Co by měl šéfredaktor Práva křičet

7. 3. 2021 / Boris Cvek

Novinky v sobotu publikovaly vyjádření šéfredaktora deníku Právo, pana Porybného, se sugestivním titulkem „Když všichni mlčí, někdo křičet musí“. Ano, musí. Umírají lidé a lék, který jim zachrání život, je možná na dosah.

Je to lék, kterému dávno vypršely patenty, a proto je levný – a nikdo do něj nebude investovat z komerčních důvodů. Jsem rád, že si pan Porybný zažil to, co znám už více než deset let a v čem se cítím hodně osamocený. Už více než deset let mne pronásleduje představa, že tu umírají zbytečně lidé na rakovinu, které by mohl zachránit starý lék proti alkoholismu antabus.

Jenže to, co je třeba křičet, není to, co obhajuje pan Porybný: není třeba křičet, že to možná funguje, a tím šířit ve veřejnosti hysterii, která vede k tomu, že lidé chtějí tento lék od veterinářů (aspoň to tvrdil Václav Moravec ve svém nedělním pořadu v České televizi), protože nechtějí zemřít. Je třeba křičet, aby proběhly klinické testy ve veřejném zájmu a za veřejné peníze. A to nejen toho léku, o který jde panu Porybnému, tedy ivermektinu. Takových léků je více a patří mezi ně i antabus.

Pan Porybný vytváří dojem, že klinické testy jsou vlastně jen jakousi zdržovací taktikou, že musí být provedeny v Oxfordu, aby byly přesvědčivé. To samozřejmě není pravda. Ivermektin lze dát ihned českým pacientům v rámci klinických testů v České republice. A data z těchto testů, pokud budou kvalitně provedeny, může publikovat lékařský časopis typu JAMA, tedy jeden z těch nejlepších na světě. Před pár dny tam přece vyšla klinická studie ivermektinu z Kolumbie, kde žádný Oxford nemají. Česká republika co do medicínského výzkumu není slabší než Kolumbie. Ba solidní klinický test ivermektinu, publikovaný v časopise typu JAMA, může přinést českým vědcům nehynoucí slávu na všech kontinentech, protože třeba zachrání desítky tisíc životů právě nejen u nás.

Naopak šíření hysterie může vést k tomu, že lidé budou brát nějakou nevhodnou formu ivermektinu, třeba tu veterinární. A jaké budou používat dávkování? Klinické testy jsou tu právě od toho, aby se ukázalo, jaká dávka skutečně účinkuje a kde je hranice toxicity. To, že ivermektin je bezpečný, neznamená, že tomu tak je při každé dávce. Jedem se stávají látky podle koncentrace v těle. Když vypijete najednou asi pět litrů čisté vody, zemřete. Voda je v takové dávce jed. Stejně tak bude existovat i horní hranice pro ivermektin, která je hranicí toxicity. Vyšší dávkování vás může poškodit.

Najít, jaká dávka je ta maximální a zároveň ještě bezpečná, lze pouze klinickými testy. V případě antabusu víme, že nyní je konsensus dávkovat alkoholikům maximálně 500 mg denně. To je dávka, kterou můžeme začít v klinických testech jako bezpečnou, protože víme, že desítky let to tak funguje (kdysi bývalo dokonce dávkování až dva gramy denně). Nicméně pokud bychom chtěli dávku zvyšovat, museli bychom provést tzv. dávku eskalující klinický test, v němž by pacienti postupně dostávali vyšší a vyšší dávky a sledovalo by se, kdy začínají nepřijatelné nežádoucí vedlejší účinky léčby. Pan Porybný by měl volat po klinických testech ivermektinu a přitáhnout svým křikem pozornost veřejnosti k tomu, že klinické testy neziskových léků je třeba dělat konečně naprosto systematicky jako povinnost státu, protože je to jedna z nejdůležitějších věcí veřejného zájmu.

Někdy v roce 2007, když jsem psal o protinádorové účinnosti antabusu poprvé veřejně (bylo to v Britských listech), jsem měl naivní představu, že možnost efektivně a téměř zadarmo léčit rakovinu musí zmobilizovat veřejnost, vědce, lékaře a hlavně vládu a státní orgány, aby takové klinické testy okamžitě proběhly. Co může být vyšší veřejný zájem? Od té doby se mi podařilo iniciovat výzkum účinnosti antabusu proti rakovině, který byl na konci roku 2017 publikován v nejlepším vědeckém časopise na světě, ale po stránce klinického testování se nestalo prakticky nic. Pro záchranu životů je ovšem zapotřebí právě klinických testů. To nelze obejít. A mělo by to být ve skutečnosti snadné, jen chtít.

Šéfredaktor Práva k ivermektinu: Když všichni mlčí, někdo křičet musí



1
Vytisknout
3961

Diskuse

Obsah vydání | 9. 3. 2021