Hodnocení potřebnosti předmětů je stejně zvláštní. Nikdy jsem nepotřebovala matematiku, nikdy jsem se s ničím, krom nutnosti spočítat si v samoobsluze drobné,co se výpočtů týče, neuplatnila. Taková výtvarná výchova, která je "na chvostu", mi dala v praktickém životě hodně - dovedu zařadit dům, okolo kterého jdu, do slohové epochy, posloužilo mi to při zařizovéní bytu, při denním nakupování, kdy člověk volí - vkusXnevkus...

Když mi studenti si na tyto věci naříkají, říkám jim, že zde mají k dispozici různé modely "ohmatávání"si světa - mohu si svět ohodnotit a vyhodnotit z matematického nebo dějepisného, nebo filosofického, chemického pohledu. Osahávání světa však nesmí být drezura. A je.

Když jsem učila ve čtvrtém ročníku filozofii, cítila jsem nesmírnou nutnost učit ji ta, aby z toho studenti měli něco pro praktický život, aby mohli přemýšlet o oblastech, které jim jinde nikdo nepředestřel a aby byli schopni na základě toho se kriticky stavět k "pravdám", které jim společnost vnucuje.

Narážela jsem však na nutnost současně je naučit to, co je předepsané, neboť tyto vědomosti potřebují k maturitě a přijímačkám. A tenhle utilitarismus je druhá stránka věci. Vysoké školy přijímají na základě vědomostí a ne na základě osobního rozvoje studenta. Škola je pak hodnocena podle toho, kolik studentů se dostane na vysokou.

Už léta mluvím o tom, jak by bylo dobré po dvou všeobecných ročnících poslední dva roky diferencovat podle zájmu studentů. Rovněž bych se přikláněla k tomu, tyto dva roky učit formou vysokoškolských seminářů a udělat vždy zkouškové období. Je to méně zatěžující než každodenní biflování a studenti gymnázií by na to určitě byli dost vyspělí.

Docela bych pokračovala, musím už do školy, kde dělám marné pokusy o zlidštění systému. Pokud by snad hrozilo otisknutí článku, prosím o anonymitu.

PS.:V neposlední řadě je to taky o penězích - dělení tříd,třídy s menším počtem žáků,ap. - na to ale nejsou a nebudou peníze.A platy učitelů a kvalitní učitelé - i to spolu souvisí.