Proč se u nás nedělá skutečná dopravní politika?!

23. 9. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 5 minut

Smysluplná dopravní politika státu, speciálně ve vleklé energetické krizi, je důležitá okolnost. Vlastně tahle politika u nás zatím spíš neexistuje. Je tu nepochybně nějaký plán budování či revitalizace dopravních cest a jejich vybavení, to ale nezbytně není politika. Na to stačí schopný technik, který si udělá harmonogram podle skutečné společenské důležitosti jednotlivých projektů. Co se týká běžných oprav, také nejde primárně o politiku, ale o povinnou péči řádného hospodáře jednoznačně spojenou s jeho zodpovědností. Dělat z toho politikum je sice politiky oblíbené, ale úplně zbytečné.

 

Kde nám ale výrazná a dobrá dopravní politika státu chybí, je systém pohybu po dopravních cestách. Například v návaznosti na energetickou krizi, na potřeby ochrany životního prostředí nebo v sociálním kontextu. Pokud by politici například legislativně ukotvili povinné standardy a efektivní kontrolu jejich dodržování u hromadné dopravy, nemohli bychom tu přece mít takovou ne-kvalitu mnoha vlaků či autobusů (nepohodlí, zpoždění, špína, průvan místo klimatizace...). Samozřejmě stav věcí nelze dobře posoudit podle linek v okolí Prahy nebo mezinárodních supervlaků – je třeba se podívat na celorepublikový průměr, nejlépe na venkov, na podmínky lidí denně dojíždějících hromadnou dopravou do práce. Současně asi bude stále platit, že nejefektivnějším elektromobilem je lidmi či zbožím naplněný elektrický vlak.

Kde je ale pole zcela nezoráno nebo spíš rozoráno způsobem hodným šílence je oblast soukromé osobní dopravy, tedy rodinných aut. I přes to, že se považuji spíš za ekologa, musím konstatovat, že zejména evropská politika v tomto směru je až úchylná. Převládá honba za emisemi v nepřiměřené hysterií, což způsoboje mimo jiné nehoráznou cenu nových aut již dávno ne dostupných pro běžné smrtelníky. Naopak chybí potřebné paralelní snahy o ohlídání dalších důležitých parametrů popisujících ekologickou stopu výroby a provozu nového osobního auta. Určitě v průměru platí, že auto bude mít tím menší ekologickou stopu a současně bude tím dostupnější, čím nižší bude mít výkon a tedy spotřebu energie (u elektromobilů tím pádem i menší baterii). Bylo by proto záhodno, a to samozřejmě nejlépe současně v celé EU, legislativně upravit maximální možný výkon vozů určených pro občanský provoz. Zejména u elektromobilů vidíme dnes běžně takové zrůdnosti jako třeba 150 nebo dokonce 200 či 300 kW výkonu. Přitom pro standarní provoz přiměřeně velkého osobního auta rychlostmi 50-90-130 km/h (tj. povolenou rychlostí) postačuje jen něco kolem 30 kW... a inženýři snažte se! To platí zejména u elektromobilů, díky nástupu jejich točivého momentu hned od nízkých otáček. Dál by bylo vhodné omezit hmotnost osobních aut - například na 1 tunu a jejich rozměry (d-š-v) - například na 400-180-150 cm. Komu to nestačí, protože má třeba 6 dětí, ať si pořídí „dodávku“ s osobní úpravou. To bude ale marginální množství rodin.

Ve světle takové úvahy je většina nových elektromobilů představovaných aktuálně světovými automobilkami energeticky-sociálním nesmyslem. Ve svých často nepřiměřeně velkých vozech rozdávají výrobci za obrovské peníze úplně zbytečně desítky či stovky kilowatů výkonu nad nezbytnou potřebu - patrně k poškádlení ega budoucích majitelů těchto „raketových oblud“. Celá tahle situace degraduje myšlenku elektromobility, která sama o sobě, stejně jako třeba myšlenka solární výroby energie, je zcela relevantní.

Extenzivní, tj. nikým neusměrňovaný rozvoj elektromobility tak může být poslední společenskou ranou:

  • energetickou

  • ekologickou

  • sociální (ekonomickou).

Představte si všechny pozitivní synergie nastíněného řešení třeba formou „nařízení EU“... Je jasné, že v politice málokdy přicházejí jednoduchá přímočará řešení, která něco vyřeší rychle, protože náš styl je spíš drbat se něčím někde. Nicméně dlouho jsme se třeba zaklínali tím, že nelze zastropovat cenu energií, a nakonec je tu naštěstí výsledek zcela opačný. Zastropování výkonu a velikosti osobních aut na první pohled vypadá stejně troufale. Jsou tu ale jasné symptomy, které téhle myšlence dávají smysl. Kromě nedostatku levné a environmentálně neutrální energie je to třeba mezinárodní iniciativa, která organizuje vypouštění kol parkujícím SUV „Tyre Extinguishers“. Tedy ještě relativně přátelsky a hlavně efektivně napomíná majitele těchto oblud. Nejsem její součástí, ale upřímně mne pobavila a je nepochybně viditelnou zpětnou vazbou pro politiky. Ukazuje jim jádro problému. Zbývá zjistit, zda jsou současní rozhodující politici schopni efektivního řešení nebo je jedinou šancí zvolit jiné - odvážnější.

2
Vytisknout
1491

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2022