Spojené státy prožívají zatraceně horký volební rok

1. 6. 2020 / Daniel Veselý

Konec pandemie a ekonomického úpadku ve Spojených státech je prozatím v nedohlednu. Zdá se, jako by se infekce stala katalyzátorem systémových krizí pálících americkou společnost. V současné době v USA probíhá masová občanská rebelie proti institucionálnímu rasismu a dlouhodobým ústrkům, na jejíž potlačení byla povolána národní garda a v pohotovosti je i Pentagon. Protesty vypukly v nejméně 140 amerických městech a starostové více než dvou desítek měst vyhlásili noční zákaz vycházení; Spojené státy tak mohutnému civilnímu odporu čelily naposledy v roce 1968 po vraždě Martina Luthera Kinga jr.

Teprve až civilní nepokoje v Minneapolis, kdy se mediální pozornost jako obvykle upírala k násilným aspektům masového odporu proti rasistickému policejnímu teroru, nakonec přiměly příslušné orgány k zatčení policisty, který byl obviněn z „neúmyslné vraždy“ 46letého George Floyda. A jeho provinění? Floyd prý za cigarety zaplatil falešnou dvacetidolarovou bankovkou.

Je příznačné i šokující zároveň, že se ve Spojených státech někteří lidé mohou domoci částečné spravedlnosti, teprve když na povrch vyplave koncentrovaný občanský hněv. Podle kritických hlasů nelze systém reformovat, jak na CNN emotivně konstatuje filosof a aktivista Cornel West – když hnutí Black Lives Matter, protestující proti rasistické policejní zvůli, vzniklo za úřadování prvního afroamerického prezidenta, aniž by se cokoli změnilo. A Donald Trump? Ten rostoucí rozkol a násilné tendence ve společnosti aktivně podněcuje. Trump by patrně raději zažehl krvavý občanský konflikt, než aby prohrál prezidentské volby. Do listopadu je ještě daleko a celospolečenská krize je teprve na samém začátku, třebaže už nyní některá města připomínají válečnou zónu.

Je třeba si uvědomit, že exploze občanského hněvu v desítkách amerických měst se odehrává v době, kdy se americká ekonomika nemůže postavit na nohy a kdy během deseti týdnů přišlo o zaměstnání více než 40 milionů lidí (zhruba čtvrtina všech pracujících Američanů, zpravidla těch, kdo se už před pandemií pohybovali na nižších patrech společenského žebříčku), současní i bývalí policisté beztrestně vraždí Afroameričany (americká policie ročně usmrtí asi tisíc osob, přičemž míra usmrcených Afroameričanů je oproti bělošské populaci více než dvojnásobná). Pandemie během krátké doby připravila o život více než 100 tisíc lidí – ačkoli se jedná o podhodnocené údaje – a už nyní je jisté, že běží o největší zdravotní pohromu za posledních sto let.

Její rozsah je do značné míry podmíněn socioekonomickými ústrky projevujícími se příkladně v přetrvávající diskriminaci černošské populace, co se přístupu ke zdravotní péči, vzdělání a zaměstnání týče. Afroameričané dlouhodobě čelí institucionálnímu rasismu symbolizovanému segregací v bydlení a vzdělávání. A to za situace, kdy státní instituce „napravují“ Afroameričany už od dětství.

Pokud je někdo, kdo během nevídané krize údajně platí falešnou bankovkou, policisty „zpacifikován“ tak, že zákrok nepřežije, a pachatel není automaticky potrestán, je to otřesné. Jenže se nejedná o ojedinělý problém, jak ilustruje únorový lynč Ahmauda Arberyho spáchaný bývalým policistou a jeho synem či tragický skon černošské zdravotnice Breonny Taylor, kterou v březnu usmrtil policista přímo v jejím bytě. A to vše se promítá do situace, kdy kvůli systémovým ústrkům nákaza disproporčně kosí převážně afroamerickou populaci.

Totéž platí i pro policejní brutalitu, jíž v těchto dnech čelí jak novináři v poli, tak běžní demonstranti, zatímco někteří představitelé impotentní politické opozice skandální policejní metody ještě drze hájí: jmenovitě newyorský starosta Bill de Blasio. Nikoho by neudivilo, kdyby k těmto excesům docházelo v nějaké africké nebo blízkovýchodní despocii, jenže hovoříme o samozvaném „majáku demokracie“, jenž byl dlouhá desetiletí kdovíproč považován za „lídra svobodného světa“.

Nikdo se proto nemůže divit spontánnímu výbuchu vzteku, frustrace a nevole, kdy se na barvu kůže nehledí. Nebo snad v hluboce polarizované, rozklížené společnosti, kdy násilí jako formu politického boje i občanského odporu propaguje samotný prezident, očekáváte protesty v rukavičkách? V žádném případě však nelze obhajovat surové bití majitelů drobných obchodů, kdy jde o život. Jenže většina demonstrací po celých Státech probíhala poklidně, neozbrojení demonstranti byli bezdůvodně biti a dokonce se objevily zprávy o provokatérech. A pokud čelíte neztenčené policejní brutalitě, jako třeba afroamerická komunita v Minneapolis a dalších amerických městech, nejsou výtržnosti a rabování pouze projevem ničivého koktejlu frustrace a bezmoci?

Zdá se, že tragická smrt George Floyda se stala rozbuškou u příslovečného sudu prachu. Americký prezident Donald Trump se protesty snaží využít ve svůj prospěch, aby americkou společnost ještě více rozeštval a aby se do hry mohli vložit jeho fanatičtí stoupenci a ultrapravicové elementy. Nasazením masivní síly proti výtržníkům i legitimnímu odporu by chtěl odvést pozornost od své fatální neschopnosti čelit pandemii – a v nejzazším případě uzurpovat moc násilím. A Demokratická strana symbolizovaná neoliberální fosilií Nancy Pelosi nedokáže nabídnout vzbouřené ulici žádnou alternativu, neboť se sama na konzervování policejního státu podílela – nehledě na masivní transfer bohatství do kapes nejmovitějšího segmentu americké společnosti během pandemie. Je zcela zjevné, že americký dysfunkční politický systém je u konce s dechem, když zaznívají požadavky po radikální změně.

 

 

 

 

USA
2
Vytisknout
3998

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2020