpu fanatismu a antisemitismu.

Tento narativ byl téměř zcela falešný, ukázala labouristická akta.

„Politováníhodně frakční"

Podívejme se nejprve na to, jak bylo zacházeno s Diane Abbottovou, tehdy vysoce postavenou členkou Corbynova stínového kabinetu. Pravicová klika, která v prvních letech Corbynova vedení ovládala labouristickou byrokracii, jí pohrdala.

Labour Files odhalily zprávy z WhatsAppu skupiny vyšších manažerů. Jeden z vysoce postavených úředníků o Abbottové napsal: „Je mi z ní doslova špatně.“ Jiný uvedl: „Abbottová je opravdu odporná.“

Al-Džazíra Abbottovou interviewovala a ta uvedla, že pisatel „zřejmě vyjadřuje svou vlastní nenávist k černošské ženě, a to znamená, že Labouristická strana nemusí být nutně bezpečným prostorem pro černošské ženy“.

Zacházení s Abbottovou - první černoškou, která kdy v zemi zastávala funkci poslankyně - není zdaleka jediným příkladem tohoto druhu labouristického rasismu.

    Není pochyb o tom, že tato toxická a nedemokratická kultura byla za Starmera vzkříšena v intenzivní míře.

Labour Files rovněž obsahují důkazy o tajné dokumentaci, která byla použita k vyřazení přibližně 5 000 převážně muslimských labouristů, kteří byli obviněni z pokusu o „infiltraci“ strany v Newhamu.

Jeden z těch, kteří byli v pořadujmenováni, řekl Al-Džazíře: „Zdá se mi, že někdo uvnitř Labouristické strany skutečně pracuje proti etnickým menšinám.“ Labouristé, které Al-Džazíra požádala o reakci, obvinění z rasismu odmítli.

Je však důležité poznamenat, že důvěryhodnost Labour Files byla posílena, když advokát Martin Forde zveřejnil svou zprávu z roku 2022 o antisemitismu a dalších formách diskriminace uvnitř labouristů.

Forde, který byl pověřen Starmerem, zjistil „vážné problémy diskriminace“ uvnitř Labouristické strany, včetně „politováníhodně frakčních a necitlivých“ postojů ve skupině WhatsApp.

Identifikoval „hierarchii rasismu“ uvnitř labouristů, přičemž antisemitismus je brán vážněji než jiné formy rasismu.

Rasismus a pohrdání

Je neuvěřitelné, že Starmer nejednal podle všech Fordeho doporučení. Nebyl na něj vyvíjen velký tlak, aby tak učinil. Ačkoli média Fordeho zjištění zcela neignorovala, jako to udělala v případě Labour Files, jeho zpráva byla do značné míry bagatelizována nebo zkreslována.

Ať už byl motiv Starmerova rozhodnutí odsunout Fordeho na vedlejší kolej jakýkoli, rozhodně se vystavil obvinění, že dal rasistům v řadách labouristů zelenou, že takové chování může zůstat nepotrestáno.

Podle mého názoru je zacházení s Faizou Shaheenovou, kterou Labouristická strana tento týden náhle vyřadila z kandidátky za Chingford a Woodford Green, pochopitelné pouze v kontextu důkazů, které byly před dvěma lety odhaleny v Labour Files.

Abychom byli ke Starmerovi spravedliví, za většinu rasismu a pohrdání menšinami, které byly odhaleny v Labour Files, může pravicová klika, která Corbyna nenáviděla a která vznikla ještě před jeho nástupem do čela strany.

Do předpisůl labouristů byla přidána nová klauzule, která zní: „Na ukončení členství ve straně se nevztahují ani zásady přirozené spravedlnosti, ani ustanovení o spravedlnosti ...“. To je u strany, která o sobě tvrdí, že je demokratickou stranou, zarážející.

Jak jsem nedávno vysvětlil v článku pro Middle East Eye, který jsem napsal společně s televizním producentem Richardem Sandersem, důvodem bylo zahájení disciplinárního řízení proti Nealu Lawsonovi, řediteli think tanku Compass, jehož zločinem byla podpora taktického hlasování (tzn. ve snaze odstranit konzervativce rozhodnutí hlasovat např. pro zelené či liberální demokraty, pokud je v tom okrsku pravděpodobnost, že vyhrají. To Labouristická strana zakazuje!) a jehož stíhání signalizuje, že čistky se nyní rozšířily i mimo radikální levici.

