Ukrajina nemůže vyhrát, pokud nedokáže opětovat palbu

19. 4. 2024

Je dost špatné, že americká vojenská pomoc Ukrajině byla ve Sněmovně reprezentantů odložena o několik měsíců. Nedávné pokárání Bidenovy administrativy ohledně způsobu, jakým se Ukrajina brání proti probíhajícímu ruskému vojenskému útoku, situaci ještě zhoršuje.

Navzdory silné podpoře pomoci Ukrajině v Kongresu ze strany obou politických stran nejistota ohledně toho, kdy a zda vůbec bude Sněmovna reprezentantů hlasovat o zákonu o pomoci Ukrajině, přinutila ukrajinské síly, aby se zbraněmi a municí, které ještě mají, nešetřily. Každý den zpoždění je pro Ukrajince smrtící a situace na bojišti je stále napjatější. Povzbuzeni téměř sedmiměsíčním zpožděním při schvalování balíku pomoci a výslednou převahou v palebné síle, Rusové tvrdě tlačí na mnoha místech podél ukrajinských obranných linií.

Současná situace zvyšuje naléhavost, aby Kongres okamžitě schválil balík pomoci Ukrajině a ministerstvo obrany urychlilo dodávky dělostřelecké munice a raket protivzdušné obrany, kromě dalších zoufale potřebných vojenských kapacit, Ukrajincům. Ukrajinci mohou zvítězit – ale pouze pokud dokážou opětovat palbu.

I když budou logistická omezení pro opětování střelby vyřešena, politická omezení zůstanou jablkem sváru mezi Washingtonem a Kyjevem. Tento nesoulad riskuje, že se k ukrajinské újmě přidá ještě americká urážka.

Od prvních dnů totální ruské invaze na Ukrajinu dávali američtí vysocí představitelé jasně najevo nesouhlas s ukrajinskými útoky na ruské území. Přesto v posledních týdnech takových útoků přibylo, protože Ukrajinci vedli kampaň jak proti ruským ropným rafinériím, tak v poslední době proti leteckým základnám.

Dne 20. března navštívil Kyjev poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, aby prezidentu Zelenskému předal ujištění o pokračující podpoře USA navzdory pozdržení dodatečného balíku pomoci v Kongresu. O dva dny později Financial Times uvedly, že Sullivanovo ujištění mohlo být o něco podmínečnější, než naznačovaly jeho veřejné komentáře. Sám Zelenskyj v rozhovoru z konce března potvrdil, že Washington zaznamenal obavy, že ukrajinské útoky, které vyřadily z provozu odhadem 14 % ruské rafinérské kapacity, by mohly vést ke zvýšení cen benzínu (což pro Bidena není ve volebním roce výhodné) a mohly by vést k ruské odvetě proti ukrajinské energetické infrastruktuře – což je zvláštní obava, vzhledem k tomu, že Rusko se na ukrajinskou energetickou infrastrukturu zaměřuje už léta.

Americké výhrady k ukrajinským útokům na ruské cíle (energetické nebo vojenské) se dostaly na veřejnost začátkem dubna, kdy ministr zahraničí Antony Blinken v reakci na otázku ohledně ukrajinských úderů na ruské rafinerie řekl: "Naším názorem a politikou od prvního dne, pokud jde o Ukrajinu, je udělat vše, co je v našich silách, abychom pomohli Ukrajině bránit se proti této ruské agresi. Zároveň jsme nepodporovali ani neumožňovali údery Ukrajiny mimo její území."

Tentýž den americká velvyslankyně při NATO Julie Smith odpověděla na stejnou otázku slovy: "Pokud jde o skutečné ohrožování cílů v Rusku, je to něco, co Spojené státy nijak zvlášť nepodporují." V poslední době svědci administrativy ve výpovědích v Kongresu naznačili, že ropné rafinerie jsou civilními cíli a že navzdory ruským útokům na ukrajinskou energetickou infrastrukturu by se úřady v Kyjevě měly držet vyššího standardu.

