O vraždě malé Viktorky
29. 4. 2026 / Pavel Veleman
čas čtení
6 minut
Co
jste za člověka, jste netvor, podčlověk, nebráníte oběť, ale viníky,
najdeme si vás...Jsem na to zvyklý, jen ta strašná intenzita vteřinové
nenávisti, pakliže napíšete trochu jiný příspěvek - od těch slušných,
spořádaných lidí to překvapí...
Nepotřebují se
zde rozepisovat nad svým obrovským smutkem nad úmrtím malé Viktorky,
moje celoživotní sociální činnost k ochraně všech těchto Viktorek (tvrdě, zejména směrem k politikům, kteří (ne)vytváří smyslnou sociální
politiku...) Je mi odporné trefovat se do obětí systému a hrbit se před
těmi, kteří tento nefunkční systém vytváří.
Avšak
ta současná štvanice zejména na soudkyni a sociální pracovnici v tak
tragickém případě hrozné tragédie tohoto malého broučka jménem Viktorka
nemá absolutně nic společného se snahou o objektivní žurnalistiku..
S
touto opravdu až davovou nenávistí k několika ženám v přímém kontaktu
nemocného systému si někteří (renomovaní) novináři opravdu zahrávají s
dovolením až nechutně (Jiří Kubík, Nora Fridrichová...).
Probouzet v lidech už tak vyšponovanou nenávist k často opravdu tak těžko řešitelným případům, to je bulvární hyenismus.
Celý
veřejný prostor je zaplaven v posledních dnech až hysterickou, davovou,
pudovou nenávistí, který žádá krev a tyto až pogromistické komentáře
opravdu nic neřeší, jen přivolávají další tragédie...
Pakliže
se na obranu svých přetížených pracovníků neozývá zaměstnavatel, MPSV
ani profesní organizace, jsem povinen se těchto svých kolegyň opravdu
otevřeně zastat.
Já a mnoho mých kolegyň a
kolegů se dnes a denně ocitá v naprosto totožné situaci paní Kimmelové
nebo paní Veselé a já, možná jeden z největších kritiků do vlastních
řad, teď cítím potřebu opravdu nahlas sdělit: I já jsem paní Veselá
nebo paní Kimmelová a jen náhoda mne ušetřila od této strašlivé
tragédie...
To, co se stalo jim se dnes a denně může stát všem sociálním pracovníkům a soudcům...
Jen několik věcných postřehů k této tragédii z pohledu sociálního pracovníka terénu:
To
nikdo nikdy nechce slyšet... Nikdy mně nepřestane udivovat ta šílená
nekompetentnost a neznalost vlastně prestižních novinářů (Kubík,
Fridrichová..), kteří jsou schopni opravdu rozpoutat hilsneriádu na dvě
ženy (zejména útoky na paní soudkyni toho času na mateřské jsou
naprosto ohavné ...). Lidé ji vyhrožují na oficiálních stránkách soudu,
pod jejím jménem, taková ten český davový hyenismus...
K paní soudkyni JUDr. Sandře Kimmelové: Koukal jsem na její texty, věnovala se odborně právě opatrovnictví, dětské (skryté) práci, to je podle mého názoru člověk, který se již od školy profesně chystal na rodinné právo....
Za
mojí osobu zde sledujeme patrně z ukradeného záznamu v "jednačce"
každodennost OSPODU a opatrovnického soudu, desítky, stovky případů dnes
a denně takto probíhají, je to prostě stroj na rozsudky, přetížený, bez
dobře placeného pomocného personálu, OSPOD je na tom ještě daleko
hůře...
1, základní problém (absolutně
nezmíněný v celé reportáži je součinnost dvou OSPODU, v tomto
případě místně příslušného a spolupracujícího podle faktického
bydliště. Primárně řídí vše
ten první, avšak tu důležitou práci v terénu s rodinou vlastně deleguje v
tomto případě na Prahu 4.... Málokdy jsem zažil, že by tato
byrokratická rozdvojenost byla k prospěchu práce s rodinou...
2,
obrovský vliv pěstounky (pochopitelně to myslela dobře), velmi špatná
komunikace od OSPODU směrem k ní a která časem vlastně sama přebírá
dominantní úlohu při chystání biologické rodiny, sama dost amatérsky
propojuje rodiny (viz společný výlet do naprosto cizího sociálního
prostředí pro otce, společná dovolená ve skupině přátel pěstounky
nemohla dopadnout jinak, než kolapsem člověka s duální diagnózou, zde
naprosto chybí doprovázející organizace, která tento proces odborně
řídí)
3, ten tolik zmiňovaný chybějící posudek
psychologa byla jasná chyba, která však vznikla možná z praxe
přetížených úředníků a soudců, zažil jsem to několikrát, odcházím na
mateřskou a musím mít tzv. čistý stůl, proto ten spěch a zde šlo
pracovat se znaleckým posudkem při řízení o omezení svéprávnosti, který
je pochopitelně jinak veden, leč nevěřím, že ho soudkyně nepoužila, jen
ho nedala do spisové dokumentace...
4, na jednu
stranu vše vypadá, jak byl zajištěn společností byt, práce apod....
Avšak v situaci, kdy potřebuje největší podporu (po návratu dítěte do
rodiny) dochází přesně k modelu, který tak známé všichni, kdo zabydloval
v projektu Housing First, dostat byt, kde je často vysoký nájem,
prekarizovaná práce, postupný tlak na odebrání ID III stupně, je často
děsivý koktejl, která rodina nezvládá...Cesta pochopitelně není všem
lidem s závislostí a duální diagnózou spojeny s schizofrenií odebrat
děti...V podobně rizikovém prostředí toxických ubytoven jich máme
opravdu 64 tisíc ...
5, podcenění všech stran
nejspíše velké agresivity klienta při zátěžových situacích, tady je i
gender otázka neúprosná - muži této typologie jsou opravdu daleko větší
nebezpečí než ženy...Tam měla asi nejvice zasvitit červené světýlko,
toto je ale moje profesní zkušenost...
Koho však tyto otázky zajímají?
386
Diskuse