Proč lid ztratil odvahu?

7. 1. 2026 / Petr Huďa

čas čtení 9 minut
 
Zaujal mě článek "Když lid ztratí odvahu, mocní ztratí svědomí" od autora  Arnošta Kulta. Jsem názoru, že si téma článku určitě zaslouží pozornost a širší diskusi.

Proč lid ztratil odvahu?        
                                                                                                 
Podle mého korporátní propaganda opravdu funguje. Lidé nenávidí svou práci, nenávidí své šéfy a nenávidí svou vládu - ale jsou 100% proti čemukoli, co by mohlo věci změnit. Historie ukazuje, že se nám lidem daří ve spolupráci...                                                                

Lidé jsou od přírody společenští a kooperativní. K tomu, aby se z nás stala sociopatická zrůda společnosti, kterou jsme se stali, je zapotřebí masivního propagandistického aparátu, který lidem neustále vnucuje soutěživost a sociopatické chování od chvíle, kdy nastoupí do školy, až do smrti. Žijeme ve společnosti, kde jste považováni za radikála, pokud máte empatii.                                            

 

Dějiny celé dosavadní společnosti jsou dějinami třídních bojů. Je neuvěřitelné, kolik lidí si stále myslí, že autoritářství se objeví v holínkách a s vlajkou. Většinou to prostě vypadá, že normální život se stává o něco děsivějším, o něco těžším na boj a mnohem snazším na ignorování. 

Kapitalismus (konzumerismus), nás však programuje k přesvědčení, že dominance je přirozená, nevyhnutelná a spravedlivá.

Nejsme „svobodomyslní“ ze základu. Jsme výsledkem ideologického podmiňování, ze škol, z médií, z jazyka samotného. Dokonce i naše definice svobody byla pravděpodobně formována tak, aby sloužila moci.  

Skutečná svoboda znamená mít čas, kontrolu a prostor k životu, jako by na vás skutečně záleželo. Většina z nás to nikdy neměla a ti, kdo jsou u moci, by raději, kdybychom o to nikdy nežádali. Každý člověk by měl být schopen optimálně růst bez ohledu na peníze nebo majetek. Bohužel, svoboda se stala právem volby, co si koupit: svoboda supermarketu                                                                                         
To, co většina lidí nazývá „selským rozumem“, je často jen pozůstatkem dominantní ideologie.  Systém nepotřebuje, abychom s ním souhlasili. Potřebuje jen, abychom se báli ho opustit. A právě zde se „selský rozum“ stává nástrojem kontroly. Omezuje možné, potlačuje představivost...Šílený svět v konzumní psychóze.     
                                                                                                                            
Uvědomují si lidé vůbec, že kdyby neexistovaly akty odporu proti establišmentu, neexistovaly by žádné dějiny, filozofie ani myšlenka lidstva? Je to neustálá konfrontace mezi protilehlými stranami společenských tříd, která způsobuje vývoj společnosti a vědomí. Reformismus, jak ukazuje historická analýza, nedokáže řešit strukturální rozpory kapitalismu – vykořisťování není aberací, ale logickou funkcí systému.        
                                                                                              
Bezpochyby žijeme v temných a bouřlivých časech. Lidstvo má nyní v rukou všechny potřebné komponenty k vybudování zlatého věku s téměř neomezenými možnostmi. Místo toho se zdá, že globální i národní kapitalismus nás zatahuje do temného věku bezmezné hrůzy, jak vidíme v Gaze. 

To by byla tragédie, kterou nelze slovy popsat, a proto se musíme bránit. To, co nyní vidíme, a to všemi možnými způsoby, je obrovská propast mezi drtivou většinou veřejnosti, která není sociopatická, a našimi politickými vůdci, kteří jimi v drtivé většině – a bohužel – jsou. To je zásadní problém, který my, lidé, musíme překonat.

Ekonomiky, které se brání integraci do globálního kapitalismu, jsou destabilizovány nebo svrženy. Ne „zlými aktéry“ – ale systémovou nutností. Než tedy budeme mluvit o etice, pochopte toto: Systém sám o sobě odměňuje neetické chování, trestá omezování a vybírá expanzi. Nejde o morálku. Je to strukturální. Kapitalismus jakékoli verze nejen povzbuzuje k dobývání. Vyžaduje ho. Je to válečný systém. Být antikapitalistou znamená odmítat vykořisťování, nerovnost a ničení a představovat si svět, kde se zdroje sdílejí, komunity prosperují a život je ceněn před ziskem.                                                                                              
Nikdo se nemůže podívat na stav světa a přesvědčit mě, že kapitalismus funguje, protože NIC z toho nefunguje. Veškeré materiální bohatství je tvořeno Matkou Zemí a pracující třídou. 

