Vyvraždění palestinských novinářů Izraelem vyvolalo celosvětovou zuřivou reakci (ne v ČR)
12. 8. 2025
čas čtení
18 minut
Zde je překlad z publicistického pořadu rozhlasu BBC The World at One. Z tohoto pětačtyřicetiminutového pořadu věnovali v pondělí vyvraždění palestinských novinářů Izraelem v Gaze třicet minut:
Moderátor, pořad The World at One, BBC Radio Four, pondělí 11. srpna 2025, 13 hodin: Dobrý den a vítejte v pořadu The World at One. Al Jazeera odsuzuje zabití pěti svých novinářů v Gaze.
Izrael
tvrdí, že jeden z pěti byl členem Hamásu. V konfliktu v Gaze bylo
zabito téměř 200 novinářů. Budeme diskutovat o svobodě médií a
bezpečnosti ve válce i v míru.
Úřad OSN pro lidská práva obvinil Izrael z vážného porušení mezinárodního humanitárního práva zabitím šesti palestinských novinářů při útoku na Gazu. Byli v stanu poblíž nemocnice v Gaze, kde byli zasaženi. Pět z nich pracovalo pro televizi Al Jazeera, včetně prominentního reportéra Anase Al Sharifa. Izraelská armáda potvrdila, že ho měla v hledáčku, a obvinila ho, že byl vůdcem buňky Hamásu, o ostatních novinářích se nezmínila. Pro všech šest se konal pohřeb, při kterém se na ulicích sešly davy lidí, aby jim vzdaly poslední hold. Z Jeruzaléma se hlásí naše korespondentka pro Blízký východ Yolande Knell.
„To, co nyní vidíme, je umlčování zpravodajství a jedinými zbývajícími posly jsou místní novináři. Takže ticho.“
Úřad OSN pro lidská práva obvinil Izrael z vážného porušení mezinárodního humanitárního práva zabitím šesti palestinských novinářů při útoku na Gazu. Byli v stanu poblíž nemocnice v Gaze, kde byli zasaženi. Pět z nich pracovalo pro televizi Al Jazeera, včetně prominentního reportéra Anase Al Sharifa. Izraelská armáda potvrdila, že ho měla v hledáčku, a obvinila ho, že byl vůdcem buňky Hamásu, o ostatních novinářích se nezmínila. Pro všech šest se konal pohřeb, při kterém se na ulicích sešly davy lidí, aby jim vzdaly poslední hold. Z Jeruzaléma se hlásí naše korespondentka pro Blízký východ Yolande Knell.
Reportér: Pro mnoho lidí v arabsky mluvícím světě se Anas al Sharif stal během 22 měsíců války v Gaze pojmem. Zahynul spolu s dalším prominentním reportérem Mohammedem Qreiqeh, rovněž korespondentem, kameramany Ibrahimem Zaherem, Mohammedem Noufalem a Moamenem Aliwou. Izraelská armáda tvrdí, že má dokumenty, které dokazují, že Anas al Sharif byl členem Hamásu, který v minulosti odpálil rakety na Izrael. Podle informací BBC pracoval před válkou pro mediální tým Hamásu v Gaze. Izrael neposkytl žádné vysvětlení ohledně zabití ostatních novinářů. Al Jazeera označila zabití za flagrantní a předem připravený útok na svobodu tisku a naznačila, že se jedná o pokus umlčet hlasy novinářů poté, co Izrael oznámil plány na dobytí Gazy, které mají začít v Gaze City.
Smrt přišla v časných ranních hodinách pro novináře Anase Al Sharifa a jeho čtyři kolegy z Al Jazeery. Společně s nimi byli zabiti další dva muži. Al Sharif celou noc dokumentoval izraelské bombardování města Gaza. Tuto zprávu zveřejnil jen několik minut před svou smrtí. (zvuk bombardování) Krátce po jedné hodině ráno v Gaze izraelský bezpilotní letoun vystřelil na stan, ve kterém se Al Sharif a jeho kolegové ukrývali. Po jeho smrti byla na sociálních sítích zveřejněna jeho poslední vůle. Rozloučil se se svým synem, dcerou, manželkou a matkou. Některá jeho slova jsme zaznamenali:
„Alláhu, přijmi mě mezi mučedníky. Odpusť mi mé minulé i budoucí hříchy a nech, ať má krev osvětluje cestu ke svobodě mého lidu a mé rodiny. Odpusť mi, pokud jsem selhal. A modli se za mě s milosrdenstvím. Dodržel jsem svůj slib a nikdy jsem ho neporušil ani nezradil.“
Izrael vydal krátce po Al Sharifově smrti prohlášení, ve kterém IDF uvedla, že Al Sharif byl terorista, který se vydával za novináře, a vůdce buňky odpovědné za raketové útoky na izraelské civilisty a vojáky. Dokumenty, které IDF zveřejnila na svých stránkách, podle ní poskytují jednoznačný důkaz, že Al Sharif byl terorista. To vše Al Jazeera, pro kterou Al Sharif pracoval, důrazně popírá. Před necelými dvěma týdny varovaly OSN i Výbor na ochranu novinářů, že Izrael plánuje útok na Anase Al Sharifa.
