Síť bankrotů a držav

29. 6. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 15 minut

Česko jako členský stát EU a člen NATO není bez rizika

Bankroty mění vlastnické pozadí české energetiky v době, kdy se země chystá rozšiřovat své jaderné kapacity.

Insolvenční zákony v Česku přímo dopadají téměř na desetinu celkové populace. Minulý rok se reportáž Guardianu věnovala dluhové krizi dopadající na téměř milion lidí. Od té doby nedošlo k žádnému měřitelnému zlepšení.

 

Namísto toho současný systém pomohl vytvořit do té doby neprobádané „podnikatelské“ odvětví s vymáháním dluhů a příslušenstvím včetně penalizací často v mnohonásobné hodnotě původního dluhu.

Výsledek je, že mnoho soukromých exekutorů nahromadilo majetky a rozšířilo svou působnost do nemovitostí, hoteliérství nebo i do lyžařských resortů. Tuto skutečnost vysvětluje ve video-rozhovoru Radek Hábl, zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení.

Hábl upozorňuje, že jedním z klíčových faktorů, který vytváří začarovaný kruh a tlačí dlužníky do stále většího zadlužení, spočívá v tom, že se exekutoři chovají v podstatě jako podnikatelé: „často porušují zákony, aby si vysloužili přízeň věřitelů a získali od nich i další zakázky“.

O čem se hovoří ještě méně, je rozsah, jakým podobná logika vykořisťování dluhů a jejich zneužívání k příležitostem jak vymáhat více z dlužníkova majetku, ovlivňuje nejenom osobní dluhy, ale také korporátní dluhy a velké bankroty.

Změna vlastnické struktury

Zatímco pokračují diskuze o budoucnosti českých jaderných zařízení, tak mnoho z českých společností – potenciální zájemci o spolupráci s budoucím generálním dodavatelem dostavby Dukovan – zbankrotovalo anebo během insolvenčního řízení prošlo kompletní změnou vlastnické struktury.

Skupina ČEZ, kde český stát drží 70%. většinu, nedávno učinila kroky vedoucí k procesu rozšíření JE Dukovany, nejstarší jaderné elektrárny v zemi. Česká vláda již také odsouhlasila partnerství s ČEZem, aby mohla začít s notifikací Evropské unie. Způsob financování byl schválen na konci května.

Je fascinující sledovat tento vývoj ve světle některých největších korporátních bankrotů v Česku za poslední roky. Některé se vyznačovaly dlouhými periodami, během kterých společnosti v problémech čelily návrhům věřitelů na zahájení insolvenčního řízení, anebo musely přesvědčovat soud o výhodách reorganizace společnosti.

Ceněnou expertízou na jádru disponovaly společnosti jako Královopolská Ria (KP Ria – v českých médiích známá pro své spojení se zesnulým Stanislavem Grossem) anebo Vítkovice Machinery Group, jejichž reference zahrnovaly práce na jaderných objektech na Slovensku, v Maďarsku či v Srbsku.

KP Ria, mezi jejíž klienty v tu dobu patřily JE Mochovce a Bohunice na Slovensku, se 27. června 2017 ocitla v insolvenčním řízení na návrh společnosti Formosana Limited registrované v Británii.

Formosana si před krajským soudem v Brně nárokovala status věřitele na základě získané pohledávky ve výši 40 mil. Kč. původně od insolvenčního správce Plynostavu Pardubice, společnosti, která zahájila insolvenční řízení na vlastní návrh a nakonec skončila v konkursu na podzim 2014.

Příklad KP Ria dobře ilustruje, jak jsou velká insolvenční řízení v Česku provázaná a které korporace či finanční skupiny z nich těží.

Na začátku desátých let 21. století nebylo úplně časté vidět partnerství mezi českými firmami a čínskými investory a přístup na ruský trh byl omezen na společnosti s úzkou expertízou jako například Plynostav, který vykonával rozsáhlé práce v oblasti dodávek a pokládky plynovodního potrubí v Rusku stejně jako na dalších trzích ve světě.

