Čekání na Putina: Nepřekvapil

21. 9. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
Ráno ruská státní televize odvysílala včera odložený projev Vladimira Putina. Vystoupení nepřekvapilo, protože proběhlo v rámci očekávání kompetentních expertů a komentátorů. 

Ano, když ruský diktátor vyhrožoval jadernými zbraněmi a ohlásil částečnou mobilizaci čítající povolání 300 000 záložníků s vojenskými zkušenostmi, došlo k významné eskalaci jeho invaze na Ukrajinu. Zároveň je ale třeba říci, že bez zahraniční pomoci v oblasti zbrojení (a tím nemyslím nákupy dělostřelecké techniky v Severní Koreji) nemohou oznámené kroky přinést ruské vítězství ve válce. Maximálně povedou k posílení obrany okupovaných území před ukrajinskou protiofenzívou. Pokud Rusko ještě někde postoupí, půjde o lokalizované útoky na méně významných úsecích fronty.


Ale popořádku.

Projev obsahoval obvyklou dávku rituálních proklamací ohledně ruského "sebeurčení" a napadání západních "pseudohodnot". Dále Putin obvinil Západ, že podporou ukrajinské obrany proti ruské agresi "usiluje o rozložení Ruska", že "NATO stojí na ruských hranicích", atd., atd., atd.

Podle ruského diktátora to byl "Západ", nikoliv ozbrojená ruská invaze, kdo přivedl Ukrajinu do války. I ukrajinská armáda je prý "pod velením západních poradců". Pokračuje tedy ignorování Ukrajinců coby subjektů vlastního osudu, jsou představováni jako "loutky agresívního Západu", bez vlastní vůle a vlastních cílů a záměrů. Protože už dávno víme, že Putin je chorobně posedlý "neexistencí" Ukrajiny, nic překvapivého. Stále tytéž bludy z vůdcova podzemního bunkru.

"Neonacistický" Kyjiv podle Putina odmítá jednání (do jejichž čela ruská strana hned na počátku jmenovala nekompetentní osoby bez diplomatických zkušeností a pojala je jako způsob, jak získávat informace o ukrajinských slabinách a verbovat agenty) a "usiluje o jaderné zbraně". Důkazy ohledně toho posledního Moskva ovšem nemá a žádné nepředložila.

Ale bavíme se přece o vysílání ruské státní propagandistické televize. Kdyby v ní někdo prohlásil, že zesnulá britská královna Alžběta II. byla dinosauří mimozemšťankou, nestalo by se nic mimořádného. Takhle toto "médium" prostě funguje, takový je jeho "kreativní" vztah k pravdě a faktům.

Putin hájil své únorové rozhodnutí rozšířit válku proti Ukrajině trvající od roku 2014 ("speciální vojenskou operaci") s deklarovaným cílem "osvobodit Donbas". Podpořil uspíšená tzv. "referenda" o připojení k Rusku na okupovaných ukrajinských územích.

Protože podle Kremlu Rusko bojuje "nikoliv s Ukrajinou, ale s celým západním vojenským komplexem", je podle něj nutno vyhlásit částečnou mobilizaci. Ta se týká 300 000 osob s předchozími vojenskými zkušenostmi. Mobilizace má začít ještě dnes. Kromě toho stávajícím vojákům, kterým měly v zimě vypršet smlouvy, bude kontrakt automaticky prodloužen až do konce "zvláštní vojenské operace". Už se těšili domů. Nepochybně se budou tetelit blahem.

Dále má být zvýšena produkce zbraní a munice. Jak toho bude dosaženo bez západních dodávek klíčových komponent není jasné.

V psychologii dobře známou operací zvanou projekce Putin navíc obvinil Západ, že "hovoří o nasazení zbraní hromadného ničení proti Rusku". Západ ovšem nic takového nedělá; za to v debatách pořádaných ruskou televizí se vyhrožuje jaderným napadením Západu několikrát do týdne.