Michael Crick, vysoce uznávaný bývalý politický zpravodaj Channel 4 i BBC, nedávno napsal o kritériích pro jmenování kandidátů do parlamentu: „Je nemyslitelné, aby byli dnes vybráni někdejší čelní představitelé labouristů Neil Kinnock, John Prescott, Clare Shortová a Robin Cook, kteří byli na počátku své kariéry rebelové.“

Totéž jistě platí i pro zakladatele strany Keira Hardieho a legendární labouristické politiky od Aneurana Bevana po Tonyho Benna.

Toxické postoje

Shrnuto a podtrženo, Starmerovy Labour Party se zmocnila malá, velmi odhodlaná pravicová klika, která je stejně netečná k velkolepé historii a demokratické tradici labouristů jako pohrdavá k etnickým menšinám.

Je důležité se ptát, proč mainstreamová média jednoduše ignorovala tolik otřesných důkazů o holém rasismu.

Domnívám se, že odpovědí je, že většina britských médií sdílí základní postoje Starmerových labouristů: toxický rasismus vůči černochům, pohrdání muslimy, téměř nekritickou podporu Izraele navzdory jeho zvěrstvům vůči Palestincům a uctívání moci za každou cenu - nemluvě o instinktivním autoritářství a pohrdání řádným procesem a základní slušností

Starmerovo zacházení s poslanci, jako jsou Abbottová a Shaheenová, vysílá britským pravicovým médiím vzkaz, že je na jejich straně a zaslouží si jejich podporu. Tímto způsobem si otevírá cestu ke spojenectví s Murdochovým tiskem v době blížících se parlamentních voleb.

Chápu, že tato ošklivá a cynická strategie může z volebního hlediska fungovat. Nabízí se analogie s ovládnutím strany toryů před pěti lety malou, dobře financovanou a soustředěnou skupinou. Bývalý premiér Boris Johnson se na radu Dominica Cummingse zaměřil na konzervativní poslance, kteří nesdíleli jeho vizi, a osobnostem hlavního proudu, jako jsou Kenneth Clarke, Rory Stewart a Dominic Grieve, zakázal kandidovat ve volbách v roce 2019.

Z velmi krátkodobého hlediska byla tato strategie úspěšná. Johnson dosáhl slavného volebního vítězství. Nyní je však jasné, že tato taktika spálené země torye zničila.

Dnes britská Konzervativní strana ztratila duši a padla do rukou krajní pravice. Pokud vůbec přežije, zdá se, že je předurčena stát se britskou obdobou německé AfD nebo francouzského Národního shromáždění.

Starmerovým ekvivalentem Cummingse je ředitel jeho kampaní Morgan McSweeney, který má nulový veřejný profil, ale brzy bude stejně známý jako Peter Mandelson za Tonyho Blaira nebo Cummings za Johnsona. V takových vztazích je vždy těžké říci, kdo je ve vedení.

Nejvlídnější výklad ostudných událostí tohoto týdne by naznačoval, že Starmer je stvořením politického projektu, kterému plně nerozumí. Těm, kteří hledají další vodítko, mohu jen doporučit sledování pořadu Labour Files televize Al-Džazíra. Jsou děsivě prozíravé a poskytují nejbližší plán pro Starmerovu Británii.


Peter Oborne vyhrál cenu za nejlepší komentář/blog v letech 2022 a 2017 a v roce 2016 byl také vyhlášen nezávislým pracovníkem roku v rámci Drum Online Media Awards za články, které napsal pro Middle East Eye. V roce 2013 byl také vyhlášen komentátorem  roku v rámci British Press Awards. V roce 2015 rezignoval na funkci hlavního politického komentátora deníku Daily Telegraph. Jeho poslední knihou je The Fate of Abraham (Osud Abraháma): Proč se Západ mýlí v islámu, kterou v květnu vydalo nakladatelství Simon & Schuster. Mezi jeho předchozí knihy patří The Triumph of the Political Class, The Rise of Political Lying, Why the West is Wrong about Nuclear Iran a The Assault on Truth: Boris Johnson, Donald Trump and the Emergence of a New Moral Barbarism.

2
Vytisknout
2785

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2024