O čem přemýšlet tento Svátek práce?
1. 5. 2026 / Martin Švehla
Tento týden se Claude, jeden z největších jazykových modelů propojil s Blenderem a Adobe a dalšími “kreativními” nástroji. Neznamená to jen, že běžný počítač nyní umí více uživatelsky přívětivě kreslit nebo animovat. Znamená to, že ta specifická kombinace vědomostí a dovedností, kterou jste léta budovali v grafice, ve střihu, v 3D modelování se právě stala méně výjimečnou. Ne bezcennou. Zatím. Ale méně výjimečnou. Historie technologických revolucí nás učí dvěma věcem zároveň: že strach je přehnaný, a přesto se vždy ukáže jako částěčně oprávněný. Tkalci z Leedsu rozbíjeli stavy a měli pravdu- jejich profese zmizela. Zemědělci se přesídlili za prací v továrnách do měst a jejich děti žily jinak, ne nutně hůře. Dnes sedí jejich pravnuci u počítačů a dělají práce, které by jejich pradědové nedokázali ani pojmenovat.
Proč si většina z nás svoji nahraditelnost nepřipouští? Nejde o hloupost. Jde o základní obranný mechanismus. Ekonomovi nebo HR řediteli je snadné říci: "Ano, určité pozice zaniknou." Ale říci si: "Moje pozice zanikne" to vyžaduje jiný druh odvahy a sebereflexe. Jsme schopni vidět obecné, ale vytěsňujeme konkrétní. A tak dál vykonáváme práci, vydáváme faktury, chodíme na porady — a někde na severu San Francisca nebo v Dublinu se systém tiše učí dělat totéž, rychleji, bez přestávek a bez nároků na zdravotní pojištění. Tyto nastávající změny se budou týkat i střední třídy, která na sociální nejistotu není zvyklá a jedinečných marketingových “kreativců”, pro které je Canva co omítka pro Michelangela.
Svátek práce je tradicí dělnického hnutí. A právě dnes, kdy se blíží možná největší proměna výrobních vztahů od průmyslové revoluce, je zarážející, jak málo prostoru věnuje současná levice, česká i světová, tomu co se děje ve výrobní sféře. Místo toho přeplňuje svůj mediální prostor ekologickými protokoly, genderovými zájmeny a solidaritou s pohybem, který je vzdálený tisíce kilometrů. Nejde o to, že by tato témata byla nelegitimní. Jde o to, že automatizace se jako politické téma levici zatím nedostala pod kůži a zůstává Damoklovým mečem místo bodu v politickém programu.
Aby nebyla kritika levice jen abstraktní, stojí za to vzít vážně hlas z druhé strany. Minulý týden zveřejnil Palantir na síti X dvaceti dvoubodový souhrn knihy svého ředitele Alexe Karpa The Technological Republic. Karp, paradoxně muž s doktorátem ze sociální teorie z Frankfurtu, tedy z kolébky levicové kritické teorie, napsal něco, co by se klidně s trochou fantazie mohlo číst jako levicový manifest, kdyby nebyly závěry tak odlišné. Diagnóza je totiž místy překvapivě přesná. Silicon Valley se odklonilo od věcí, na kterých záleží, k aplikacím na sdílení fotografií a reklamním algoritmům. Elity ztratily ambici. Technologie slouží úzkým zájmům, ne veřejnému dobru.
Kde se Karp od levice odchyluje, je v odpovědi. Jeho řešení je geopolitické a vojenské: tvrdá moc, AI ve zbrojení, přezbrojení Německa a Japonska, Silicon Valley ve službách národní obrany. Bod pátý manifestu říká, že otázka nestojí, zda budou AI zbraně vyrobeny, ale kdo je vyrobí a za jakým účelem. To je drsná, ale věcná poznámka. Levice může Karpa odmítnout a v mnoha bodech oprávněně. Ale nemůže si dovolit ignorovat, že on se alespoň ptá správnou otázku: kdo bude vlastnit nástroje příští civilizační éry? Co s nimi udělá? V čí prospěch poběží automatizace?
Levice historicky uměla pojmenovat proměnu výrobních podmínek dřív, než ji ostatní chtěli vidět. Marx psal Kapitál uprostřed průmyslové revoluce. Keynes varoval před nezaměstnaností jako politickým problémem. Ale dnes, jak vidíme právě u Karpa, dokážou přebírat tyto otěže “lidé kteří levici děsí”. Jejich předností není kvalita jejich vizí, ale závažnost, s jakou situaci berou. A to vše se děje paradoxně právě v době, kdy nastupují témata, která čekají na pravé pojmenování: zkrácení pracovní doby jako odpověď na produktivitu strojů, rekvalifikační právo jako veřejná služba, otázka vlastnictví, kdo bude profitovat z automatizace, ti, kdo vlastní modely, nebo celá společnost? Přerozdělení produktivity je stará sociálně-demokratická myšlenka. Právě teď je aktuálnější než kdy jindy.
Svátek práce vznikl jako připomínka toho, že práce má hodnotu a pracující lidé mají důstojnost. Dobrá myšlenka na rok 1890. Ještě lepší na rok 2026. Ale důstojnost v době automatizace neobhájíte transparentem. Obhájíte ji tím, že se zeptáte, které dovednosti mají budoucnost a které ne. Tím, že si přiznáte, kde jste zranitelní. A tím, že po politicích, novinářích a odborech budete chtít, aby o tom mluvili nahlas, místo aby se tvářili, že ještě máme čas.
Diskuse