***

Putinovo vystoupení naplnilo očekávání expertů a komentátorů. Úvahy o všeobecné mobilizaci byly předem odmítnuty jako nereálné: Ruská ekonomika by takovou ztrátou pracovní síly již během této zimy zcela zkolabovala, politicky by Putin všeobecnou mobilizaci nemusel přežít (něco jiného je, když běžný Rus "fandí" válce z gauče, a úplně jiná věc, pokud ji má sám vést v zákopech), pro všechny odvedence by nebylo dost zbraní, pokud by Moskva nesáhla do zásob z 2. světové války, a konečně trvalo by nejméně 3-6 měsíců, než by se všeobecná mobilizace nevycvičených záložníků vůbec nějak promítla na frontě. Současný ruský mobilizační systém byl po Serďukovových reformách do značné míry prázdnou skořápkou i před 24. únorem. Dnes, když prakticky všichni důstojníci schopní vést výcvik záložníků jsou na frontě, v nemocnici, v invaliditě nebo padli, by "zelené" rekruty stejně neměl kdo cvičit.

Takže Putin vyhlásil částečnou mobilizaci. V současnosti má Rusko, které ztratilo na frontě iniciativu, na Ukrajině kolem 200 000 vojáků a plánuje tedy přisunout 300 000 dalších. Ukrajina má po částečné mobilizaci ve zbrani 700 000 vojáků a systém výcviku nových běží i když ne uspokojivě, tedy rozhodně mnohem spořádaněji, než by mohl fungovat v současných ruských poměrech.

Putin zcela podle očekávání podpořil připojení okupovaných ukrajinských území k Rusku - což by i samo o sobě představovalo významnou eskalaci konfliktu. Ukrajinská strana dala přece jasně najevo, že pokud chce Moskva v budoucnu jednat o míru, na další anexe nesmí ani pomyslet.

Tím, že okupované části Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti ve zfalšovaných "referendech" připojí k Rusku, dosáhne Putin toho, že k jejich udržení bude moci napříště oficiálně nasadit také vojáky základní služby. Kromě toho se těchto území bude nyní týkat ruská jaderná doktrína.

O mezinárodním uznání anexí ovšem nemůže být ani řeči.

Operace tedy probíhá následovně: Nejprve napadnete sousední zemi a částečně ji okupujete. Pak prohlásíte okupované území za vlastní a jeho hájení před protiútoky napadené strany za "legitimní obranu vlastní země". A protože máte doktrínu, podle které při útoku na vlastní území počítáte s nasazením jaderných zbraní, začnete vyhrožovat, že pokud se obránce uloupená území pokusí osvobodit, nasadíte proti němu zbraně hromadného ničení.

Platí tedy, na co už experti dlouho upozorňují. Rusko transformovalo doktrínu jaderného odstrašování z dob studené války, která měla charakter hrozby plnící úlohu "poslední záruky zachování vlastní existence" v případě nepřátelského napadení, v nástroj agresívní územní expanze, v jakousi protézu nahrazující nedostatečné schopnosti konvenčních ozbrojených sil. Je to agresívní revizionistická mocnost zcela ignorující pravidla mezinárodního řádu.

Ruské jaderné zbraně neslouží jako poslední záruka zachování existence ruského státu, ale jako prostředek jeho agresívního rozšiřování a vydírání celého světa hrozbou jaderné katastrofy.

Kreml měl na vybranou. Mohl uznat, že prohrál válku proti Ukrajině, kterou vyvolal, a hledat způsob, jak z ní odejít. Nebo se mohl rozhodnout ignorovat všechny potíže i kritiku dokonce i od těch, kdo jsou mu jinak v mnoha ohledech nakloněni (Čína, Indie, následnické státy SSSR ve Střední Asii...) a směřovat k úplnému vyvrhelství a mezinárodní izolaci.

Putin zvolil to druhé. Válku proti Ukrajině ani s povoláním 300 000 vojáků vyhrát nedokáže, ale spoléhá na to, že vyhrožování jadernou zkázou rozloží západní podporu pro ukrajinské úsilí osvobodit okupovaná území. Už od včerejšího večera, který přinesl nebývalé přiostření postojů dosud váhajícího Německa a Francie k ruské agresi, je zřejmé, že tento záměr má minimální šanci uspět.

Na okraji veškerých ruských snah o prosazení neoimperiálního programu pak probíhá další kolo diskreditace "mírových" snah ruských napomahačů v zahraničí. Jako kdyby nebylo dost na tom, že se sami ze všech sil historicky znemožňují, Putin z nich navíc konfrontací jejich volání po "míru" s vlastní eskalací války a jaderným vyhrožováním dělá před celým světem dokonalé pitomce.

3
Vytisknout
5030

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2022