Na konci stejné dekády můžeme sledovat představitele nejvyšších pater českého průmyslu, kterak zakládají společné podniky s čínským státem, užívají si přístupu na čínský trh, anebo uzavírají lukrativní akvizice na ruském nemovitostním trhu.

Čínští a ruští obchodní partneři

Největší finanční tlak na KP Riu směřoval od Sev.en Energy Group provozující elektrárnu Chvaletice, jejíž dva bloky KP Ria ekologizovala.

Sev.en, který vlastní jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač, získal Chvaletice od státní skupiny ČEZ. Kromě toho, že je kritizován jako jeden z největších producentů CO2 v zemi, tak Sev.en Pavla Tykače spoluvlastní britskou energetickou společnost InterGen společně s čínskou státní China Huaneng a Guandong Yudeang Group.

V červnu 2017 Sev.en EC ukončil smlouvu s KP Riou, a odřízl ji tak od více jako miliardy korun v platbách (více jak 36,5 mil. eur) jenom několik dní předtím, než Formosana rozproudila insolvenční řízení s KP Riou, a vzápětí se Sev.en EC k insolvenčnímu řízení připojil přihlášením 70-milionové (2,6 mil. eur) pohledávky spočívající v údajných škodách vzniklých ze zpoždění prací KP Rie na Chvaleticích.

KP Ria si nejdříve zajistila reorganizaci, ale po vytrvalých námitkách ze strany Sev.en EC byla nakonec v r. 2019 zatažena do konkursu.

Insolvenční řízení pokračuje do dnešního dne a většinový podíl v dceřiné společnosti KP Rie, KP Ria Hungary, která spolupracuje s Rosatomem na projektu Maďarské jaderné elektrárny Paks II. (na kterou ruský stát poskytuje půjčku ve výši deset miliard eur), si pořídily společnosti Orbánova spojence- oligarchy Lőrince Mészárose.

Jak si tehdy všímá Deutsche Welle, Mészáros se stal beneficientem největšího investičního projektu v Maďarsku. Ještě větší insolvenční řízení se však týkají společnosti Vítkovice Machinery Group, kdysi největší strojírenské skupiny v zemi, jejíž části byly v prosinci 2019 představeny pod novou značkou Witkowitz.

Předtím byla skupina Vítkovice jedním ze symbolů Ostravy a ostravského těžařského regionu, české části hornoslezské uhelné pánve, jejíž podstatná část se nachází na polské straně hranic. Tvořilo ji několik společností s rozsáhlými referencemi v oblasti výzkumu, vývoje a dodávek komponentů v oblasti těžkého strojírenství a mezi její klienty patřila skupina ČEZ včetně JE Temelín a Dukovany.

Proměny dodavatelského řetězce

Od roku 2016 se objevují informace o finančních problémech společností ze skupiny Vítkovice a později vyšlo najevo, že vlastník Vítkovic, charismatický Ostravak Jan Světlík, vydal své osobní směnky, aby zajistil úvěr od české Raiffeisenbank pro ty společnosti svého impéria, které se potýkaly s finančními problémy.

Ani to však nezabránilo vypuknutí několika insolvenčních řízení, které se řetězově rozšířily po většině společností ze skupiny Vítkovice. Světlíkovy směnky zakoupil Martin Ulčák, jeho tehdejší obchodní partner, který se tak stal jeho věřitelem.

Martin Ulčák, jenž podlehl těžké nemoci na konci dubna, byl také majitelem společnosti E-invest (která se kdysi utkala se skupinou PPF o Sazku během insolvenčního řízení Sazky) a posledním předsedou Socialistického svazu mládeže, odkud se rekrutovali někteří z nejschopnějších vůdců komunistické strany Československa v éře před. r. 1989.

