Škrty nejsou úspory, ale to samozřejmě populistu Babiš nezajímá

O 10 % méně státních zaměstnanců se může šeredně prodražit

1. 10. 2026 / Jiří Hlavenka

Redakční rozšíření Hlavenkova postesku aneb jak se Babišův populismus vymyká realitě:

Kde se „úspora“ rozplyne

Mzdy úředníků na ústředních orgánech jsou ve státním rozpočtu relativně malá položka. Náklady z toho, že stát svou práci odvede špatně, pozdě nebo vůbec, mohou být násobně vyšší. Jen se neobjeví v jednom řádku rozpočtu, ale rozprostřou se po celé ekonomice. Toto jsou hlavní důvody, které z "úspory" dělají čisté PR, případně zvýšené (odložené) náklady:

• Odstupné a přechodné náklady. Propouštění stojí peníze hned, úspora přichází až později. K odstupnému je třeba připočíst soudní spory o neplatnost výpovědí a náklady na reorganizaci.

• Nepříznivý výběr. Jako první odcházejí ti, kdo mají kam jít: nejschopnější právníci, ekonomové, IT specialisté a lidé s jazyky. Zůstávají ti, kdo jinou nabídku nemají. Stát tak nepřijde o deset procent kapacity, ale o podstatně větší kus kvality.

• Ztráta know-how. Na ministerstvech sedí lidé, kteří jako jediní vědí, jak funguje konkrétní dotační titul, jak se vede konkrétní arbitráž nebo proč je v zákoně konkrétní výjimka. Tahle znalost nikde sepsaná není. Když odejdou, znovu se buduje roky.

• Návrat přes externisty. Práce, kterou už nemá kdo dělat, nezmizí. Zadá se poradenským firmám a advokátním kancelářím za hodinové sazby, které jsou mnohonásobkem úřednického platu. Na papíře ubude zaměstnanců, v reálu vzrostou výdaje. Stát se navíc stane závislým na dodavatelích, které nemá kým kontrolovat.

• Evropské peníze. Čerpání fondů EU stojí na lidech, kteří připravují výzvy, hodnotí projekty a kontrolují jejich správnost. Každé zpoždění nebo chyba znamená riziko propadnutí prostředků nebo finančních korekcí. Tady se nebavíme o milionech, ale o miliardách.

• Sankce a spory. Pozdní transpozice evropských směrnic vede k řízením o porušení povinností a potenciálně k pokutám. Špatně připravené zakázky a smlouvy končí u soudu. Nekvalitní legislativa se pak roky opravuje novelami.

• Náklady přesunuté na občany a firmy. Delší lhůty v povolovacích řízeních, pomalejší vyřizování žádostí, zdržené investice. Pro podnikatele je čas peníze a ta ztráta se promítne do ekonomiky, do daňových příjmů i do důvěry ve stát.

• Bezpečnost. Kybernetická bezpečnost, krizové řízení nebo hybridní hrozby a dezinformace jsou agendy, kde má stát lidí spíš málo než hodně. Plošný škrt nerozlišuje mezi úřadem, který opravdu nic nedělá, a útvarem, na kterém v krizi závisí fungování země.

• Přetížení těch, kdo zůstanou. Víc práce na méně lidí znamená přesčasy, vyhoření, nemocenské a další odchody. Z jednorázového škrtu se tak stane řetězová reakce.

A poznámka na závěr: Pokud se navíc ukáže, že velká část „škrtů“ připadá na neobsazená systemizovaná místa, pak nejde o úsporu vůbec, ale o účetní operaci pro tiskovou konferenci. V opačném případě, kdy se opravdu propouštějí lidé bez analýzy agend, hrozí všechny výše popsané náklady. V obou variantách deklarovaná úspora s realitou nemá mnoho společného.