Sýrie: Na pravdě o chemickém útoku přestalo záležet. Jde už jen o záminku k intervenci

26. 8. 2013 / Karel Dolejší

Sýrie oznámila, že souhlasí s vyšetřením i tohoto útoku inspektory OSN. Tím se míč ocitl na opoziční straně hřiště, poněvadž jen na opozici teď záleží, zda se inspektoři dostanou do Gúty, budou moci odebrat vzorky a s pomocí spektrometrů zjistit, jaká látka zde byla použita, v jaké kvalitě a jakým způsobem. (Připomeňme útok sekty Óm šinrikjó provedený v roce 1995 podomácku vyrobeným nekvalitním sarinem v tokijském metru.) Jenže než vůbec mohlo být cokoliv vyšetřeno, americká vláda má "jasno", souhlas syrské vlády s inspekcemi ji nezajímá, "ví", že útok spáchal režim, nikoliv povstalci. Ještě ostřeji se vyjadřují vlády britská a francouzská. K syrským břehům se stahují americká válečná plavidla a rozhodně se nečeká na to, co zde inspektoři případně zjistí.

Jako bývalý lidskoprávní aktivista nemám syrský režim ani trochu v oblibě. Je hanebný, krutý a cynický, vládne dlouhá léta prostřednictvím teroru, mučíren a tajných služeb. Dokážu si představit leccos, čeho by byl schopen. Ale nikdy neuvěřím, že se dlouho snažil docílit příjezdu inspektorů OSN za účelem vyšetření údajného chemického útoku, aby vzápětí na to masivní chemický útok nařídil - a v době, kdy se válečné štěstí začalo obracet na jeho stranu, tak poskytl nepřátelům záminku k intervenci. To by totiž nebylo ani otrlé, ani cynické, ani kruté - bylo by to opravdu neobyčejně pitomé. A ať si o režimu v Damašku myslím cokoliv, za bandu naprostých idiotů ho považovat rozhodně nemohu.

Kdyby se před deseti lety George W. Bush snažil přesvědčit svět, že irácký diktátor Saddám Husajn nařídil provést chemický útok krátce po příjezdu inspektorů OSN zkoumajících stav jeho programů vývoje zbraní hromadného ničení, jsem hluboce přesvědčen, že by takové absurdní konstrukci veřejnost v žádném případě neuvěřila, jen by si ťukala na čelo. Tehdy bylo třeba podstatně sofistikovanějších manipulací a podvržených důkazů, aby byl získán souhlas k vojenskému zásahu. Tehdy toho ještě bylo třeba, veřejnost se bouřila. Dnes už je to jedno.

Jak v internetové diskusi poznamenal jeden americký důstojník z bývalého Hnutí za vojenskou reformu, veřejné mínění je v závěsu novinářů mainstreamových médií, kteří ani po mnoha letech nepřetržitého válčení nerozeznají automat AK-47 od karabiny M4, natožpak aby se obtěžovali nastudovat metody a motivace jednotlivých válčících stran. Za takových okolností novináři prostě bez otázek konzumují vše, co jim vládní propaganda naservíruje, a posílají to jednoduše dál.

Je tedy důsledně vzato v této chvíli už jedno, jak to bylo s chemickým útokem v Sýrii, protože ti kdo připravují intervenci se zjevně nechtějí nechat omezovat fakty. Americká, britská, francouzská vláda vyvolávají do světa, že jsou si jisty, že Asad pozval inspektory OSN jenom a jenom proto, aby jim doslova před nosem předvedl chemický útok.

Těch, kdo se cítí věšením takových levných bulíků na nos přinejmenším uraženi - nemluvě vůbec o těch, kdo si uvědomují, jaké rozsáhlé geopolitické důsledky může západní intervence v Sýrii mít a kam až může eskalovat - je ovšem zoufale pomálu a téměř nejsou slyšet.

Vlak s cílovou stanicí katastrofa se dal do pohybu a do výchozího bodu, jemuž se narůstající rychlostí vzdaluje, se již nevrátí.