4. 12. 2024
Čím déle válka na Ukrajině trvá a čím hůře se vyvíjí pro obránce, tím více se středem debaty stává nejvřelejší slovo v politickém jazyce: Mír. Tento termín byl v Německu vždy politickým vzorcem touhy – bezpochyby kvůli německé válečné historii.
Ještě před volbami do Evropského parlamentu strany inzerovaly se stěží rozlišitelnými slogany: "Zajištění míru" (SPD); "Chránit mír" (AfD); "Válka nebo mír – nyní máte na výběr" (BSW). Kolem tohoto slova se bude rozhodujícím způsobem točit i boj o kancléřství. Mír, jakkoli to může znít bezcitně, je dnes politickým bojovým pokřikem.
Všechny tábory slibují, že se na začátku volební kampaně do Bundestagu postaví za mír. Ti, kteří dokážou obsadit termín pro sebe a vykreslit svého protivníka jako riziko, zvyšují své šance. Co však mír znamená dnes, jak jej lze nastolit a zajistit, je nejistější než kdy jindy: Západ je v současnosti bez lídra. USA se nacházejí v mezivládí mezi Joe Bidenem a Donaldem Trumpem, nepopulární vlády ve Velké Británii a Francii se propadají do krize důvěry, Německo čekají nové volby.
Vladimir Putin využívá bezhlavosti ukrajinských příznivců ke zvýšení tlaku. Desítky tisíc vojáků, včetně severokorejských (a podle nových zpráv jemenských) žoldáků, se shromažďují, aby znovu dobyly území Kurské oblasti, které Ukrajinci před několika měsíci okupovali.
Putin také veřejně snižuje práh pro použití jaderných zbraní ve své pozměněné jaderné doktríně. Odpálil raketu středního doletu schopnou nést jaderné hlavice na město Dnipro – novinka v moderní válce. Rakety jako "Orešnik", které mohou doletět až 5 500 kilometrů, jsou ve skutečnosti odstrašující zbraně, které nejsou určeny k bojovému použití. Těm, kteří ještě nepochopili poselství, pomohl o minulém víkendu propagandistický kanál Russia Today s grafikou: Doba letu do Varšavy 12 minut, Berlín 15 minut, Paříž a Londýn po 20 minutách.
Putin říká, že pouze reaguje na uvolnění amerických raket ATACMS pro útoky na ruské území. Joe Biden zase poprvé představil své rozhodnutí povolit použití těchto zbraní proti cílům v Rusku jako reakci na účast severokorejských jednotek na ruské straně.
Za to je nyní kritizován nejen Putinem, ale také americkými republikány:
Donald Trump během volební kampaně slíbil, že nastolí mír mezi Ukrajinou a Ruskem. Republikáni nyní obviňují Bidena, že se to snaží sabotovat. Odcházející prezident nemá žádné právo zatahovat USA hlouběji do války.
Nemusíte se však dívat na USA, abyste viděli, jak jsou zahraniční politika a domácí politika v otázce míru propleteny. Stačí pohled na Durynsko a ukážeme si koaliční dohodu, kterou CDU, SPD a Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW) představily minulý pátek. Jen v preambuli se slovo mír objevuje sedmkrát (a na následujících stránkách ještě tucetkrát). Zemský předseda CDU Mario Voigt vyjednal se Sahrou Wagenknechtovou "mírový vzorec": "CDU a SPD se považují za tradici vazeb na Západ a Ostpolitik. BSW je pro nekompromisní mírový kurz."
Je to vítězství Sahry Wagenknechtové, nejnadanější squatterky v německé politice. BSW nyní napsala, že na rozdíl od středových stran stojí za bezchybnou "mírovou politikou". Její proklamovaná láska k míru je v kontrastu s transatlanticismem Unie a politikou uvolňování napětí sociálních demokratů, jako by to byly rovnocenné vůdčí myšlenky.
Zaskočení lidé se utěšují tím, že preambule koaličních dohod na státní úrovni nemají žádné důsledky pro zahraniční politiku spolkové politiky. Ale pohrdání symbolikou by se mohlo ukázat jako krátkozraké: "Nekompromisní mírový kurz" BSW se rovná donucení Ukrajiny ke kapitulaci tím, že neposkytne pomoc. Jak hodlají CDU/CSU a SPD usadit Sahru Wagenknechtovou ve volební kampani do Bundestagu poté, co s ní dosáhly tohoto kompromisu?
Na straně sociálních demokratů se objevují strategie: Kancléřova tolik kritizovaná výzva Vladimiru Putinovi před dvěma týdny je jednou z nich. Tento rozhovor zjevně nepřispěl k deeskalaci. V následujících dnech došlo k nejtěžším raketovým útokům na ukrajinská města za poslední měsíce.
Ale demonstrativní ochota jednat kancléře imunizovala proti útokům BSW a AfD (a kritiků z vlastní strany), že zanedbává diplomacii a spoléhá se pouze na "vojenskou logiku". Pokud Donald Trump zahájí svou ohlášenou mírovou iniciativu uprostřed německé volební kampaně, může Scholz poukázat na to, že nebyl pasivní.
Na sjezdu Scholz završil nabídku mírové politiky SPD: Použití ruské rakety středního doletu na Ukrajině označil za "strašlivou eskalaci". O to důležitější je jeho "jasná linie". Je si jistý, že všichni "ti, kteří rádi volí demokratické strany, také vědí, která strana řekla, že se na ně vztahuje obezřetnost". Pouze s SPD nedojde k dodávkám řízených střel Taurus na Ukrajinu a ke zrušení omezení doletu pro další zbraně dodávané Německem.
Moralizující obvinění, že Scholz vede kampaň se strachem, na sebe nenechalo dlouho čekat. Problém se Scholzovým postojem v podstatě není morální, ale strategický: Reagovat na Putinovu eskalaci vyloučením protiopatření je signálem slabosti. To zatím opakovaně povzbuzovalo ruského prezidenta, aby zašel ještě dál. Stupňující se efekt může mít i váhání a nečinnost – pokud agresor chápe zdrženlivost jako znamení, že může bez rizika zvýšit intenzitu svých útoků. To je pro německou zahraniční politiku nejtrpčí poznání z ruské invaze na Ukrajinu: "Kultura zdrženlivosti", na kterou jsme byli hrdí, se při jednání s nemilosrdným protivníkem, jako je Putin, projevuje efektem válečného štváče.
Zdroj v němčině: ZDE
Diskuse