Únos v Minsku

23. 6. 2020

V pátek večer jsem byla doslova unesena na ulici v Minsku. Používám slovo únos, protože zadržení má i v Bělorusku zákonem daná pravidla, píše Veronika Kiruščanka.

Unesli mě čtyři muži v civilním oblečení, když jsme šly s kamarádkami z italské restaurace přes jednu z hlavních ulic Minsku. Bez vysvětlení mě silou zatáhli do černé dodávky bez SPZ, na opakované dotazy, co jsem udělala a na základě čeho mě chytli, mlčeli. Umožnili mi ale zavolat manželovi. V dodávce seděli příslušníci OMON (těžkooděnci). Odvezli mě na pobočku Ministerstva vnitra (Pайонное управление внутренних дел).
     Přibližně hodinu jsme společně s ještě asi 20 lidmi stáli venku čelem ke stěně s rukami za zády, někteří v želízkách. Museli jsme všichni vypnout telefony. Předpokládala jsem, že čekáme všichni na výslech. Opakovaně jsem žádala, abych mohla zavolat advokátovi a českému velvyslanectví, nebylo mi to umožněno. Po hodině a půl místo toho přišla žena údajně z imigračního oddělení a se slovy „Come to me“ mě vyzvala, abych s ní zašla dovnitř budovy.

    Další přibližně dvě hodiny řešili, co se mnou. Uvnitř byl docela chaos, z vedlejší místnosti jsem slyšela, jak zoufalí příbuzní volají a hledají ty, které taky unesli. Milicie jim odpovídala, ať hledají dál, že u nich nejsou. „Překladatelka“ mi zadala pár otázek v ruštině (kde já a manžel pracujeme, proč jsme přijeli do Minsku, jestli nejsem novinářka, ale žádná otázka se netýkala okolností únosu ani motivů toho, co jsem dělala v centru). Ve výsledku mě z ničeho neobvinili, žádné vysvětlení nepodali, jen po dvou hodinách řekli: „Běžte a ihned za rohem si zavolejte taxi a jeďte rovnou domů.“ Pustili mě po přibližně po třech hodinách od únosu.

    Pro kontext: v Bělorusku budou v srpnu prezidentské volby. Lukašenka, který má podle nezávislých průzkumů okolo 3%, rozjel obrovské represe. Navzdory tomu všude a všichni, i do nedávna apolitičtí lidé, teď řeší politiku a jejich hněv a nespokojenost každý den roste. Po celé zemi probíhají mírné protesty. Více např. zde: https://1url.cz/czR76

    Kromě mě ten večer zatkli/unesli dalších cca 100 lidí včetně mnoha novinářů. Mimochodem, do Minsku jsem přijela na pohřeb babičky mého manžela, který byl den předtím, než mě unesli.

    P.S. na fotce jsem hned po propuštění. V rukou držím chrpy - běloruské národní květiny, znak svobody.
0
Vytisknout
2165

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2020