Povede masová rebelie v USA ke zrodu inspirativního občanského hnutí?

4. 6. 2020 / Daniel Veselý

Ještě v úterý večer to vypadalo, že vzedmutí občanského neklidu v USA nelze zastavit a že země je jen pár krůčků od vypuknutí občanské války. K potlačení masové nevole byli v hlavním městě Washingtonu připraveni vojáci s bodáky, zatímco demokratičtí zákonodárci v souvislosti s Trumpovými autoritářskými excesy hovořili o diktátorských a fašistických manýrách. Každý, kdo bedlivě sleduje dění na americké politické scéně, tuší, že tento „selhavší společenský experiment“ je u konce s dechem. Opona už dávno spadla, i když se mnozí tváří, jako by se nic nedělo. Spojené státy se ocitají na osudovém rozcestí a nyní záleží na tom, jakým směrem se bude legitimní hněv ulice ubírat a zda se přetvoří v ucelený politický program.

Inspirativní aktivity hnutí za občanská práva a protiválečné protesty v 60. letech americkou společnost nebývale demokratizovaly, třebaže se země tehdy ocitla na pokraji občanského konfliktu. Výrazně se zlepšilo postavení afroamerické komunity a do popředí se dostala příkladně ekologická a feministická témata. Žádný obrat k lepšímu však nepřišel shůry; naopak k němu bylo zapotřebí systematického tlaku zdola, leckdy doprovázeného násilnými praktikami státního aparátu, rabováním a obětmi na životech.

Noam Chomsky konstatuje, že privilegované kruhy nikdy neměly v lásce demokracii, a to z velice dobrých důvodů: Demokracie vkládá moc do rukou běžného obyvatelstva, což je elitám přirozeně proti srsti. Z toho můžeme usoudit, že změny vedoucí k lepšímu životu neprivilegovaných a často perzekuovaných vrstev je bez ohromného tlaku na vládnoucí třídu velice obtížné prosadit. Jak dokládá trpká zkušenost hnutí za občanská práva z 60. let, teprve až státní násilí, jakož i výtržnosti a tragické incidenty vedly k hmatatelným legislativním úspěchům.

Zdá se, že rok 2020 bude pro Spojené státy přelomovým: země byla citelně ochromena pandemií i fatálním selháním Trumpova režimu cokoli rozumného podniknout, načež udeřil ekonomický propad srovnatelný s nejhorším obdobím hospodářské krize. Policejní mord 46letého George Floyda byl už jen příslovečnou roznětkou nakumulované zuřivosti, frustrace a bezmoci, jimž čelí afroamerická populace a další opomíjené segmenty americké společnosti. I další případy, kdy byl policistou beztrestně zamordován člověk kvůli barvě své pleti, poukazují na institucionální rasismus a zároveň šokující agresivitu a beztrestnost americké policie. Díky mohutným demonstracím se rozvířila diskuse o fenoménu policejní zvůle a oživily pozapomenuté případy policejních vražd Afroameričanů v USA nebo třeba ve Francii. A celý svět přitom on-line sleduje, s jak úpornou brutalitou se policejní komanda povzbuzovaná bezskrupulózním šéfem Bílého domu snaží zadusit ostře artikulovaný hněv mladých lidí.

Zpravidla mírumilovné rebelie po celých Spojených státech vypukly v době, kdy více než 40 milionů Američanů přišlo o zaměstnání a téměř pětina dětí nemá dostatek jídla; kdy třetina lidí vykazuje známky úzkosti a deprese a desítky milionů osob přišly o zdravotní pojištění. Strádání a stresující nejistota obyčejných Američanů ostře kontrastují se šťastným obdobím těch nejbohatších, jež vláda společně s demokratickými zákonodárci zahrnula velkolepými dary: nepatrný zlomek jednoho procenta populace si na daňových úlevách přijde v průměru na 1,7 milionu dolarů, zatímco korporace díky absurdně výhodným půjčkám a prodeji korporátních dluhopisů slíznou dokonce biliony dolarů. Jestliže republikáni už ani nepředstírají, že výhradně slouží obřímu byznysu, Demokratická strana v dalším stimulačním balíčku myslí na lobbistické firmy, pro něž vyhradila téměř 200 milionů dolarů.

Už v létě vyprší benefity určené běžným Američanům, jako jsou jednorázové šeky, zdravotní pojištění v nezaměstnanosti nebo půjčky pro malé podniky. Jenže republikáni se o novém stimulačním balíčku odmítají bavit, natož aby pracovali na jeho realizaci. A do voleb dosud zbývá ještě pět dlouhých měsíců, přičemž do hry klidně může vstoupit po zuby ozbrojené trumpovské tvrdé jádro.

Půda se kypří pro opětovný výbuch bezmoci umocněný ekonomickými strázněmi a nebezpečnými diktátorskými gesty Trumpova Bílého domu, kdy je americký prezident schopen zadupat legitimní protesty do země i za pomocí vojenské síly, neboť étos vzbouřených měst vážně ohrožuje jeho opětovné zvolení.

Místo impotentních „umírněných“ demokratů, kteří zobou z ruky ideologicky spřízněnému byznysu, do politické arény volky nevolky vstupuje ulice, která by se měla co nejdříve sjednotit a zformulovat soudné politické požadavky. A pozornost by se určitě našla, neboť demonstrace proti policejnímu násilí podporuje mírná většina Američanů. Nemělo by jít jen o rasově motivovaný policejní teror, ale i o další absurdní jevy nejbohatší země všech dob: opresivní vězeňský systém, zkomercializované zdravotnictví a vyšší školství, vykořisťování esenciálních zaměstnanců, groteskní rozdíly v příjmech, ničivé intervence v zámoří, lví podíl na destrukci klimatu a životního prostředí apod. Nyní záleží také na protestujících, zda dokážou zvrátit marš směrem k naprostému barbarství.

 

 

 

0
Vytisknout
3990

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2020