Dnes ráno šéfredaktor Al Jazeery Mohammed Moawad zveřejnil na sociálních sítích, že v Gaze umírá žurnalistika. Napsal, že profese, která má osvětlovat svět, je pohřbívána spolu se svými svědky. Před začátkem vysílání jsem mluvil s Mohammedem Moawadem a zeptal se ho, zda je přesvědčen, že jsou novináři terčem Izraele.
Mohammed Moawad: Ano, to je realita, ve které právě žijeme. Žijí v ní od začátku této války. A Anas Sharif a Mohammed Qreiqeh nejsou první, na koho se Izrael úmyslně zaměřil. Je více než 200 palestinských novinářů, kteří byli ohrožováni, byli terčem útoků a poté zabiti. To, co se teď děje, je tedy určitý vzorec. Izraelská vláda a izraelská armáda spouští v určité oblasti novou vojenskou operaci. Zajistí, aby byly umlčeny všechny hlasy v této oblasti, a pak pokračují ve vojenské operaci. Sharif a Mohammed Qreiqeh byli téměř jediní, kdo ve městě informovali o tom, co se tam děje. Odhalovali zvěrstva a dávali hlas těm, kteří ho neměli.
Moderátor: Když IDF před pár týdny zveřejnila video, ve kterém obvinila Al Sharifa z členství ve vojenském křídle Hamásu, začali jste se více obávat o jeho bezpečnost? Zvažovali jste, že se pokusíte zajistit mu větší bezpečnost? Mluvili jste s Izraelci? Protestovali jste u Izraelců proti tomu, co udělali?
Mohammed Moawad: Samozřejmě. Vydali jsme jasné prohlášení, ve kterém žádáme celou mezinárodní komunitu, aby zaujala pevný postoj a zabránila jakémukoli ublížení novinářům. A žádali jsme Anase, aby zůstal opatrný. Už jsme to od izraelské vlády viděli, viděli jsme, jak zabíjejí posly. Požádali jsme Anase, aby zůstal opatrný a zajistil si bezpečnost. Reportáž pro nás není prioritou, ale jeho bezpečnost ano. Anas byl ale velmi odhodlaný informovat a řekl, že je to jeho příběh a že tam jsou jeho lidé. "Já jsem utekl ze svého domova. Můj dům byl úplně zničen. Ztratil jsem otce, to mi říkal. Teď bydlím ve stanu, který musím nazývat domovem. To je můj příběh a lidé se opravdu těší, až jim dám hlas." Myslím, že když si Anas někdy vezme den volna, aby si trochu odpočinul, nebo protože nedávno omdlel hlady, dostává stovky telefonátů od obyvatel Gazy, kteří ho žádají, aby šel do vysílání, protože vojenská operace se zintenzivňuje a zabíjejí je.
Moderátor: Jak víte, izraelská armáda tvrdí, že má dokumenty, které dokazují jeho spojení s Hamasem. Osobní údaje, telefonní seznamy, údaje o platu, údaje o výcviku. Sdělili vám je? Mohl jste se s nimi seznámit? Jak na to reagujete?
Mohammed Moawad: Vůbec ne. Jednou, když před rokem zabili jiného novináře, zveřejnili jeho průkaz vydaný ministerstvem vnitra v Gaze a teď zveřejňují stejný dokument znovu. Je to průkaz, který v Gaze dostane každý od ministerstva vnitra, takže jsme neviděli žádné podložené důkazy ani nic podobného, pouze nepodložené obvinění, které jsme obdrželi od IDF. Anasova práce je známá po celém světě a miliony lidí ho sledují na sociálních sítích. Jeho práce je odrazem jeho oddanosti svému lidu.
Moderátor: BBC má informace, že al Sharif před válkou pracoval pro mediální tým Hamásu, což je samozřejmě v naprostém rozporu s obviněním Izraele, že byl vojenským agentem. Věděl jste o jeho vazbách na média Hamásu? Vzbuzuje to ve vás nějaké otázky?
