Kterak neoliberalismus podkopal integritu vědeckého bádání
28. 12. 2020 / Daniel Veselý
Mnozí z nás si v této tíživé době naštěstí uvědomují, jak důležité je poslání vědy: ať už hovoříme o koronavirové pandemii, klimatické krizi či jaderné hrozbě, nelze se lehkomyslně opírat o vágní proklamace politiků, nýbrž o poznatky odborníků v daném oboru. A přitom je zcela očividné, že tato hluboká nedůvěra v racionální uvažování – a obecně nedůvěra vůči tradičním institucím jako takovým – nevyrašila na zelené louce.
Neochota přijmout fakty podložené poznatky může mít vícero příčin, kupříkladu ve stále se prohlubující se příjmové nerovnosti. Rand Corporation nedávno zveřejnila analýzu mapující rozsáhlý transfer bohatství z portmonek 90 procent Američanů do kapes nejbohatších Američanů, k němuž došlo v letech 1975 až 2018, což zhruba odpovídá neoliberální epoše. Výzkumníci došli k závěru, že běžní pracující Američané přišli o 47 bilionů (sic) dolarů, které shrábli ti nejbohatší.
Suma sumárum: zatímco poválečná redistribuce bohatství byla víceméně rovnoměrná, neoliberální období charakterizuje značně asymetrická akumulace bohatství. Ti nejmovitější svoje jmění díky příznivému daňovému systému značně rozmnožili, aby ti ostatní volky nevolky pozorovali, jak jim stagnují či dokonce klesají mzdy. Kdo ví, jak by obdobná analýza dopadla u nás, vždyť uplynulé tři dekády se volnotržní doktrína vzývala a uplatňovala také v české kotlině.
Tato studie však nepočítá s takovými „externalitami“ jako je odliv peněz do daňových rájů, takže onen majetkový přesun zezdola nahoru je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší. Agentura Reuters v roce 2012 informovala, že v daňových rájích existuje až 32 bilionů dolarů. A jen v České republice před třemi lety podnikalo 10 500 firem majících sídlo v daňových rájích.
Není tudíž vůbec divu, že tak absurdně nespravedlivá redistribuce bohatství koreluje s rozmachem a atraktivitou populismu a úpadkem důvěry v tradiční instituce a struktury. Reálnými projevy tohoto fenoménu jsou brexit a volební vítězství Donalda Trumpa a dalších pravicových populistů po celém světě. Ve hře jsou samozřejmě i další, byť související faktory, příkladně neregulovaná činnost sociálních sítí, přesycenost mediálních ekosystémů apod. Onen úpadek v tradiční instituce a struktury se podepsal taktéž na poklesu důvěry ve vědecké poznání, jak ostatně ilustruje obrovský strach z vakcín proti Covidu-19 – přestože koronavirovou pandemii může ukončit jen očkování.
Nicméně ani vědecké bádání se nevyhnulo neoliberální mutaci kapitalismu, kdy byla řada oborů vydána na milost a nemilost velkým korporacím. Rozmach volnotržní ideologie se ve sféře vyššího vzdělávání projevil především akcentem na zisk, důrazem na ekonomickou efektivnost, využíváním externích zaměstnanců, přesunem rozhodovacích pravomocí z akademického prostředí do rukou manažerů a podnikatelů a užším sepětím univerzit se soukromými firmami. Z výše uvedeného celkem jednoznačně vyplývá, že neoliberální doktrína podkopala samostatnost a nezávislost vysokých škol a vědeckých pracovišť, jež se v nejednom případě staly rukojmím obřích koncernů.
Veřejné a vysokoškolské instituce v České republice dlouhou dobu podléhaly hodnocení zahraničních privátních korporací, jakož i hodnocení ministerstva školství ČR. Na začátku tohoto roku však došlo ke změně zákona, který de facto ruší neoliberální pojetí vědy, nicméně integrita a nezávislost akademického bádání zůstávají i nadále v područí kontroverzních citačních databází jako je Web of Science nebo Scopus.
Pokračování příště
Diskuse