Antikapitalismus není jen boj proti sociální struktuře kapitalismu, ale je také bojem proti internalizované logice vykořisťování a sebedegradaci vynucované po celá desetiletí života pod kapitalistickou vládou a státem.  

V tomto pokřiveném a zvráceném blázinci jsme vyškoleni k přesvědčení, že „úspěch“ vypadá jako vydělávání spousty peněz, získávání velkého množství úcty a obdivu, mít určitý typ postavy, žít ve správné čtvrti ve správném domě plném správných produktů, které zapůsobí na správné lidi. 

Jsme vychováváni k přesvědčení, že musíme nashromáždit nejrůznější úspěchy, akademické úspěchy, povýšení, působivé příběhy, společenský vzestup. Jsme vychováváni k přesvědčení, že musíme přitahovat určitý typ partnera, kterého schválí každý, po jehož schválení toužíme. Pokud těchto cílů nedosáhneme, jsme vychováváni k přesvědčení, že bychom se měli cítit špatně. Že si štěstí nezasloužíme. Že bychom měli buď trávit čas stresem a snahou o hodnotu, jak ji definuje naše šílená civilizace, nebo se přidat k oceánu ubohých neúspěšných, kteří nedokázali vyhrát hru s kapitalismem, a uklidnit se alkoholem a zábavou a čekat, až nás smrt odnese do nicoty, kam patříme. 

To je očividně šílené. Je to hloupá hra s hloupými cenami. Jediný důvod, proč ji někdo bere vážně, je ten, že nás vychovávali a učili žít lidé, kteří to berou vážně. Neměli bychom sdílet žádné hodnoty a priority této šílené show. Neměli bychom dovolit žádnému aspektu této dystopie ovlivňovat naše rozhodnutí o tom, kým byste měli být a jaký život byste měli žít. Někdy prostě nechápu sobectví… nebo závist. Jsou to emoce zakořeněné v soutěživosti – v přesvědčení, že musíme mít víc, být víc, jako by život byl závod s ostatními.               
             
Dr. Gabor Maté odhaluje, jak je naše skutečná podstata formována a zkreslována společností, kterou budujeme. Drtivá většina západních „akademiků“ jsou jednoduše propagandisté impéria a kapitalismu. Neexistuje žádná pevně daná lidská přirozenost. Máme v sobě nespočet tendencí. Naše sociální prostředí určuje, které se dostanou do popředí.

Žádný ekonomický růst za kapitalismu nevytváří rovnost. Žádný ekonomický růst pod tlakem trhu nenaplňuje demokratické naděje. Revolucionář je někdo, kdo chápe, že pokud radikalizujeme naše společenské požadavky na lepší život, samotný život učiní existenci současných společenských řádů zastaralými. Naším skutečným nepřítelem je pokračující poslušnost tomuto systému.

Stačí se zbavit zažitých zvyků a pověr a podívat se na postavení každého člověka, který žije pod vládou, ať už despotickou nebo nejdemokratičtější, a budete zděšeni mírou otroctví, v němž lidé žijí, zatímco si představují, že jsou svobodní. Nestačí mluvit o demokracii nebo lidskosti, je třeba si plně uvědomit, že aby kapitalistický stát byl/zůstal demokratickým, musel by se dopustit sebezničení.                                                                                                                         
Apokalypsa není něco, co přichází. Apokalypsa už dorazila do velkých částí planety a jen proto, že žijeme v bublině neuvěřitelných privilegií a sociální izolace, si stále můžeme dovolit luxus apokalypsy očekávat. Kapitalismus v krizi spíše spálí svět, než se vzdá moci.                                  

Žádný politik/hrdina/spasitel nás nezachrání. Lidé, kteří mohou věci změnit, jsou ti, kteří jsou už kolem nás – naši sousedé, kolegové, přátelé. Budoucnost závisí na tom, zda se navzájem podpoříme. Naše přežití jako druhu závisí na odchýlení se od našich vzorců. Možná se nám podaří přežít a možná ne. Ale přinejmenším se můžeme zachránit před tím, abychom strávili další den v tomto úžasném modrém světě snahou žít podle pravidel šílenců.

Kdo si myslí, že je chytřejší, než Albert Einstein?     

"Pouze prostřednictvím organického a participativního procesu budování nového světového systému se lidstvo může vyvinout v evoluční civilizaci, kterou se musíme stát, abychom unikli vyhynutí a naplnili svůj skutečný potenciál. Nelze to vnutit. Slepá víra v autority je největším nepřítelem pravdy."                                                                             - Albert Einstein                                                                                                                                   


Petr Huďa, Jihlava                                                                                                
                                       

4
Vytisknout
1840

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2026