Mohammed Moawad: Víte, na takové informace, o kterých nic nevíme, nebudu reagovat. Víme, že Anas al Sharif je novinář, který pracoval 24 hodin denně, aby informoval o zvěrstvech, které se děly ve městě. Nemáme žádné informace o tom, že by byl členem jakýchkoli vládních orgánů v Gaze. Byl novinářem. Byl by novinářem i nadále, protože se jen snažil zprostředkovat zprávy lidí na místě. Lidé zastavovali Anase před nemocnicí Shifa a žádali ho, aby v přímém přenosu vyzval svět, aby zastavil tuto válku. A myslím, že to bylo od začátku Anasovým záměrem.
Moderátor: Jeho hlas byl jedním z mála, které se ozvaly z Gazy a promluvily k mezinárodním zpravodajským sítím, jako je ta vaše. Objeví se nové hlasy, které budou vyprávět příběh Gazy? Nebo bude Gaza nyní, alespoň na určitou dobu, mlčet vůči sítím, jako je ta vaše, BBC, CNN a dalším po celém světě?
Mohammed Moawad: Myslím, že se nové hlasy objeví. Vzhledem k tomu, že obyvatelé Gazy byli tak odolní tváří v tvář této neuvěřitelné válce po celé měsíce, myslím, že místní novináři předají štafetu Anasovi a objeví se někdo další, kdo řekne, že je schopen informovat o tom, co se děje v Gaze. Očekáváme úplnou invazi, jak naznačují prohlášení izraelské armády, která brzy dorazí do města Gaza, a myslím, že se stále najdou odvážní místní novináři, kteří budou riskovat, aby informovali o dění, a skutečnost, že zde hovoříme o další ztrátě v novinářské komunitě v Gaze, a ne o tom, že od začátku války nemohl do Gazy vstoupit žádný mezinárodní novinář, je přesně to, co izraelská vláda chce. Chtějí diskreditovat a delegitimizovat místní novináře v Gaze. A nechtějí, aby do Gazy vstoupil nikdo z mezinárodní novinářské komunity, aby informoval o tom, co se děje. Vaši skvělí mezinárodní korespondenti informují z Jeruzaléma a je jim odepřen vstup. BBC požádala izraelskou vládu, aby jim zaručila přístup do Gazy, aby mohli informovat. Vláda to však odmítla. To, co nyní vidíme, je umlčování zpravodajství a jedinými posly jsou místní novináři. Tedy umlčování.
Moderátor: To byl Mohammed Moawad, šéfredaktor Al Jazeery. Požádali jsme IDF o rozhovor. Do začátku vysílání jsme však nedostali odpověď. Ve svém loňském prohlášení, poté co byla obviněna z útoků na novináře, armáda uvedla, že IDF bude pokračovat v boji proti Hamásu v souladu s mezinárodním právem a bude klást důraz na ochranu civilistů, včetně novinářů.
Vedle Anase Al Sharifa zemřeli čtyři jeho kolegové z Al Jazeery a další dva muži. Jeden z nich byl také novinář, všichni byli zasaženi a zabiti izraelskou palbou. Izrael je signatářem Ženevských úmluv, které jsou částečně určeny k ochraně civilistů v době války. Luke Moffatt je profesorem lidských práv a mezinárodního humanitárního práva na Queens University v Belfastu. Zeptal jsem se ho, zda pravidla války a konfliktu poskytují ochranu členům médií.
Moderátor: Izrael tvrdí, že Anas Al Sharif byl aktivním členem Hamásu. Podle nich to byl terorista. Pokud jím byl, což je v tuto chvíli zcela neprokázané, pak byl pravděpodobně legitimním cílem. Ale co ti, kteří byli zabiti kolem něj? Ti ostatní, kteří byli ve stanu, jeho kolegové a dva nebo tři další civilisté?
Luke Moffat: První pravidlo, které musíte dodržet, když se pokoušíte zaútočit podle válečného práva, je, že smíte útočit pouze na nepřátele. Musíte rozlišovat mezi nepřítelem a civilisty, novináři, zdravotníky, a druhým pravidlem je proporcionalita. Znáte to. Přinese tento útok vojenskou výhodu, která převáží vedlejší škody způsobené civilistům? Jinými slovy, stojí za to zabít tohoto nepřítele, pokud to nepřinese nadměrné škody civilistům?
Luke Moffat: Ne, myslím, že to je zcela odtržené od reality. Ženevské úmluvy byly vytvořeny v hrůzách velkých měst, jako jsou Drážďany, Hamburk nebo Tokio. Bomba sama o sobě není špendlík, který hodíte na místo na mapě. Má výbuchový rádius 30 až 40 metrů a vše v této oblasti bude zničeno. Ano, je obtížné provádět vojenskou operaci v městském prostoru, ale při použití výbušných zbraní dojde k obrovským škodám a bude to mít stejné účinky jako kobercové bombardování Vietnamu, Německa nebo Tokia. A to ani přesto, že jsme se poučili z těchto zkušeností a přijali příslušné zákony.
