Nejsou novinářští manažeři
15. 9. 2026
čas čtení
4 minuty
Jalkub Zelenka:
Po roce a něco v Page not ound mám konečně týdenní dovolenou.
To mě vede k sepsání jedné myšlenky, k níž si vypomůžu kampaní
Voxpot, kde Vojtěch Boháč žádá čtenáře o to, aby mu pomohli vrátit se k novinařině, na kterou nemá jako manažer čas. 
Obecně nemám rád příběhy o udřených a špatně zaplacených novinářích, co se obětují pro demokracii a stát. Takže nebojte, tenhle příspěvek o tom nebude. To, co novinařině v Česku podle mě citelně schází, jsou talentovaní a svěží manažeři, jimž jde řadu menších a nezávislých projektů svěřit. Prostě nejsou, a tak si to celé často řídí zakladatelé sami – třeba Vojta Boháč nebo my v Page Not Found, i když řízení nemusí být silnou stránkou a vášní, ale tou je naopak klasická novinařina.
Třeba já jakoukoliv manažerskou pozici vždy vnímal a vnímám jako jednu z posledních věcí, ve kterých bych se chtěl realizovat. Vůbec mě nelákalo mít vedoucí pozici na vizitce. A vlastně mi doteď přijde trochu absurdní a směsné, že tam mám napsáno šéfredaktor, a to ještě v kontextu toho, že si člověk založí firmu a sám se do té role „dosadí“.
Jenže když máte novinařinu fakt rádi a máte nějakou vizi, jak by projekt mohl fungovat jinak, tak vám stejně nezbývá než to dělat. Menší mediální startupy dlouho nemají peníze na to najmout si někoho, kdo bude ten manažer a to ještě za manažerskej plat. Největší investicí tak často není pár stovek tisíc od donorů, ale reálně to, že zakladatel odpracuje hromadu přesčasů zdarma a škrtí se na minimálním platu. A když už je možnost jeho zvýšení, obvykle se ukáže, že kvůli administraci je nutné posílit backoffice.
Čímž se dostáváme k další bolesti nezávislé žurnalistiky – zkušení lidé na tyhle pozice backoffice nejsou a menší projekty představují jedno z mála míst, kde lze získat zkušenosti a být na rozdíl od korporátu velmi blízko všem rozhodnutím u daného produktu. Navíc občas vidíme, že víc než grant nebo kampaň na nějaký obsahový seriál pomůže, když může médium investovat do vlastního rozvoje, kam backoffice určitě patří. Se zájmem sleduji, jak se Voxpotu vyplatilo najmout Yerbolat Bekbau na marketing (talentovaného týpka, co dělal pro The Kyiv Independent).
Sdělení směřující k publiku jsou díky tomu přesnější a jasnější, což se projevuje i na současné kampani, jejímž cílem je, aby se Vojta mohl vrátit ke psaní. Zakladatelé totiž alespoň zpočátku projektu patří k největším lákadlům pro čtenáře, ale často končí v administrativním pekle, vyhořelí a bez síly jít naplno za dobrými příběhy.
Protože si teď vlastní projekt zakládá snad už každá výraznější tvář české mediální scény, brzy tyhle problémy pocítí také. Vlastně mě dost zajímá, zda to konečně vygeneruje generaci nových mediálních manažerů, či zda se v tom scéna zase trochu utopí. Dost věřím, že se někteří lidé v řízení najdou dokonce víc než ve psaní a točení. Takže až dojde zase ke slučování projektů a propojování tradičních redakcí s širším záběrem, třeba budeme z téhle vlny těžit všichni.
No a co s tím teď? Vlastně jsem chtěl tímhle postem, víc než fňukáním nad vlastní situací, zahájit dovolenou podporou širší scény. Přispět na rozvoj a backoffice a návratů lidí na pozice, kde jsou nejsilnější, je velmi smysluplné. Rozhodně se jedná o směr, který povede ke stabilitě.
A pokud to čtou lidi, co přispívají na mediální projekty nebo pracují v grantových organizacích: rozvojové granty jsou potřeba víc než kdy jindy. Minimálně to pomůže vychovat v médiích pracovníky se specializací, která teď velmi chybí. Co si vzpomínám, rozvojové granty bývaly v minulosti mnohem častější a dá se to opět podobně boostnout. Tak třeba se to změní. 
199
Diskuse