Proč solidní politická debata není možná

20. 5. 2024 / Boris Cvek

Ve studiu byli tito hosté: ministr financí Stanjura z ODS, poslanec Fiala z SPD a odborářka, bývalá ministryně práce za socialisty Maláčová. Reakce na právě zmíněná procenta byly výmluvné. Pan Fiala naznačil, že jde o nedůvěryhodný průzkum, pan Stanjura zase sdělil, že společnost je trvale rozdělená, na což se dá reagovat jen pokrčením ramen. Oba postoje měly svůj kontext v předcházející debatě o tom, jaké poučení bychom si měli vzít z atentátu, který se minulý týden stal na Slovensku.

Shoda byla na tom, že je třeba vést politiku na základě věcných, daty podložených debat. Diskuse ve studiu ale sama ukázala, že to není možné. Jednak máme ve veřejném prostoru obecně problém s dostupností nebo vůbec existencí solidních dat, o která by bylo možné se opřít. Jednak politici nutně, logicky tíhnou k různé interpretaci těchto dat. A konečně politická soutěž vede tak či onak ke kampani, verbálním útokům, takže je pak těžké hledat viníky, když obě strany mívají máslo na hlavě. Akce a reakce.

Pan Fiala věnoval hodně prostoru tomu, aby dokázal, že SPD není extremistická, natož fašistická strana. Nezapomněl taky obvinit média veřejné služby z toho, že slouží nějaké oligarchii, nejspíše řízení z Washingtonu. Tahle konspirační mentalita by se ovšem velmi líbila Hitlerovi i Stalinovi. Jenže co s tím? Můžeme vůbec někoho označit za fašistu, když k tomu nemáme nějaká akademická, vědecká data? Nemělo by se spíše mluvit o tom, že na nikoho, vůbec nikoho, se nemá z politických důvodů fyzicky útočit, natož střílet?

Cílem politiky je práce s voliči. Pan Stanjura měl podle mě pravdu, když na levicovou, naléhavou, možná až vyhrocenou rétoriku paní Maláčové, která měla podle mě v mnoha věcech pravdu, odvětil, že socialisté mají tři procenta a chtějí mistrovat vládu. Kdo ví, co by říkala paní Maláčová, kdyby měli socialisté 20 procent a čekala by je vládní odpovědnost. Stanjura v tomto kontextu logicky poukazoval na nečinnost socialistických vlád v minulosti, pokud jde o chronické problémy české společnosti.

Témat v nedělní debatě bylo mnoho, včetně sektorové daně a naprostého selhání výběru tzv. windfall tax. Pan Fiala naléhal na to, že je prý třeba najít sofistikované řešení a mluvil o bankách jako o někom, kdo u nás vybírá peníze a posílá je za hranice. Jako by to nebyly zisky za poskytované služby. Jenže pokud jde o to, že musíme více danit tam, kde je hodně peněz, má Fiala určitě pravdu. Umíme to? Chceme to? Paní Maláčová, která by to jistě chtěla (aspoň dokud není ve vládě), téměř vášnivě apelovala na zmírňování sociálního napětí a respektování zájmů nízkopříjmových lidí. Proč tu tedy nemáme silnou levici? Kde jsou její voliči? Proč volí miliardáře Babiše? Jakou vlastně mají podporu odborářské demonstrace?

Jisté je, a vidíme to i na Slovensku, že využít atentátu na premiéra Fica k politickým účelům je pro politiky těžko odolatelné pokušení. Někde to má jistě své hranice. Můžeme se začít hádat o to, kde ty hranice jsou, a rozhádat se ještě více. Pro opoziční strany může být těžké zdůrazňovat, že v demokracii se rozhoduje volbami, protože volby prohrála. Pro vládní strany může být stejně tak obtížné nevyužít atentátu k tlaku na opozici, aby byla vstřícná a krotká.

Paní Maláčová volala a volala, ale bez procent je to jen surfování na vlastní bezvýznamnosti, jak odborů, tak socialistické politiky. Zatím pořád nepochopili, totiž socialisté a odbory, že jejich největší nepřítel je Babiš a jemu musejí vzít ty voliče. Možná jim v tom pomůže sám. Pan Stanjura naproti tomu mohl být naprosto klidný, i když tak úplně nebyl, protože Maláčová ho tvrdě napadala – mohl být klidný v dalším prosazování vládní politiky, ostatně ODS může příště vládnout právě s Babišem. A to je to, oč tu běží.

Na konec se chci ještě vrátit k údivu pana Fialy nad tím, jak dopadl na začátku zmíněný průzkum volebních preferencí. Jeho „argument“ pro závěr, že průzkum nemohl být kvalitně udělán, byl ten, že tak asociální vláda přece nemůže mít tak vysokou podporu. Možná je to ale tak, že vláda sice dělá všechno, co může, aby lidi nahnala opozici do náruče, jenže opozice je tak neschopná a tak vsadila na primitivní populismus, že ty lidi ani tahle snaha vlády neokáže přesvědčit, aby volili ANO a SPD. Taková hra na „blbý a blbější“.