Vídeň kontra Paříž, aneb O fascinaci politickým násilím

17. 12. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
V samotné Vídni v neděli demonstrovala proti účasti ultrapravice ve vládě necelá dvě promile Rakušanů (17 000 z 8 857 960). V sobotu po celé Francii proti Macronovi protestovalo necelé promile, tj. 0,00097998 všech Francouzů (66 000 z 67 340 000). Podstatně "silnější" rakouské protesty, pokud počítáme prostý podíl obyvatelstva v ulicích, však nejsou zprávou dne, zatímco o francouzských nepokojích se stále v médiích masivně píše. (A psalo by se jistě ještě víc, nebýt mediálního stínu protiimigračních protestů v Bruselu.)


Odstíníme-li z debaty zcela nepodložené řeči o "polovině Francie" údajně stojící za protesty proti Macronovi, vidíme, že jen samotná dvoumilionová Vídeň dodala téměř třetinu účastníků posledních francouzských protestů. Nebo, chcete-li, z více jak deseti milionů obyvatel velké Paříže (nebo možná spíše jejích venkovských návštěvníků) se v sobotu vydalo protestovat maximálně 2 000 osob.

Námitka může znít, že minulý týden, když protesty ve Francii kulminovaly, se jich účastnilo zhruba dvakrát více lidí než tuto sobotu (125 000 ku 66 000). To ovšem jen znamená, že francouzské protesty z minulého týdne se co do podílu aktivně zapojené veřejnosti téměř vyrovnaly rakouské akci z této neděle.

Jestliže se do násilných pouličních protestů proti Macronovi za účasti ultrapravice i ultralevice spojených ještě s rozzuřenými venkovany (kteří tvořili největší část účastníků demonstrací, byť ve velké většině ne tak násilnou jako ultralevicové a ultrapravicové bojůvky) na jejich zenitu celkem zapojil zhruba stejný díl Francouzů, jako Rakušanů do jedné opoziční levicové demonstrace ve Vídni, otázka je, proč vůbec události jednoho druhu natolik nadhodnocovat, jak jsme toho byli v posledních dnech svědky.

Proč to dělají ruské dezinformační kanály je ovšem jasné. Možnost prezentovat Rusům nezměrně naštvaným kvůli drastické penzijní reformě, která při ruské demografii zbavuje většinu mužů šance, že by si vůbec někdy užili penzi, obrázek chaosu a násilí ve Francii, to je jednoduše k nezaplacení. "Francouzi se mají ještě hůř!", zní v podtextu masivně přeháněného "zpravodajství".

Hlavní rozdíl v atraktivitě mezi rakouskými a francouzskými protesty z hlediska vědomých či nevědomých napomahačů Kremlu na Západě ovšem spočívá v jednom zásadním faktoru: V přítomnosti politického násilí, které je předmětem obav běžné veřejnosti - ale fascinace i bezmezného uctívání v prostředí extrémistických ultrapravicových i ultralevicových politických sekt, o jejichž zverbování a manipulaci se Kreml dlouhodobě a dosti úspěšně snaží.

Až se neudržitelná koalice tvořící francouzské žluté vesty definitivně rozloží na prvočinitele, protesty bez významnějších sociálních zisků vyšumí a přejdou v rutinní sociální vyjednávání, nastane čas kojit naději na apokalyptickou změnu poměrů zase nějakým jiným přepísknutým příběhem z druhého konce světa.

0
Vytisknout
9385

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2018