Válka na Blízkém východě a africké ekonomiky

11. 3. 2026

Jádrem problému je ropa. Mnoho afrických ekonomik je silně závislých na dovážených rafinovaných ropných produktech, dokonce i ty, které produkují ropu. Zvýšené napětí zahrnující hlavní regionální aktéry, jako jsou Írán, Izrael, Spojené státy a státy Perského zálivu, může narušit zásobovací trasy nebo vyvolat cenové skoky. Když ceny ropy prudce vzrostou, jak se to stalo už několik dní po začátku konfliktu v Íránu, okamžitým efektem v Africe jsou vyšší ceny paliv, vyšší ceny přepravy a rostoucí ceny potravin.

Inflace, která je již v zemích jako Nigérie a Ghana setrvalá, se dále zhoršuje, sráží domácnosti a snižuje spotřebitelské výdaje. Kromě ropy jsou tu i zranitelné lodní trasy. Koridor Rudého moře a Suezský průplav zůstávají životně důležitými tepnami pro obchod mezi Afrikou, Evropou a Asií. Narušení způsobilo zvýšení nákladů na přepravu a pojistného.

Pro africké státy závislé na dovozu to znamená dražší stroje, farmaceutika a základní zboží. Pro exportéry – zejména ty, kteří přepravují zemědělské produkty nebo nerostné suroviny – zpoždění a rostoucí náklady narušují konkurenceschopnost na globálních trzích. Dalším křehkým článkem jsou remitence. Miliony Afričanů pracují v zemích Perského zálivu a každoročně posílají domů miliardy dolarů.

Dlouhodobá krize, která oslabí ekonomiky Blízkého východu nebo naruší trhy práce, by mohla snížit tok remitencí a přerušit klíčovou záchranu pro rodiny a národní devizové rezervy. V některých afrických zemích remitence konkurují nebo dokonce převyšují přímé zahraniční investice a rozvojovou pomoc.

Je tu také otázka investic a pomoci. Středovýchodní státní investiční fondy stále více investují do africké infrastruktury, zemědělství a nemovitostí. Politická nejistota by mohla tyto kapitálové toky zpomalit a zpozdit projekty, na které mnoho afrických vlád spoléhá jako na podporu růstu. Současně globální investoři často reagují na geopolitické krize ústupem k bezpečnějším aktivům, což vede k odlivu kapitálu z rozvíjejících se a hraničních trhů – včetně Afriky.

Krize však zároveň nabízejí strategické příležitosti. Africké země vyvážející ropu mohou těžit z vyšších globálních cen a zvýšit příjmy – pokud budou řízeny rozumně.

Je v širším zájmu globální ekonomiky, aby tento konflikt skončil co nejdříve. Musí se udělat vše proto, aby se zabránilo rozšíření frontových linií nebo uvrhnutí regionu či celého světa do dlouhotrvajícího, chaotického vojenského požáru. USA a Izrael by měly omezit íránské civilní oběti a vytvořit atmosféru pro rychlou obnovu Íránu po skončení války. Írán by měl také přestat cílit na civilní obyvatelstvo. To je válečný zločin!

S populací přes osm miliard si globalizovaná světová ekonomika nemůže dovolit prodlouženou nebo rozšířenou válku na Blízkém východě.

Zdroj v angličtině: ZDE