Jako vysoký úředník humanitární pomoci v Gaze jsem byl svědkem mnoha zvěrstev. Nyní se izraelské úřady snaží nás umlčet
4. 8. 2025
Zničené nemocnice, masové hroby, mrtvoly požírané psy na ulicích. Poté, co jsem o tom promluvil veřejně, zjistil jsem, že mi nebude prodlouženo vízum, píše Jonathan Whittall
Gaza je již 22 měsíců držena pod vodou a může lapat po vzduchu pouze tehdy, když izraelské úřady podlehnou politickému tlaku těch, kteří mají větší vliv než mezinárodní právo. Po měsících neúnavného bombardování, nuceného vysídlování a deprivace jsou dopady kolektivního trestu Izraele vůči obyvatelům Gazy ničivé jako nikdy předtím.
Od října 2023 se podílím na koordinaci humanitární pomoci v Gaze. Jakákoli život zachraňující pomoc, která od té doby dorazila, byla výjimkou, nikoli pravidlem. Více než rok poté, co Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nařídil Izraeli, aby „přijal všechna opatření v jeho silách“ k zabránění genocidě – a navzdory všem našim varováním – jsme stále svědky hladomoru, nedostatečného přístupu k vodě, hygienické krize a rozpadajícího se zdravotního systému na pozadí pokračujícího násilí, které má za následek desítky zabitých Palestinců denně, včetně dětí.
Jelikož nemáme moc tuto situaci změnit, my humanitární pracovníci jsme se uchýlili k tomu, že spolu s palestinskými novináři, kteří riskují vše, používáme svůj hlas k popisu otřesných, nelidských podmínek v Gaze. Vyjadřovat se veřejně, jako to dělám nyní, tváří v tvář úmyslnému, zbytečnému utrpení, je součástí naší role při prosazování dodržování mezinárodního práva.
To však má svou cenu. Poté, co jsem 22. června uspořádal v Gaze tiskovou konferenci, na které jsem popsal, jak jsou hladovějící civilisté stříleni při pokusu dostat se k jídlu – což jsem nazval „podmínkami vytvořenými k zabíjení“ –, izraelský ministr zahraničních věcí oznámil v příspěvku na Twitteru, že mi nebude prodlouženo vízum. Izraelský stálý zástupce při OSN následně oznámil v Radě bezpečnosti, že se ode mě očekává, že do 29. července opustím zemi.
Toto umlčování je součástí širšího trendu. Mezinárodní nevládní organizace čelí stále přísnějším registračním požadavkům, včetně ustanovení zakazujících určitou kritiku Izraele. Palestinské nevládní organizace, které navzdory všem překážkám denně zachraňují životy, jsou odříznuty od zdrojů potřebných pro svou činnost. Agenturám OSN jsou stále častěji vydávána pouze šestiměsíční, tříměsíční nebo měsíční víza podle toho, zda jsou považovány za „dobré, špatné nebo ošklivé“. Agentura OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) se stala terčem legislativních opatření, jejím mezinárodním zaměstnancům byl zakázán vstup a její činnost je pomalu dušena.
Tyto represálie nemohou vymazat realitu, kterou jsme den co den zažívali – nejen v Gaze, ale i na Západním břehu. To, co jsem tam pozoroval, se liší od toho, co se odehrává v Gaze, ale má to stejný cíl: přerušit územní souvislost a vytlačit Palestince do stále se zmenšujících enkláv. Palestinci na Západním břehu jsou denně vystavováni nátlaku a omezováni: nátlaku ze strany násilných osadníků a demolice domů v oblastech, kde se rozšiřují osady, a omezováni sítí omezení pohybu do odloučených zastavěných oblastí, kde se zintenzivňují vojenské operace.
Gaza je také fragmentována. Její 2,1 milionu obyvatel je nyní namačkáno na pouhých 12 % rozlohy pásma. Vzpomínám si na mrazivý telefonát z 13. října 2023, který oznamoval nucené vysídlení celé severní Gazy. Od tohoto brutálního úvodního aktu byla téměř celá Gaza nuceně vysídlena – ne jednou, ale opakovaně – bez dostatečného přístřeší, jídla nebo bezpečnosti. Na vlastní oči jsem viděl, co se jeví jako systematické ničení prostředků nezbytných pro přežití Palestinců. V rámci naší role koordinátorů humanitárních operací jsme s kolegy pomáhali vynášet pacienty z temných, kočkami zamořených jednotek intenzivní péče v zničených nemocnicích obsazených izraelskými silami, kde mrtvé pohřbívali na nádvoří poslední zbývající zaměstnanci, kteří byli svědky zatčení svých kolegů a trpěli nedostatkem spánku.
