Srovnání tzv. mírových dohod na Ukrajině a v Gaze

4. 12. 2025

V první řadě se zdá, že záměrem obou plánů je jednoduchý cíl ukončit násilí v Gaze a na Ukrajině. Kritici však poukazují na to, že při pokusech o dosažení tohoto cíle byla agresorům věnována nepatřičná úcta. V případě Ukrajiny se mělo za to, že k uzavření dohody je nutný ruský zábor území na východě a jihu Ukrajiny. V případě Gazy nebyla věnována žádná pozornost genocidním zločinům Izraele proti Palestincům, přičemž se předpokládalo, že oběti by se měly spokojit s humanitární pomocí – i když z plánu vyplývá, že jejich budoucnost zůstává nejistá a závislá na vůli jiných.

Problémy obou plánů spočívají v tom, že byly původně vypracovány bez Palestinců a Ukrajinců. Přesný plán pro Gazu zůstává nejasný, ale jasné je, že se na něm Palestinci nepodíleli. Jediná zmínka o Palestinské samosprávě v rezoluci OSN se týká její možné budoucí účasti, pokud splní blíže nespecifikované reformy, načež by jí „mohla“ být udělena role při správě Gazy za podmínek schválených Izraelem a mezinárodními orgány.

Plán pro Ukrajinu byl předmětem určitých kontroverzí. Nejprve USA tvrdily, že byl vypracován společně s Ruskem na základě ruského návrhu. Spojené státy poté popřely jakoukoli účast, aby později „vyjasnily“, že se jednalo o společný projekt USA a Ruska. Poté, co Evropané tento plán zkritizovali, někteří republikánští senátoři ve spolupráci s Ukrajinci provedli některé změny, které mohou být pro ruskou stranu přijatelné, ale také nemusí.

V tom spočívá jeden z rozdílů mezi těmito dvěma plány. Ukrajina je uznávána jako suverénní subjekt, přestože návrh plánu připouští porušování ukrajinské suverenity. Plán pro Gazu naopak nejenže neuznává palestinskou suverenitu, ale také se snaží ji vymazat. Podřizuje Palestince rozmarům Izraele a mezinárodních orgánů – vedených USA – které budou mít pravomoc rozhodovat o budoucnosti palestinského lidu.

Jistě, existují zdánlivé náznaky uznání palestinské suverenity, třeba v saúdsko-francouzskému návrhu, odkazy na palestinskou policii a myšlenka, že reformovaná Palestinská samospráva „může“ být v budoucnu do správy Gazy zapojena. To ale ochlazuje nadšení, které provázelo zvláštní mítink o Palestině před zahájením letošního zasedání Valného shromáždění, kdy řada států uznala palestinskou státnost.

Zvláště znepokojující na tomto pohrdání Palestinskou samosprávou je nedostatek uznání nebo pochopení ze strany tvůrců plánu pro Gazu, že Izrael se po tři desetiletí snažil ze všech sil Palestinskou samosprávu podkopávat. Od prvních let po podpisu dohody z Osla Izrael upíral Palestincům svobodu rozvíjet nezávislou ekonomiku. Izrael vymezil oblasti, ve kterých mohla Palestinská samospráva vládnout, nicméně často prováděl vpády na území, které byly nominálně pod její kontrolou. Izrael také pokračoval ve výstavbě osad a infrastruktury výhradně pro židy a hrál v Gaze nečistou hru s Hamásem. Dnes je Palestinská samospráva na Západním břehu stále více vnímána spíše jako organizace jednající jménem Izraele než jako nezávislá samosprávná entita zastupující Palestince.

Zatímco je zřejmé, že Hamás upadl v nemilost mezi Palestinci v Gaze, Palestinská samospráva v průzkumech veřejného mínění na Západním břehu výrazně zaostává za Hamásem. Otázka zní: může Palestinská samospráva provést reformy za pokračující izraelské nadvlády nad Západním břehem?

Zatímco původní verze plánu pro Ukrajinu obsahuje určitá omezení pro Rusko, v plánu OSN pro Gazu nejsou na Izrael uvalena žádná podobná omezení. Dokonce i dohodnuté „příměří“ zůstává neuchopitelné, přičemž Izrael jedná v Gaze beztrestně.

Zbývá ještě několik měsíců, než bude možné plně realizovat plán OSN pro Gazu. S největší pravděpodobností se tak nestane, protože Izrael a USA trvají na nereálné podmínce, že Hamás musí odzbrojen. Zdá se, že se chystá realizace americko-izraelského plánu na výstavbu bytových projektů v části Gazy, která je pod izraelskou kontrolou.

Rozhodujícím rozdílem ve vývoji těchto dvou plánů byla role vnějších sil. Ukrajina má podporu téměř jednotného evropského bloku, spojenou s podporou amerických republikánů. I proto byl původní 28bodový plán pozměněn.

  

Celý text v angličtině ZDE