Moderátor: To byl profesor Luke Moffatt z Queens University v Belfastu. Výbor na ochranu novinářů uvádí, že od začátku izraelské vojenské ofenzivy v Gaze v říjnu 2023 bylo potvrzeno 186 zabitých novinářů. CPJ konstatuje, že se jedná o nejkrvavější období pro novináře od začátku zaznamenávání těchto údajů před více než třiceti lety. John Lee Anderson je mezinárodní korespondent časopisu The New Yorker. Z reportáží z konfliktů má bohaté zkušenosti. Je také předsedou poroty letošní ceny Bayer Prize za válečnou korespondenci. Dobré odpoledne.
John Lee Anderson: Dobré odpoledne.
Moderátor: Jsem rád, že jste přišel do našeho pořadu. Děkuji. Můžu se vás zeptat, jak jste se cítil a jak jste reagoval, když jste se dozvěděl o zabíjení a když jste slyšel izraelské prohlášení?
John Lee Anderson: Byl jsem šokován a znechucen, protože vím, že to není poprvé. Novináři jsou ve válkách vybíráni k likvidaci, a jak již uvedli předchozí řečníci, v Gaze to rozhodně není výjimkou. Jednalo se o cílenou vraždu a Izrael se k tomu přiznal, což je šokující. Šokující je také skutečnost, že spolu s ním bylo zabito několik dalších lidí, kteří nemuseli být nutně cílem. K tomu se přidává to, co jsme se dozvěděli v průběhu této války, že izraelští střelci, ti, kteří odpalují drony nebo rakety, mají určitou volnost v rozhodování o tom, zda daný cíl mohou zabít, zda mohou zabít určitý počet civilistů v závislosti na statusu cíle, což samozřejmě vedlo k takovým hrůzným ztrátám na životech, které jsme viděli, a to nejen novinářů, ale všech druhů lidí. To je nová úroveň cílení, abych použil vojenský termín, a je to opravdu šokující. Když jsem se o tom dozvěděl, byl jsem opravdu rozrušený a znechucený.
Moderátor: Byla doba, kdy nápis „Press“ na vozidle nebo na neprůstřelné vestě poskytoval určitou ochranu. V některých oblastech tomu tak je i dnes, ale stále častěji se stává, že novináři jsou terčem útoků. Je to tak, že?
John Lee Anderson: To je pravda. Ano, byla doba, kdy vám to pomohlo. Ale když se vrátíme do dob vojenských diktatur v Latinské Americe, kde jsem začínal jako reportér, brzy jsme se naučili, že když to uděláte, někdy na vás spadne bomba, protože jste se identifikovali. Vojenské junty často tvrdily, že novináři jsou spolupachateli teroristů, a zinscenovaly incidenty, při nichž byli novináři zabiti, a velmi často tvrdily, že je zabili levicoví partyzáni, i když to ve skutečnosti udělaly ony. Snažily se však zamaskovat vraždy, které páchaly, aby umlčely novináře, které tam nechtěly, protože jim byly nepohodlné, a to se zdá být přesně to, co se děje v Gaze. Jak poukázal Mohammed Moawad, bylo zabito obrovské množství, možná 200 novinářů, a mezinárodní tisk nemá povolen vstup do Gazy.
Podle mých zkušeností, když vás vláda nechce nebo vám nedovolí vstoupit do terénu, je to proto, že má co skrývat. Myslím si také, že v současné atmosféře, v atmosféře, která se často vytváří na sociálních médiích, která jsou velmi často využívána vládami nebo velmi mocnými jednotlivci, myslím si, že role novinářů je stále více znevažována a v dnešní době je ještě více znevažovatelná kvůli moci, kterou mají tito jednotlivci, ať už je to Donald Trump, Elon Musk nebo Bibi Netanjahu. Znevažovat a hanobit novináře a dělat z nich pouhé terče na bojišti. A to je něco, co nás musí velmi znepokojovat a musíme vymýšlet nové způsoby protestu a jasně dát najevo, že v boji byly překročeny hranice chování, které již nelze překračovat, že je to skandální.
Moderátor: Pokud předpokládáte, že cílem je umlčet novináře tím, že na ně útočíte, myslíte si, že to funguje? Víme méně? Nakonec se spoléháme na méně důvěryhodné zdroje?
348
Diskuse