Pomáhali jsme odkrýt masové hroby na nádvořích jiných nemocnic, kde rodiny prohledávaly rozházené oblečení a snažily se identifikovat své blízké, kteří byli před zabitím nebo zmizením svlečeni. Hádali jsme se s vojáky, kteří se snažili násilím vytáhnout ze sanitky křičícího pacienta s poraněnou míchou, který byl evakuován z nemocnice. Repatriovali jsme těla humanitárních pracovníků zabitých při útocích dronů a tanků při pokusu o doručení pomoci a shromáždili jsme těla příbuzných pracovníků nevládních organizací, kteří byli zabiti na místech, která izraelské síly uznávají jako „humanitární“.
Viděli jsme zdravotníky v uniformách zabité a pohřbené pod sanitkami rozdrcenými izraelskými silami. Bombardované přeplněné úkryty pro vysídlené osoby, kde rodiče svírali své zraněné nebo mrtvé děti. Na ulicích leží nespočet mrtvol, která požírají psi. Lidé volají o pomoc zpod trosek, ale záchranářům je pomoc odepřena, až do doby, kdy už nikdo nedýchá. Děti umírají podvýživou, zatímco humanitární pomoc se potýká s nepřekonatelnými překážkami.
Izraelské úřady nás obviňují, že jsme problém. Tvrdí, že nedokážeme vyzvednout zboží z hraničních přechodů. My neselháváme, oni nám brání v práci. Minulý týden jsem byl v konvoji směřujícím z Gazy k hraničnímu přechodu Kerem Shalom. Eskortovali jsme prázdné kamiony hustě zalidněnou oblastí po zbytečně komplikované trase, kterou nám určily izraelské síly. Když se kamiony seřadily na čekací místo a izraelské síly konečně daly zelenou k průjezdu, tisíce zoufalých lidí se k nám přidaly v naději, že se kamiony vrátí s jídlem. Jak jsme se pomalu posunovali vpřed, lidé se drželi vozidel, až jsme uviděli první mrtvé tělo na kraji silnice, zastřelené zezadu ze směru izraelských sil. Na přechodu byla brána zavřená. Čekali jsme asi dvě hodiny, než ji voják otevřel.
Cesta toho konvoje trvala 15 hodin. U jiných konvojů izraelské síly zdržovaly návrat kamionů, zatímco se shromažďovaly davy lidí, a izraelské jednotky zabíjely zoufalé lidi, kteří čekali na příjezd kamionů. Část našeho zboží byla vypleněna ozbrojenými gangy působícími pod dohledem izraelských sil. Během příměří jsme provozovali několik konvojů denně. Nyní je opět normou chaos, zabíjení a obstrukce. Pomoc je životně důležitá, ale nikdy nebude lékem na uměle vyvolaný nedostatek.
Mezinárodní trestní soud ICJ se vyjádřil jasně. Ve svých závazných prozatímních opatřeních nejen nařídil Izraeli, aby zabránil činům zakázaným podle úmluvy o genocidě, ale také mu nařídil, aby umožnil poskytování naléhavě potřebných základních služeb a humanitární pomoci, mimo jiné zvýšením počtu přechodů pro pomoc. V samostatném poradním stanovisku ICJ nenechal žádný prostor pro pochybnosti: pokračující okupace Gazy a Západního břehu, včetně východního Jeruzaléma, ze strany Izraele je podle mezinárodního práva nezákonná. Gaza a Západní břeh, včetně východního Jeruzaléma, jsou různými částmi stejného celku.
To, co se odehrává, není složité. Není to nevyhnutelné. Je to výsledek záměrných politických rozhodnutí těch, kteří tyto podmínky vytvářejí, a těch, kteří je umožňují. Konec okupace je již dlouho zpožděn. Dvojí metry a beztrestnost oslabují důvěryhodnost multilaterálního systému. Mezinárodní právo nemůže být nástrojem, který vyhovuje jen některým, má-li být účinným nástrojem ochrany pro všechny.
Gaza se již topí pod bombami, hladomorem a neúprosnou blokádou základních potřeb pro přežití. Každé zpoždění v prosazování nejzákladnějších pravidel určených k ochraně lidského života je další rukou, která tlačí Gazu k zemi, zatímco se snaží dýchat.
Diskuse