Předtím než uvedl na trh značku Witkowitz, skoupil Ulčák velkou část společností skupiny Vítkovice během insolvenčních řízení. V počátcích akvizice Vítkovice Gearworks byl také Alexej Beljajev.

Postava Alexeje Beljajeva by vyžadovala samostatnou podrobnou reportáž. Některé z jeho nejzajímavějších počinů zahrnují spolupráci s Andrejem Babišem v dobách, kdy současný premiér zakládal Agrofert, či převzetí slovenské Tatravagonky se svým Optifin Investem během insolvenčního řízení Tatravagonky, ze které pak učinil stabilního partnera ruské státní železniční společnosti. V minulosti Optifin také ovládal maďarskou MMV a měl podíl v polské Fabryka Wagónow Gniewczyna.

Bejlajev a Ulčák mají také společného obchodního partnera v osobě Jaroslava Strnada, který stojí za vzestupem Czechoslovak Group. Tato skupina v posledních letech zaznamenala významné přírůstky v oblasti zbrojařského a vojenského průmyslu a Strnadovi majetkově vstoupili také do Vítkovice Heavy Machinery a Vítkovice Doprava.

Česká vláda možná vysílá signály o tom jak vážně bere na vědomí rizika spojená s potenciálními generálními dodavateli dostavby JE Dukovany ze zemí, kde státní politika vnímá země NATO jako nepřátelské, tedy jako Rosatom z Ruské federace, anebo ze zemí, před jejichž aktivitami opakovaně varují české bezpečnostní služby, konkrétně Čínská lidová republika.

Je ale otázkou, zda vyloučení ruských a čínských uchazečů z budoucího tendru na základě bezpečnostních obav skutečně ochrání stavební práce před ruským a čínským vlivem.

Jakýkoliv budoucí generální dodavatel se bude muset dohodnout i s místními společnostmi zajišťujícími dodávky materiálu, strojírenských komponentů, nebo zajišťujícími přepravu, logistiku a další služby.

Výsledkem je, že i kdyby uchazeči z Ruska a Číny skutečně byli vyloučeni z budoucího tendru, tak přesto se těžko najde dodavatel, ať už z USA, Francie či Jižní Koreje, který by dokázal dát dohromady subdodavatelský seznam, aniž by si zadal s místními společnostmi, které provozují rozsáhlé podnikatelské aktivity na ruském, či čínském trhu, anebo mají čínský stát přímo ve své majetkové struktuře.

Insolvence a finanční nátlak jako akviziční příležitost

Pokud se porozhlédneme po přepravním a dopravním odvětví v Česku jako jenom po jednom dalším příkladu, tak to si také prošlo značnými majetkovými proměnami.

Noví majitelé v mnoha případech nevnímají vliv ruského a čínského státu jako bezpečnostní riziko a uzavírají partnerství s čínskými a ruskými společnostmi. V některých případech jsou dokonce i aktivní v propagaci Číny jako atraktivního obchodního partnera, jak to činí PPF Group vlastněná nejbohatším Čechem, Petrem Kellnerem.

Portfolio výše zmíněné Czechoslovak Group zahrnuje Excalibur Army, Tatra Defense Vehicle či Vítkovice Doprava a vzestup skupiny byl provázen agresivními a kontroverzními převzetími. Za pozornost stojí části impéria Františka Savova, který se odstěhoval do Londýna před trestním vyšetřováním, o kterém naznačuje, že je zaujaté a že jej cíleně zastrašuje.

Po Savových potížích ovládli Strnadové jeho společnosti s dealerstvím vozů a vydavatelství Mladá fronta (v insolvenčním řízení) spojované s Františkem Savovem se nedávno stalo předmětem zájmu Empresa Media vlastněné Jaromírem Soukupem a čínskou finanční skupinou CITIC.

Kromě akvizic Czechoslovak Group, tak největší změny v oblasti dopravy zahrnovaly ikonickou Škodu Transportation, tradičního výrobce vlakových či tramvajových souprav, jejíž koupě skupinou PPF byla dokončena v roce 2018.