Od totální invaze Spojené státy podmínily poskytnutí určitých kapacit – HIMARS, kazetové munice, loitering munitions, bezpilotních letounů atd. – ukrajinským ujištěním, že nebudou použity při útocích na samotné Rusko. Tyto nedávné komentáře amerických představitelů, které přišly během dlouhé pauzy, během níž Spojené státy poskytly pouze pomoc de minimis (většina byla načasována tak, aby se shodovala se Sullivanovou návštěvou Kyjeva), naznačují vznik ještě restriktivnějšího postoje Spojených států k vojenským operacím Kyjeva.

Zdá se, že kritika úspěšné ukrajinské operace ze strany administrativy představuje triumf jakési zvrácené formy "řízení eskalace" nad jakoukoli seriózní strategií pro Ukrajinu, nemluvě o plné a veřejné podpoře ukrajinského vítězství a porážky Ruska. Představuje to vítězství těch uvnitř administrativy, kteří bláhově věří, že mohou doladit rozsah a rozpětí násilí pomocí šroubováku vzdáleného 10 000 kilometrů z Washingtonu. Někteří lidé v administrativě zjevně dovolili, aby laciná slova od lidí jako Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv odváděla jejich pozornost od strategické reality v terénu. Sebeodstrašení není řízení eskalace, je to kapitulace.

Politika zakazovat Ukrajině dělat to, co potřebuje, aby vyhrála, ze strachu z ruské eskalace, je takticky nezdravá, strategicky zbankrotovaná, právně pochybná a morálně špinavá.

Zdá se, že Bidenova administrativa nechápe, že válka je nebezpečná a ošklivá. Existují dva způsoby, jak donutit Putina, aby zastavil invazi a stáhl své okupační síly. Jedním z nich je zatlačit Rusy zpět přes hranice kulkami a bombami, na což má Ukrajina plné právo. Druhým, který se s prvním vzájemně podporuje, je zničit klíčové prvky Putinova válečného průmyslu, a to jak vyhladovět ruské síly materiálem a palivem, tak přispět k ruskému protiválečnému hnutí tím, že způsobí, že ruský lid pocítí bolest, kterou jeho armáda způsobuje Ukrajině.

Spojené státy neporazily nacistické Německo ani imperiální Japonsko tím, že se zaměřily pouze na frontové linie. Vítězství ve 2. světové válce bylo částečně dosaženo snížením válečného potenciálu našich nepřátel (včetně dodávek ropy), čímž se podkopala morálka nepřítele a snížila se efektivita jeho frontových sil.

Argument, že ropné rafinerie v Rusku nejsou legitimním cílem, je navíc právně a strategicky chybný. Podle všech definic Rusko vede útočnou válku a Ukrajina má podle článku 51 Charty OSN právo se proti této agresi bránit. Vojenské letecké základny a vojenská výrobní zařízení uvnitř Ruska jsou jasně legitimními cíli, stejně jako ropné rafinérie, které poskytují ekonomickou mízu ruské válečné mašinérie, která se rekonstituovala rychleji, než naše zpravodajská komunita nebo političtí vůdci očekávali. Pokud Ukrajina nedokáže ruským vůdcům a ruskému lidu přiblížit realitu války, neexistuje v krátkodobém až střednědobém horizontu způsob, jak by Ukrajina mohla na Rusko uvalit náklady, které by mohly změnit strategický kalkul Moskvy.

A konečně to, že Američané poučují Ukrajince o nebezpečí eskalace, zatímco ti jsou uvězněni v existenčním boji – zatímco naše pomoc je nebezpečně pozastavena – je bezpochyby k vzteku Zelenskému, jeho kolegům i průměrnému ukrajinskému občanu. Pro Američany, kteří podporují Ukrajinu v jejím hrdinském odporu proti tomu, co Jake Sullivan nazval "imperiálním náporem Rusů", je tato nemístná oddanost iluzi, že Washington, ve své nekonečné moudrosti, může vykonávat kontrolu nad eskalací ze svého nedotčeného místa vysoko nad bahnem a krví bojiště, jednoduše morálně zkrachovalá.

Zdroj v angličtině: ZDE