Jak jsem poznal prezidentské kandidáty a co jsem si z toho vzal

5. 1. 2023 / Bohumil Kartous

čas čtení 1 minuta

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous


V následujících prezidentských volbách mám oproti většině lidí jednu nespornou výhodu: měl jsem v uplynulých letech možnost seznámit se v podstatě se všemi relevantními kandidáty a kandidátkami osobně, nebo alespoň profesně.


Měl jsem tak možnost poznat skutečné lidi, ne mediální obrazy, které je nyní tak masivně reprezentují. Měl jsem možnost s těmi lidmi mluvit, sledovat jejich chování, jejich reakce a na pozadí toho číst jejich vlastnosti a srovnat si tak poměrně důkladně, do jaké míry odpovídají osobnostně prezidentské roli. O to jde z mého úhlu pohledu nejvíce, protože český prezident je zejména symbol, reprezentant určitého hodnotového řádu, do určité míry nadstavba prakticky orientované vlády a zároveň její doplněk v některých ústavních pravomocích a v zahraniční politice.


Poznal jsem osobně Marka Hilšera, Danuši Nerudovou, Petra Pavla, profesně Pavla Fischera a Tomáše Zimu. Nejmenší příležitost jsem měl s Andrejem Babišem, osobně mezi námi proběhla pouze jedna smsková výměna, nicméně tento dobře prodáváný chrlič myšlenkové inkoherence a chronický lhář je pro mě z mnoha důvodů postavou zcela antiprezidentskou a tedy ho pomíjím. Josefa Středulu osobně ani profesně neznám, ale vzhledem ke stavu odborové organizace a k faktu, že si běžel pro pomazání za Milošem Zemanem, o něj jako o prezidenta taktéž nestojím.


Budu volit Petra Pavla a vysvětlím proč.


Celý text na Seznam Médium.

1
Vytisknout
7183

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2023