Jemenská lekce: I Západ je vojensky mnohem slabší, než by si rád myslel

16. 4. 2015 / Karel Dolejší

Podle klasického Clausewitzova vyjádření válčení sestává ze tří prvků: Primordiálního násilí, které je jakousi slepou přírodní silou, hry náhody a podřízení rozumu. Ponechme teď stranou proticlausewitzovské koncepce jako Creveldovu a Keeganovu a zůstaňme chvíli u teorie vzniklé ještě před masívní technologickou revolucí 19. století ve vojenství.

Jak tuto rovnici mění ekonomika a technologie? To není vůbec prosté určit. Clausewitz měl před očima bohaté a skvěle zásobené armády tehdejší feudální Evropy porážené bivakujícími Francouzi s minimální logistikou. Tito Francouzi měli příšerný střelný prach, průměrné pušky a dobrá děla, vycvičeni byli ovšem mizerně, pouze podléhali vynikajícímu vedení. To co porazilo Napoleona nebyl britský technologický náskok, ale imperiální přepětí a katastrofa v Rusku.

Dalo by se říci, že ekonomika a technologie jsou pro válčení důležité potud, pokud dokážou působit na clausewitzovskou triádu jako "zesilovače". Pokud v důsledku ekonomických a technologických faktorů je primordiální násilí vykonáváno účinněji, prvek náhody lépe využit (nebo, jak se snaží západní technologové, pokud možno zcela eliminován) a podřízení rozumu je důkladnější, pak ekonomické a technologické faktory mohou mít i klíčový význam. Jestliže však nejde o tento případ, chybí důvody spojovat přímočaře ekonomiku a technologii s vojenskou silou státu.

Většina zbraní jimiž dnes disponují jemenští ozbrojenci pochází ze 60. nebo 70. let a je buď sovětského, nebo amerického původu. Nelze ani říci, že by Jemenci zbraně nějak mistrně ovládali, alespoň ne do té doby, dokud je někdo neodnaučí používat i nejmodernější děla výhradně k přímé palbě ve stylu napoleonského kanónu. Jenže válka je pro ně za ta léta, co bojují, zvráceným životním stylem a nebojí se jí. Takřka jeden každý protějšek jemenské zbraně v saúdském arsenálu je o jednu nebo více generací novější a převyšuje protivníka ve většině parametrů. A přece je to nakonec téměř bez významu, protože saúdští vojáci bojovat za větší slávu korunního prince a ministra obrany prostě nechtějí, zatímco Jemenci si z boje nic nedělají (a ze Saúdů už vůbec ne).

Na saúdské straně může být ve hře leccos, ale primordiálního násilí a vojenských dovedností nabývaných za účelem účinného uplatňování tohoto násilí je minimum. Nálety ani námořní blokáda jemenské kmeny samy neporazí. Rijád bude muset vymyslet nějakou aranžovanou velkolepou akci ve prospěch korunního prince a celou intervenci nějak zamést pod koberec prostřednictvím kompromisní dohody. Když válku nevybojují Pákistánci ani Egypťané a nepodařilo se ani podplatit sunnitské kmeny v Jemenu, Saúdská Arábie prostě většiny svých ambiciózních cílů v Jemenu nedosáhne.

V hyperbole jde však o totéž, co svět může sledovat jako přímý důsledek všech západních prohraných válek od americké invaze do Panamy v roce 1989. Žádný z následujících konfliktů ani náznakem nedosáhl stanovených politických cílů a Západ vcelku pochopitelně postupně vyvinul mentalitu "války z odstupu" halené do pohádek o "superpřesné" a "inteligentní" munici. Posílat někam umírat vojáky se již nikomu nechce. Posílají se ještě tak stíhací bombardéry nebo raději drony.

Předražené západní zbraňové systémy velmi dlouho nevystavené žádné vážnější konkurenci zapříčinily postupné strukturální odzbrojování, protože jejich cena se zhruba zdesetinásobí za 10-15 let, ovšem výkon ekonomiky nikoliv. Pro někoho je možná úžasné kochat se obrázky letounu F-35 prošpikovaného senzory, nesoucího ale jen dvě 450 kg pumy a nefunkční kanón. Taková stealth hračka dokáže snadno velice rychle zaměřit desítky nebo i stovky pozemních cílů, avšak útočit může jen na jeden nebo na dva, následuje návrat k přezbrojení na letiště. Letitý stroj A-10 stával desetkrát méně a mohl nést více než sedmkrát větší náklad výzbroje. Teoreticky tedy dovedl provést sedmkrát tolik útolů co F-35 a po odhození všech bomb stále ještě útočit kanónem. Proti strojům jako F-35 existuje velmi silný a přitom primitivní protitah: Obyčejná kvantita.

V jakém smyslu jsou předražené zbraně tohoto typu ještě zefektivněním clausewitziánského primordiálního násilí? Jak by se něčím takovým dal zastavit útok větší obrněné jednotky krytý účinným systémem PVO, pokud nelze přivolat další předražené letouny ani navést palbu předraženého a nepočetného "dokonale mobilního" dělostřelectva?

A v neposlední řadě je třeba si všimnout, že Západ postupně ztrácí i svou někdejší ekonomickou a technologickou převahu. Deindustrializace si vybírá daň i v oblasti zbrojení a těžko předpokládat, že by tomu mohlo být jinak. Tam kde se neprodukují užitečné civilní výrobky zbraně nemohou čerpat ze širokého zázemí vyspělého průmyslu a stávají se jen jakýmsi předimenzovaným výhonkem na jinak usychajícím kmeni.

Během 2. světové války byl takticky a technicky velmi vyspělý německý válečný příliv zastaven na jedné straně tunami dělostřeleckých granátů a desetitisíci tanků, na druhé straně bombami a raketami strategických a stíhacích bombardérů. V obou případech, v SSSR i tehdejších USA, šířka průmyslové základny nakonec pro primordiální násilí znamenala více než taktické finesy a futuristické nápady konstruktérů. Německo prohrálo, protože trpělo ztrátami, které na rozdíl od protivníků nedokázalo nahrazovat.

Deindustrializovaný Západ, který vydává sto milionů dolarů za jeden bojový letoun, ani tím nijak nestimuluje rozvoj průmyslové základny. Ideálem zbrojovek je samozřejmě kusová výroba v miliardových cenách.

Všimáte si, jak moc se Západ začíná podobat Saúdské Arábii?