PŘEČETLI JSME:
15. 1. 2018
čas čtení
1 minuta
Společným jmenovatelem Zemanových voličů je hledání alternativy. Velká skupina jsou ti, kteří se
v poslední době dostali do životního diskomfortu. Kdy jim postupné
a pomalé změny v životním perimetru Česka udělaly ze života problém bez
ohledu na jejich vzdělání. Spojníkem mezi nimi jsou velmi často exekuce.
Exekuce v supertvrdém režimu fungují v Česku přes deset let. Z exekucí se stal business, nelítostný se
vším všudy. Exekuce rozdělily lidi na ty, kteří mají štěstí a kteří
mají smůlu. Nikoliv zcela podle jejich schopností. Bohatě stačilo,
abyste vlastnili nemovitost v oblasti, kde byl „zmáknutý“ soudce či jen
pošťák, jehož úkolem bylo zašantročit obálku. A už se vezete. Nic osobně
proti vám, šlo jen o prachy a business.
Jakýkoliv dluh se proměnil v exekuci, exekuce bagatelní částky ve
vynucenou dražbu a nemovitosti se prodaly za zlomek ceny. Bez dovolání
se čehokoliv. Tento úzus tolik zevšeobecněl, že dnes – i když už se
situace zlepšila – se lidé exekucím nebrání, nevěří tomu, že by
v systému měli šanci. Přišla nějaká reakce státu? Třeba posílení
vzdělávání ve školách, vzdělávací kampaně? I kdepak.
Co kdo z politiků udělal pro tuto dvoumilionovou skupinu lidí? Nikdo nic.
Exekuce jsou obrovská česká sociální past. Podobná, jakou je v Česku
školství, zdravotnictví, důchodový systém, dopravní infrastruktura,
armáda, policie nebo soudnictví. Problémy se nám kupí a neřešíme je.
Už jen tenhle výčet nezrealizovatelných opatření vlastně jasně říká,
že musíme počítat s tím, že dalších minimálně dvacet let budeme žít
s dvoumilionovým počtem spoluobčanů, kteří jsou systémově nespokojení,
mají k tomu důvod a mají dobrý důvod většinové společnosti nevěřit
a mstít se jí.
Zdroj ZDE