Trump versus Biden aneb Truchlohra o třech dějstvích

1. 10. 2020 / Daniel Veselý

Musím dát za pravdu liberálním komentátorům, kteří se vesměs shodují v názoru, že první ze tří debat mezi Donaldem Trumpem a Joe Bidenem byla chaotická, zmatečná a obtížně sledovatelná. Někteří dokonce hovoří o nejhorší prezidentské debatě v dějinách Spojených států. Vzhledem k tomu, že americké volby jsou bombastickým divadlem, kde hrají zásadní roli velké peníze, a nikoliv koherentní ideje a vize. Nicméně jde o poměrně ostrý obraz dysfunkční politické scény, jež do horních politických pater generuje mazané podvodníky a provařené politické insidery.

Úterní debatu – je-li vůbec slovo debata na místě – především nezvládl konzervativní moderátor Fox News Chris Wallace, který nedokázal ukočírovat ze řetězu utrženého Trumpa. Je však otázkou, zda by si vůbec nějaký moderátor s prostořekým iluzionistou Trumpova formátu poradil. Prezident si podle očekávání nebral servítky a útočil na Bidena hlava nehlava. Stávající nájemník Oválné pracovny se podle očekávání snažil svého soupeře vykreslit jako loutku radikální levice a jeho případnou výhru jako socialistickou katastrofu pro USA.

Joe Biden toto nařčení opakovaně odmítl, třeba když se v případě reformy policejních složek pokusil odvrátit Trumpův útok zprava. Ovšem samotná skutečnost, že Demokratická strana proti agresivnímu buldokovi z Bílého domu nasadila tak slabého a nemotorného kandidáta, jenž se celé dekády podílel na formování americké politiky, je téma na samostatný text. Elity Demokratické strany se opět spojily proti mírnému reformátorovi Sandersovi, jehož neodpustitelným prohřeškem byly takové výstřelky jako státem garantovaná zdravotní péče, zrušení poplatků ve vyšším školství nebo zelený nový úděl. Pravda, notně jim v jejich úsilí sekundovali prominentní komentátoři.

Jestliže Joe Biden v debatě uvedl, že nyní reprezentuje Demokratickou stranu on, není to tak úplně pravda. Demokratická strana, jejíž předáci opustili svůj vlastní elektorát už před mnoha lety, má nyní jedinečnou šanci na radikální proměnu zezdola. Koneckonců progresivisté vyvíjejí na Bidena neustálý tlak, aby mohli prosadit zásadní politická opatření jako je zelený nový úděl nebo Medicare for All, čemuž se korporátní Biden pochopitelně brání. Demokratický národní výbor, Nancy Pelosi, Hillary Clinton, Joe Biden a další demokratičtí prominenti chtějí, aby se USA vrátily do ničím nerušeného předtrumpovského období, přičemž trumpismus vnímají jako nepochopitelnou aberaci v klidném toku dějin. Ovšem šokující nedostatek sebereflexe, ignorace vlastních chyb a neschopnost se z nich poučit – to vše je zárukou dalších a dalších trumpovských klonů – potažmo zárukou rozvratu Spojených států. Spojenectví Demokratické strany s velkým byznysem nemajícím zájem o něco tak nevinného jako je státem garantované zdravotní pojištění či zákaz frakování je však příliš svůdné a návykové na to, aby jej demokratické špičky vypověděly.

Jenže návrat do klidných vod není možný: americká společnost se nachází v hluboké krizi, kdy i mainstreamoví komentátoři vyjadřují obavy o „americkou demokracii“ a spekulují o možné „libanonizaci“ amerického demokratického experimentu, příkladně Thomas Friedman v reakci na úterní debatu na stránkách New York Times. Moderátorská stálice protrumpovské Fox News Sean Hannity naopak Trumpa chválí za zavádění „nového stylu debaty“. Oba znesvářené tábory jen stěží naleznou společnou řeč a ti horlivější se nebudou zdráhat sáhnout ke zbrani.

Zatímco se Demokratická strana během uplynulých dekád posunula doprava, Republikánská strana – nyní pod Trumpovým palcem – už ani nepředstírá, že existuje něco jako férová demokratická soutěž. Prezident Trump je proslulý arcilhář rozdmychávající rasově motivované násilí a netající se svou slabostí pro bělošské šovinisty, u nějž se neví, zda v případě volební prohry opustí Bílý dům.

První prezidentská debata je metaforou americké politické scény, kde vládne chaos, agresivita, egoismus, lži a zoufalství. Se skalními Trumpovými voliči věřícími v satanistické spiknutí demokratů, celebrit a dalších liberálů údajně obchodující s dětmi, jež dokonce i pojídají, neotřese nic, co jejich guru provede. A rozhodně je nepřesvědčí výměna názorů se „Sleepy Joem“. Popravdě netuším, jak by mohla úterní prezidentská debata přesvědčit nerozhodnuté voliče. Snad se někteří z nich smilují nad Bidenem. Nevím však, zda je nutné absolvovat ještě dvě takové depresivní frašky; snad jen ze studijních důvodů.

Pokud je primárním cílem zbavení se „zhouby v Bílém domě“, je zapotřebí také odstranit podloží, z něhož vyrašila. A to je proces, který by začal teprve až s případnou Bidenovou volební výhrou.

0
Vytisknout
3711

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2020