Jak tomu bude dál s epidemií koronaviru?

23. 3. 2020

Mnozí se rozčilují na sociálních sítích, že v České televizi uvedl v neděli Šéf Ústředního krizového štábu Roman Prymula, že není vyloučeno, že hranice České republiky budou uzavřeny až dva roky. Ale co lidi čekali? Je už řadu dní známo, že tato pandemie hned tak neskončí. Zvlášť pokud se lidi a vlády nebudou chovat odpovědně.

Dodejme, že nejefektivnější řešení dosud prokázala Jižní Korea, totiž testováním obrovského množství obyvatelstva, zjištěním, kde přesně se epidemie vyskytla, a izolací všech, kdož přišli do styku s nakaženými. To je zřejmě jediná možnost, jak pandemii zdolat, kromě drastické a přísně dodržované sociální izolace. Pokud se ta dodržovat nebude, dojde ke kolapsu zdravotnických systémů a k všeobecné anarchii, pravděpodobně i k nepokojům.

Na článek parazitologa Michala Gibody reagovali zajímavě jeho spolupracovníci  (JČ):

RNDr. Kamil Zitek, M.Sc., v.v., emeritní šéf Centra epidemiologie a mikrobiologie, vedoucí oddělení Parazitologie a vedoucí Národní referenční laboratoře pro leptospiry, Státní zdravotní ústav Praha mi dnes (22. 3.) napsal toto (píše Michal Giboda):

„Tak to je. Toto sme riešili sérologicky v rámci epidemiologické surveillance už v 70. rokoch v problematike toxoplasmózy.....protilátky IgG malo vyše 30 percent gravidnej ženskej populácie, ale akutne chorých (IgM) bolo len pár percent, kongenitálny prenos len 0,2 promile (0,1 promile gravidit končilo spontánnym abortom a len 0,1 promile kongenitálnou toxoplasmózou). Na konferenciach to vtedy uzatváral Gustav Čatár, v tom čase děkán Lékařské fakulty Komenského univerzity v Bratislavě. Jsou to výsledky longitudinální studie vyšetřování cca 50.000 gravidních žen v České republice a Slovensku.“

Martin Šmid, vědecký pracovník, Ústav teorie informace a automatizace AV ČR, mi napsal toto:

„Vynoří se spousta modelů vývoje epidemie, ale zdá se, že zlatým standardem je SIR model. Detaily ZDE.

SIR model je jednoduchý a srozumitelný. Pro ty, kterým se nechce klikat na odkazy, se ho pokusím shrnout.

Každá nemoc má určitou schopnost nakazit ostatní (to je to často zmiňované reprodukční číslo R0 – tedy počet lidí, který každý nemocný nakazí, pozn. red.). Ze začátku je populace z velké většiny nenakažená. Ti, kteří se nakazí, jsou chvilku infekční, pak nemoc skončí a oni ji už dostat znovu nemohou (jedni, protože umřeli, druzí, protože získali imunitu).

Systém se vyvíjí v čase a výsledkem je vždy to, že nemoc postupně vymizí, otázkou je však jak. Pokud R0<1, bude se počet infikovaných postupně snižovat, pokud však R0>1, pak vypukne epidemie, která se zastaví až v okamžiku, kdy nemocí projde a imunní se stane dostatečně velká část populace na to, aby se v ní už virus dále nešířil. Toto procento závisí na R0 a u koronaviru je to patrně oněch Johnsonových 60-70%. Cílem opatření, která jsou v současnosti aplikována, je R0 co nejvíce uměle snížit - ideální by bylo dosáhnout hodnoty pod jedničkou, každé snížení je ale dobré, protože snižuje maximální počet současně infikovaných, o které se pak zdravotnictví může lépe postarat.

Jakkoli je SIR jen velmi jednoduchý model, je intuitivní a - alespoň pro agregátní data - celkem sedí: stačí se podívat na křivky ve Wikipedii a v Jižní Koreji (která snad data nefalšuje).

V tomto kontextu by mě ale zajímala jedna věc: kam v dané situaci naše vlády míří. Je jasné, že se pokoušejí R0 ze současné hodnoty 2 co nejvíc stlačit, když už ne pod jedničku, tak alespoň co nejblíže jedničce. Ale i kdyby se to podařilo pod tu jedničku, tak tu je - oproti modelu - určité zpoždění, takže počet infikovaných bude ještě nějakou dobu růst, a pak začne klesat. Otázka je co pak. Nákaza nikdy zcela nevymizí (i v modelu je nulová až v nekonečnu), takže jakmile opatření poleví a R0 se vrátí na dvojku, jsme zas na začátku (března) jen s tím rozdílem, že budeme mít pár desítek tisic imunizovaných k dobru.

Máme tedy před sebou následující možnosti:

1. karanténa, dokud se nenajde lék/vakcína (odhadováno na rok až dva).

2. přerušovaná karanténa (karanténu přerušíme, až když bude infikovaných dost málo, pak si chvíli vydechneme, a jakmile se to zas rozjede, zase nastolíme karanténu, a tak znovu a znovu, až bude dost imunizovaných). Tohle není příliš optimistické. Ale nepropadejme panice - máme ještě jednu možnost v rukávu:

3. Testování - trasování: Až pomine to nejhorší a karanténa skončí, budeme tentokrát situaci skutečně hlídat: jakmile někdo bude mít příznaky, nemilosrdně on, jeho kontakty, a asi i jejich kontakty do karantény, kterou tentokrát všichni budou dodržovat (hygienici se to snaží dělat už teď, ale vzhledem k počtu už to začíná být nemožné).

Jestli se to podaří, bude záležet hlavně na nás. Pak je tu ještě další otázka: až republiku nějakým zázrakem vyčistíme, co s hranicemi, aby "to" sem zas odněkud nepřišlo? Ale to už asi předbíhám.

A taky jsem se od popisu modelu dostal pěkně daleko. Ale tak to u nás "vědců" chodí: ze začátku si uvědomujeme, že naše uvažování je zjednodušené, a pak ho pozvolna začneme považovat za realitu. Čas ukáže, do jaké míry to bude tak, jak jsem naznačil.

Navíc tu máme ještě jednu možnost

4. Zázrak (pak bychom možná na ten Mariánský sloup tak nehudrali.

0
Vytisknout
4886

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2020