Kozí mejdan Stanislava Pence v Milkovicích u Libáně

5. 8. 2025 / Jan Paul

čas čtení 8 minut
18266
 A nejen jeho, všech, kteří se zúčastňují tradiční akce, jejímž smyslem je každoroční setkávání a muzicírování svobodomyslných lidí uprostřed volné přírody bez jakýchkoliv komerčních cílů a snah. Žádní stánkaři, žádné reklamy. Smyslem je prožitek z lidské blízkosti v přirozeném prostředí venkova, kde i zvířata mají právo na život a volný pohyb.


 Kozí mejdan pořádá Spolek přátel koz, a za tím vším stojí někdejší disident a aktivista Stanislav Penc (1970), který se uchýlil na Kozí vršek v Milkovicích u Libáně, které jsou polabskou bránou Českého ráje. Ekologický statek, na němž chová Standa Penc pro radost stádo oslů, koz a kozlíků je umístěn na jižním svahu s výhledem do kraje, a zvířata přirozenou cestou udržují rozsáhlé pozemky. 

Spolek přátel koz je, cituji: „občanská iniciativa lidí, kteří považují kozu za dobrého lidského přítele, a když kozy chovají, nedělají to v prvé řadě pro užitek, ale z lásky a pro potěchu okolí i svoji“, píší na svém webu www.kozy.cz . Kulturně - společenská slavnost Kozí mejdan je pomyslnou třešničkou na dortu i ozdobou občansky prospěšné aktivity Standy Pence, kde radost a pocit svobody již 25 let vytváří výjimečnou a nezaměnitelnou atmosféru.

Akce, věnovaná kozám a svobodomyslnému způsobu života, se bude letos konat od čtvrtka 7. srpna do neděle 10. srpna 2025, a půjde o jubilejní 25 ročník. V roce 2000 proběhla první akce nazvaná Milkovické dny. Během osmi dnů vystoupilo přes třicet hudebních seskupení různých hudebních žánrů od Pepy Nose přes skupinu THC až k The Inseminators. 

Své básně zde recitovali Ivan Martin Jirous, John Bok a zahrála na ní řada divadelních souborů, např. cimrmanovsky laděný dívčí spolek Dóra, Loutkařská společnost manželů Vítkových nebo Marionetové divadlo Jana Řezníčka z Libáně. Zúčastnilo se několik set lidí, a vstřícná, nekonfliktní atmosféra Milkovických dnů vytvořila předpoklad konání podobné akce i v roce 2001 pod názvem "Milkovice v roce 1". To je historie, která položila základ každoročním setkání pod názvem Kozí mejdan.

Je jisté, že v záplavě letních, komerčně zaměřených mainstreamových hudebních festivalů jde o zcela unikátní nekomerční akci, jejíž dramaturgie vychází z dobrovolnosti. Program není předem naplánovaný, účastnit se ho může každý, třeba hudební produkcí na ozvučeném pódiu, stačí se domluvit na místě s organizátorem a majitelem Standou Pencem. 

Kuchyně samozřejmě vegetariánská, jídlo i pití za dostupné lidové ceny a vstupné pouze dobrovolné. Pencův mírumilovný Spolek přátel koz a jeho směrem k veřejnosti vstřícná a komunikativní zemědělská usedlost je v době technicistní a technokratické jedním z ojedinělých projektů, které svoji činnost odvozují od lidské přirozenosti. Řečeno s nadsázkou, v Milkovicích u Libáně je svět ještě v pořádku.

V pozvánce na Kozí mejdan je uvedeno, cituji:: „I přes měnící se svět a utrpení, která denně vnímáme v přímém přenosu z celé řady míst světa, je třeba žít běžné životy. Zvláště pak v naší republice, kde je zřejmě největší svoboda a blahobyt na světě. Nenechme se přesvědčit od politiků, že jsme rozděleni do dvou bloků, že některá politická parta je výrazně lepší než jiná. Kontrolujme politiky, ovšem bezmezně jim jen díky fanouškovství nevěřme“.

A takový je někdejší disident, a občansky angažovaný ekologický zemědělec Standa Penc už dlouho. Komunistickým režimem byl trestně stíhaný za distribuci letáků k připomenutí 20. výročí Pražského jara a okupace ČSSR armádami Varšavské smlouvy a připomínku činu Jana Palacha. Penc dokonce odmítl převzít ocenění ministra obrany Martina Stropnického a finanční odměnu sto tisíc věnoval na dobročinné účely.

