13. 3. 2014
/
Jan Čulík
čas čtení
31 minut
Chytilová byla svedena na cestu, která vede k "siláckým nářkům na poměry v pivnicích
čtvrté cenové skupiny", na "směr podbízivé politické satiry, popravující zběsile a neobratně trestuhodné milionáře, poslance a vůbec prohnilou čeládku, stvořenou velmi naivními
představami". "A tak se plátnem plouží mátohy dílem zdecimované odpudivou sexualitou,
dílem mravně ocejchované jako tlustí kapitalisté s doutníky v někdejších karikaturách Rudého práva." "Zrodil se výlev ublížené trpkosti, útočící na nejnižší lidské stránky, křiklavá
sociálně kritická agitka," argumentuje Mirka Spáčilová (Mladá fronta Dnes, 17. 4. 1998,
str. 19). --- "Plody filmařské práce [Chytilové] v devadesátých letech nejsou hodny respektu,
jemuž se Chytilová jako umělkyně těší." Její film prostupuje "toporný a místy až
křupanský humor", míní Ondřej Štindl (Lidové noviny, 20. 4. 1998, str. 13).
Jak je zdokumentováno citáty výše, někteří pražští novináři psali o filmech Věry Chytilové ve svých recenzích dost neuvěřitelným způsobem. Papír snese všechno. Je fakt, že Chytilová byla provokatérka, její filmy byly vždycky provokativní, argumentativní pamflety, snažila se diváky jimi přimět k tomu, aby mysleli. Bohužel u mnohých pražských kritiků se jejich šedá hmota mozková vůbec nepohnula.
Je dobré vědět o kvalitě recenzentů. Filmy Věry Chytilové jsou samozřejmě jen hraný názor, a žádný z jejích filmů není příliš hluboký. Soustřeďovala se na šokující polemiku. I pro to má být prostor. I takové filmy si zaslouží férového a rozmyslného hodnocení.
Je velmi zajímavým kulturním jevem, že Chytilová už v devadesátých letech viděla něco - stejně jako Karel Kryl - zmínku o čem mnozí, zejména v médiích považovali za skandální a urážlivou a reagovali zuřivě. To je kulturní fenomén, který trvá dodneška a je ve veřejném zájmu na něj poukazovat, protože existence tohoto kulturního fenoménu vážně ztěžuje lidem hlubší analýzu toho, v čem žijí.
Při příležitosti úmrtí této výrazné české filmařky si připomeňme, čím se zabývaly filmy Věry Chytilové z postkomunistického období, z éry, kdy, jak nedávno napsal britský odborník na českou kinematografii a autor knihy Avant-Garde to New Wave: Czechoslovak Cinema, Surrealism and the Sixties Jonathan Owen, v recenzi na anglickou verzi knihy Jana Čulíka o postkomunistickém českém hraném filmu A Society in Distress, svět o českou filmovou produkci ztratil zájem. Informace o postkomunistických filmech Věry Chytilové citujeme z české verze knihy Jana Čulíka o českém hraném filmu devadesátých a nultých let Jací jsme, kterou vydalo nakladatelství Host v Brně a je k dispozici ZDE