Konec Západu, jak jsme jej znali?

6. 3. 2016

Ve Spojených státech čelíme reálné možnosti Republikánské prezidentské nominace Donalda Trumpa, což znamená, že musíme brát vážně možnost prezidenta Trumpa. Kampaň Hillary Clintonové se z řady důvodů může zhroutit, což je příliš zjevné, než abych to tu znova otevírala; volby jsou legrační věc a elektorát je vrtkavý. To znamená, že příští rok v lednu můžeme mít v Bílém domě muže, jehož to, čemu by prezidenti Obama, Bush, Clinton, Reagan - stejně jako Johnson, Nixon a Truman - říkali "naše společné hodnoty", vůbec nezajímá.

Trump obhajoval mučení, masové deportace, náboženskou diskriminaci. Prohlašuje, že "by se tolik nestaral", zda Ukrajina bude vpuštěna do NATO; nezajímá ho NATO a jeho bezpečnostní záruky. Pokud jde o Evropu, napsal, že "její konflikty nestojí za americké životy. Stažení z Evropy by ušetřilo zemi ročně miliony dolarů." V každém případě dává přednost společnosti diktátorů před demokraty. "Můžete se s těmi lidmi dohodnout," říká o Rusku. "Měl bych výborné vztahy s Putinem."

Nejenže Trumpa nezajímají americké aliance, nebyl by schopen je udržet. V praxi vyžadují vojenské a ekonomické unie jiné dovednosti, než jaké má realitní magnát, který "uzavírá dohody", ale jde v nich o nudná jednání, neuspokojivé kompromisy - a někdy o obětování vlastních národních preferencí vyššímu dobru. V éře, kdy se zahraničněpolitická debata v mnoha západních zemích úplně vytratila, nahradily ji televizní reality show s politickou zábavou, je mnohem těžší vysvětlit všechny tyto věci veřejnosti, kterou to ani trochu nezajímá.

A Američané nejsou jediní, kdo považují své aliance za břemeno. Za rok proběhnou prezidentské volby ve Francii. Jednou z čelných kandidátek je Marine Le Penová z Národní fronty, která slíbila opustit NATO i EU, znárodnit francouzské podniky a omezit zahraniční investory. Tak jako Trump předpokládá zvláštní vztahy s Ruskem, jehož banky platí její volební kampaň. Francouzští přátelé mě ujišťují, že pokud projde do závěrečného kola, levý střed a pravý střed se spojí, jak to udělaly před dvěma dekádami proti jejímu otci. Ale volby jsou legrační věc a elektorát je vrtkavý. Co když se oponent Le Penové náhle stane obětí skandálu? Co když Paříž zasáhne další útok Islámského státu?

V okamžiku, kdy by k tomu došlo, může být Británie také na půl venku. V červnu Britové hlasují v referendu o vystoupení z EU. Právě teď je výsledek nejistý - a pokud převládnou hlasy proti, pak, jak jsem napsala, jsou všechny sázky ztraceny. Stejná referenda mohou následovat také v dalších zemích EU. Maďarský premiér Viktor Orbán občas hovoří o opuštění Západu ve prospěch strategické aliance s Ankarou nebo Moskvou.

Není vůbec obtížné představit si Británii odpojenou od Evropy, jak se odklání také od transatlantické aliance. Pokud by ekonomické otřesy, které mohou následovat po odchodu Británie z EU, byly dostatečně vážné, britská veřejnost by mohla hlasovat proti konzervativní vládě ve prospěch Labour Party, jejíž vedení je nyní radikálně protiamerické. Každý odepisuje Jeremyho Corbyna, krajně levicového lídra labouristů, ale odepisovali také Trumpa. Corbyn je jedinou vážnou alternativou, pokud by si veřejnost přála změnu. Volby jsou legrační věc a elektorát je vrtkavý.

A pak? Bez Francie přestane existovat jednotný evropský trh. Bez Británie je těžké říci, jak dlouho by vydrželo NATO. Ne každému by to vadilo. Jak objasňuje naléhavá Trumpova rétorika, náklady na aliance ("miliony dolarů ročně") jsou viditelnější než dlouhodobé zisky.

Jednota Západu, jaderné odstrašení a stálé armády nám přinesly více jak půl století politické stability. Společný ekonomický prostor napomohl prosperitě a svobodě v Evropě i Severní Americe. Ale tyto věci bereme všichni jako danost, dokud nebudou pryč.

Podrobnosti v angličtině: ZDE