Kromě Škody je PPF spojována mj. také s koupí CS Cargo v roce 2011 prostřednictvím maltské společnosti Tuffieh Funds založené bývalým manažerem PPF Janem Blaškem. Kdysi klient a dlužník skupiny PPF, CS Cargo je jedna z největších přepravních a logistických společností ve střední Evropě s dceřinými společnostmi v Polsku a na Slovensku a samostatnou společností věnující se přepravě zboží do  Ruské federace a z ní.

Jak už bylo zmíněno, tak PPF Group je v centru skandálu šíření vlivu Čínské lidové republiky v Česku prostřednictvím financování sítě analytiků a zpráv tvářících se jako nezávislé. O kauze informovalo Aktuálně.cz a od té doby byla velmi diskutována i ve světě.

Za zmínku také stojí, že bývalý obchodní partner PPF skupina EPH vlastněná dalším českým miliardářem Danielem Křetínským nashromáždila za poslední dekádu impozantní sbírku společností v oblasti energetiky, odpadového hospodářství, přepravy či obnovitelných zdrojů nejenom ze zemí Visegrádu, ale také v Německu, Itálii či Spojeném království.

Pro mnoho z těchto společností jsou samozřejmě dodávky na jaderných elektrárnách naprosto vzdálené jejich primárním obchodním zájmům. Zatímco Škoda Transportation je celosvětově známá vývozem tramvají či lokomotiv, její reference, tradice a expertíza mohou nabídnout skutečně globální síť, skrz kterou další společnosti se zájmy na ruském či čínském trhu mohou dosáhnout na trhy na Západě.

Stejně pozoruhodné je i to, jak silně hrála insolvenční řízení do rukou těch, kdo dnes představují velkou část českého průmyslu a energetiky jako třeba Pavel Tykač, Jaroslav Strnad, Petr Kellner, Daniel Křetínský, zesnulý Martin Ulčák, Andrej Babiš, či Alexej Beljajev.

Jak moc změnily velké insolvence polohu Česka na mapě světa?

Při pohledu na tato velká insolvenční řízení a společnosti v problémech, a to ani zdaleka nehovoříme o kompletním výčtu, jsme obvykle svědky toho, jak noví vlastníci jsou buďto obchodními partnery ruských a čínských společností, anebo mají významné zájmy na těchto trzích, jak tomu je v nejočividnějším případě skupiny PPF, jejíž dceřiná společnost Home Credit je jedním z největších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v Číně.

Navíc tato dekáda bankrotů koliduje se změnami v české politice – možná nejviditelněji reprezentovanými dvěma prezidentskými termíny Miloše Zemana a jeho posunem k příznivému vnímání Ruska a Číny jako strategických obchodních partnerů Česka.

V neposlední řadě je třeba mít na paměti, že energetika a průmysl nejsou jedinými odvětvími českého hospodářství, kde se odehrávají význačné změny ve vlastnické struktuře. Vlastnictví českého mediálního trhu se od roku 2013 změnilo k nepoznání.

Jedna z posledních kapitol těchto změn – akvizice Central European Media Enterprises skupinou PPF – z toho činí nejenom domácí záležitost, ale především záležitost s širšími dopady pro visegrádský region a také pro Balkán.

Konečný důsledek těchto změn spočívá v tom, že zatímco Rusko a Čína mají možnost procvičovat si svou sílu v českém průmyslu prostřednictvím rozsáhlé sítě domácích společností rozvíjejících obchodní spolupráci s ruským a čínským státem, anebo se společnostmi pod vlivem těchto států, spojenecké země mají alianci NATO a české členství v EU.

Je velice obtížné říci zda to bude stačit k tomu, aby jakékoliv budoucí práce na jádru v Česku se pro partnery z NATO a EU obešly bez rizika.

Anglická verze článku:

https://visegradinsight.eu/czechia-network-of-bankruptcies-and-dependencies/



0
Vytisknout
10472

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2020