Říjnové volby do třetiny senátu významně proměnily jeho podobu. Na rozdíl od těch sněmovních se podařilo významně posílit tu část senátorů, která deklaruje otevřený zájem bránit ústavní principy liberální demokracie. Tuto část senátorů pro mě reprezentuje například Mikuláš Bek, jedním z jehož programových bodů v kampani byla právě ústava v její současné podobě. Za vítěze senátních voleb, bez ohledu na příslušnost či afiliaci kandidátů, lze považovat tyto politické reprezentanty.
Jak nedávno poukázal Daniel Prokop společně s Michalem Kuncem v A2larmu, situace, kdy český stát nejprve legislativně vytvořil parazitické schéma, jehož dosah počítají lidé zasvěcení do problematiky exekucí (Daniel Hůle, Radek Hábl) na čtvrtinu populace (exekuovaní a jejich rodiny). Společenské, ekonomické a politické dopady jsou dalekosáhlé, dotýkají se politického rozhodování podporujícího "antisystémové" tendence, oslabují ekonomiku snahou zadlužených vyhýbat se oficiálním příjmům, snižují celkovou společenskou důvěru, a tedy i perspektivu společnosti na účinné řešení jiných společenských problémů.
Nebýt senátu, insolvenční zákon doputoval k Miloši Zemanovi, člověku, který se neštítí obklopit se individui, jako je Vratislav Mynář, jeden z těch, kteří se na ožebračování české společnosti podíleli. Jeho schválení v podobě, které se tváří tak, že chce lidem zatíženým exekucí pomoci, ale ve skutečnosti jim takovou pomoc neposkytuje, by se dalo od Zemana očekávat.
Legislativní síla senátu je samozřejmě omezená, a pokud ve sněmovně převáží hloupost či vědomá podpora pauperizace obyvatelstva s vědomím důsledků, projde jak insolvenční zákon, tak další pokusy o neřešení či prohloubení společenských problémů v ČR. Samotná opozice ale rozšiřuje prostor k diskusi o jednotlivých sněmovních a vládních pokusech. V mnoha případech to může pomoci k lepšímu řešení, nebo alespoň k udržování demokratického "ohně".
Diskuse