Vlny veder se stávají normou. Takto bude vypadat Británie v roce 2052

26. 5. 2026

 

Polovičaté pokusy o zlepšení izolace bytového fondu v celé zemi vyčerpaly síly i finance již před desítkami let a většina domů má stále jen málo bariér proti pronikajícímu horku. Téměř veškerá elektřina v zemi nyní pochází z obnovitelných zdrojů, což snížilo náklady, ale neúprosný nápor extrémního počasí způsobil po celém světě stále se prohlubující ekonomickou krizi. Mnozí nyní mají klimatizaci, ale nemohou si dovolit ji provozovat.

Lidé ráno  zívají a protahují se, zatímco stojí ve frontě u vodovodních kohoutků. Řada suchých zim a jarní sucho přinesly v jihovýchodní Anglii přídělový systém vody, což ještě zhoršuje trápení těch, kteří se probouzejí z dalšího dusného, přerušovaného spánku. Ironií je, že teď prší hojně a každý den končí bouřkou a přívalovým deštěm. Většina z toho však stéká přímo do kanalizace, která již nestačí, což způsobuje povrchové záplavy v níže položených částech hlavního města, ale nekončí to dostatkem pitné vody.

Rostoucí davy se shlukují kolem státních obchodů s potravinami, které poskytují základní potraviny za dostupné ceny. Neúrody v zemi v předchozích dvou letech a masivně omezený dovoz potravin, protože jiné národy postižené extrémním počasím si drží to, co mají, znamenaly přídělový systém na chléb a další základní potraviny. Supermarkety stále existují, ale snaží se udržet ceny nízko, a tak obsluhují téměř výhradně bohaté.

Zase vypadl proud, jak se to stává přerušovaně od začátku vlny veder. Problémem není výroba, ale přenos; extrémní teploty způsobují prověšení a praskání kabelů a přehřívání transformátorů. Dveře domů jsou otevřené, aby dovnitř vnikl relativně chladný noční vzduch, i když teplota neklesla pod 29 °C. Kabelové přívody vedou k televizorům, které někteří přesunuli ven, aby se mohli dívat, když je proud, a k notebookům, nad nimiž se sklánějí kancelářští pracovníci uvěznění doma kvůli rozsáhlým problémům s dopravou. Kombinace horka a dlouhodobých výpadků proudu způsobila chaos v železniční a metro síti, zatímco poškození povrchu silnic a nefunkční semafory znamenají, že cesta do práce autem je loterií.

Všechny nemocnice jsou přetížené, protože neustálé horko a vlhkost si vybírají svou daň na zranitelných lidech, starých a velmi malých, a konečný počet obětí po celé zemi, až horko opadne, bude pravděpodobně v řádu desítek tisíc.

Obraz, který zde vykresluji, je takový, který by dnes málokdo považoval za budoucí realitu, ale má všechny šance se naplnit, pokud budeme i nadále nepřipraveni vstupovat do klimaticky náročné budoucnosti. Právě jsme zažili nejteplejší květnový den v historii, což připravilo půdu pro ještě větší letní vedra, která by bez globálního oteplování nebyla možná. Teplota překročila 40 °C poprvé ve Velké Británii během horkého léta 2022, což mělo za následek předčasnou smrt více než 3 000 lidí. Železniční společnost Network Rail vydala v době vrcholícího vedra varování „necestujte“, zatímco tisíce domácností na severu země zůstaly bez elektřiny. Části Londýna se vyhnuly výpadkům proudu pouze díky tomu, že státní energetický systém National Grid zaplatil rekordní částky za elektřinu dováženou z Belgie.

Nyní si představte, že by takové horko trvalo týden nebo déle. Globální průměrná teplota, jejíž růst se v posledních zhruba 10 letech zrychlil, v současné době stoupá tempem, které bude znamenat nárůst o 1 °C každých 28 let, což znamená, že do poloviny století bude planeta o více než 2 °C teplejší než v předindustriální době. Vzhledem k tomuto oteplování budou do roku 2050 možné teploty blížící se 43 °C, takže můj scénář je naprosto reálný. Ve skutečnosti i za současných klimatických podmínek mohou nastat tři nebo čtyři po sobě jdoucí dny s teplotami nad 40 °C.