Co se týče občanské iniciativy má toho za sebou hodně. Po roce 1989 založil Dokumentační středisko pro lidská práva, byl spoluzakladatelem a mluvčím Mírového klubu Johna Lennona, stál u zrodu Helsinského občanského shromáždění, byl člen přípravného výboru kulturní organizace Artforum - Jazzová sekce a angažuje se za podporu lidských práv. 

Známý je jeho případ, kdy se postavil proti brutálnímu policejnímu zákroku na technoparty CzechTek 2005, kterou rozehnala policie. Tehdy telefonoval z hlavního pódia trutnovského rockového festivalu premiérovi Jiřímu Paroubkovi, nahlas přečetl jeho telefonní číslo s výzvou, aby mu lidé volali kvůli policejnímu zásahu na technoparty. Premiérův mobil zahltily stovky telefonátů a zpráv, Paroubek podal na Pence stížnost pro možný přestupek proti občanskému soužití, ale Městský úřad v Trutnově Paroubkovu stížnost zamítl.

V této souvislosti si dovolím malou vzpomínku. Narodil jsem se a vyrůstal v Příbrami, ve městě uranového průmyslu s poutním místem Svatá Hora, a s tisíci brigádníky, tzv. „uraňáky“, jejichž jediným zájmem po šichtě byl - řečeno lidově - chlast a děvky. 

Jistě, na budovách visela ta známá hesla o budování socialismu, i prvomájové průvody byly, ale nepamatuji si, že by mě, máničku, někdy kontroloval na nějaké hudební zábavě policajt. Měli jsme klid, uran šel přece do Sovětského svazu. Nosili jsem džíny, hára, pili pivo, a věnovali se muzice. Vyrůstal jsem v relativně svobodném ovzduší a první policejní „buzeraci“ jsem zažil až po vojně v Praze. 

V Příbrami tenkrát naštvaný uraňák vyhodil do vzduchu sochu Gottwalda, symbol moci, ale nebyl to diverzní čin imperialistů, jak se oficiálně psalo, prý byl naštvaný, že už mu v hospodě zvané Velký kotel nenalili. Propašovat střelivo z dolů nebyl problém. 

To byla Příbram, a moje nepřizpůsobivost má kořeny zde. Vzpomínám si na sedmdesátá léta a slavný příbramský „mlejn“ na Baníku, kam tehdy jezdilo jamovat mnoho muzikantů z Prahy, i zvučných jmen, a panovala tam svobodná atmosféra.

Kozí mejdan Stanislava Pence mi někdejší mladá léta připomíná. V Milkovicích také nejde o hudební soutěž, o nějaké prvenství, ani o názorové generační vystoupení, smyslem každoročně se opakující několikadenní akce je radost z neformálního setkání, dobrý pocit ze společného sdílení, prožitek dne ve společenství lidí a zvířat, která se mezi nimi pohybují svobodně. 

Možná že právě tyto hodnoty mají smysl v době, v níž má prioritu spekulace a přetvářka před upřímností a otevřeností. Tak, jako kdysi, nebo v osmdesátkách. Upřímná snaha dělat něco pro druhé ještě neztratila svůj význam a smysl. V dnešním agresivním světě, kde vládnou militantní pomatenci, je mírumilovné setkání tváří v tvář s lidmi to nejdůležitější. Napadá mě, že slovo mír má i přes silné zprofanování stále svoji hodnotu a že i na odlehlých místech stranou od center se mohou dít důležité věci, kvůli kterým má smysl tam jet

A ještě něco. Na Kozím vršku v Milkovicích u Libáně není jenom Kozí mejdan. Spolek přátel koz podniká řadu aktivit pro veřejnost, například tzv. Veřejnou školu dojení, kterou si lze zajistit po předchozí telefonické nebo emailové dohodě, a je možné kdykoli přijet se skupinou dětí, dětským táborem, školou, nebo v jiném seskupení. Součástí je i návštěva Kozího muzea a ukázka zemědělské techniky. Spolek nabízí prostor i dobrovolníkům. Na ekofarmě se chovají kozy a osly, suší se seno, sbírá ovoce a pěstují se rozlišné plodiny, a k tomu všemu jsou vítaní pomocníci, kteří mají zájem si vyzkoušet, co všechno obnáší život na statku. Součástí aktivit Spolku přátel koz je i tvorba Kozího muzea, které uvítá jakýkoliv předmět, text, knihu, článek, či fotografie s tématem koz, kamzíků či kozorohu. Tak nezapomeňte, Kozí mejdan je už tento týden!
 

0
Vytisknout
202

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2025