Jak minulý týden upozornil britský Výbor pro změnu klimatu ve své nejnovější zprávě pro vládu, naše země není připravena zvládnout takové horko a jeho všudypřítomné důsledky. Více než devět z deseti domácností není dostatečně izolováno, aby odolalo horku, zatímco do roku 2050 se předpovídá denní nedostatek vody ve výši 5 miliard litrů. Tři nejhorší sklizně ve Velké Británii se všechny odehrály v období od roku 2020 do roku 2025, což přispělo ke ztrátě obilí odpovídající ročnímu zásobování chlebem. V současné době dovážíme 40 % našich potravin, ale jelikož i sklizně v jiných zemích jsou stále více ovlivňovány extrémním počasím, nebudeme se již moci spoléhat na to, že to tak bude pokračovat. Druhý největší světový producent, Indie, nedávno na čtyři měsíce zakázal veškerý vývoz cukru. Taková politika „držíme si, co máme“ bude stále častější, protože klimatická krize si vybírá stále větší daň na globálním zemědělství.

Ale ještě není vše ztraceno. Nemůžeme zastavit to, co přichází, ale můžeme udělat mnoho pro to, abychom se s tím lépe vyrovnali. Na prvním místě každého seznamu úkolů je zásadní význam řádné izolace celého našeho bytového fondu, aby se domovy staly útočištěm před horkem, a ne potenciálními smrtícími pastmi. Současně rozsáhlé zavádění štědře dotovaných střešních solárních elektráren v kombinaci s akumulací energie v bateriích výrazně přispěje k tomu, aby byly domovy alespoň částečně nezávislé na rozvodné síti a schopné provozovat klimatizaci během vrcholných veder, i když dojde k výpadku proudu. Osobní sběr dešťové vody, který je již v Německu a dalších zemích velmi rozšířený, také pomůže řešit předpovídaný nedostatek vody. I když musíme vážně přehodnotit celkovou potravinovou strategii země, podpora a pobídky pro co nejvíce lidí, aby si doma pěstovali vlastní ovoce a zeleninu, mohou také pomoci zmírnit dopad nevyhnutelných nedostatků.

Zatímco taková opatření pomohou zmírnit to nejhorší, stín na naše úsilí vrhne dopad zhoršujícího se klimatu na globální ekonomiku a důsledky pro Spojené království – přičemž řada analýz předpovídá významné poklesy globálního HDP do poloviny století. To se nevyhnutelně promítne do zvýšených obtíží pro mnoho občanů Spojeného království a ohrozí jejich schopnost vyrovnat se s novými podmínkami. Zároveň vážně oslabená národní ekonomika ponechá vládě méně peněz na budování odolnosti, kterou země potřebuje, aby v teplejším světě úspěšně obstála.

Vzhledem k tomu, že každoročně vypouštíme CO₂ v množství odpovídajícím hmotnosti 800 000 Titaniců a společnosti zabývající se fosilními palivy aktivně plánují rozšíření svých operací, je prakticky nemožné, aby ke snížení emisí došlo dostatečně rychle na to, aby se zpomalilo tempo oteplování našeho světa. V důsledku toho je nyní v Británii v polovině století zaručeno horko přesahující 40 °C. Musíme se tedy smířit s tím, že život v 50. letech 21. století bude velmi odlišný od toho dnešního, a jednat hned. Čím dříve si to uvědomíme a začneme se – jako národ – odpovídajícím způsobem připravovat a přizpůsobovat, tím lépe budeme schopni čelit těmto obrovským výzvám v našem každodenním životě.

Zdroj v angličtině ZDE

• Bill McGuire je emeritním profesorem geofyzikálních a klimatických rizik na University College London a autorem knihy The Fate of the World: A History and Future of the Climate Crisis