13. 12. 2024
Osvětlení je ukazatelem prosperity a v letech před kolapsem se ve městech režimu postupně snižovalo a v těch kontrolovaných opozicí rozjasňovalo. Opozice vládla lépe, takže její lidé na tom byli lépe a mohli si dovolit rozsvítit světla.
Přesun obyvatelstva je dalším důkazem ekonomické nerovnováhy, která pomáhá vysvětlit úspěch opozice, spolu s důležitým faktorem ztráty zahraniční letecké podpory.
Po pěti letech relativní stagnace došlo na bojových liniích v Sýrii k seismickým změnám, které převrátily celou historii revoluce a války. Během dvou týdnů od překvapivé ofenzívy padl Damašek, Bašár al-Asad uprchl a ruské základny podél pobřeží Středozemního moře se spěšně evakuovaly. Více než 20 000 dní nepřetržité Asadovy totalitní vlády se zhroutilo za méně než 10 dní.
Skupiny vedoucí tuto ofenzívu by stěží plánovaly takový úspěch. Ofenzíva byla původně zahájena s cílem vytlačit režimní linie z civilních oblastí, kde koordinovaná a systematická kampaň útoků na civilisty dělostřelectvem a bezpilotními letouny vytvořila nesnesitelné břemeno násilí pro mnoho komunit na frontové linii. Místo toho režim ustoupil a nezastavil se. 12 milionů Syřanů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů kvůli násilí a bojům, se nyní může vrátit domů.
Klíčovou otázkou je, proč a jak se linie režimu tak rychle zhroutily? Proč bylo jeho řízení a velení tak špatné? Proč postoupil tak velké území, dobyté během více než deseti let a za cenu desítek tisíc životů vojáků, opozičním silám během několika dní bez boje?
Jedním z klíčových prvků je zřetelný nedostatek pomoci ze strany zahraničních podporovatelů – Ruska, Íránu a Hizballáhu – z nichž každý byl zapleten do svého vlastního boje a nebyl schopen nabídnout vysokou úroveň podpory, která se ukázala být pro režim v předchozích 10 letech kritická. Dalším prvkem bylo zavedení dobré vlády syrskou vládou spásy a islamistickou Haját Tahrír aš-Šám (HTS), která si udržuje pevnou kontrolu nad většinou této oblasti. Ustavení pohotové, civilně vedené technokratické vlády umožnilo podstatné zlepšení života civilistů žijících v oblastech kontrolovaných opozicí. To je zvláště patrné po rozsáhlých příměřích, která od roku 2020 zmrazila frontové linie v Sýrii a poskytla prostor pro civilní instituce, aby se znovu objevily a rostly navzdory pravidelným útokům režimních sil.
To umožnilo vojenským frakcím opozice rychle se profesionalizovat, konsolidovat velitelské struktury a učinit velké pokroky ve vývoji nových taktik a zbraní (role bezpilotních letounů a nočního vidění v prvním týdnu této ofenzívy byla rozhodující pro zabránění Asadovým silám v přeskupení a zahájení protiútoků).
Tyto dva faktory vysvětlují, proč režim postrádal drtivou palebnou sílu, kterou kdysi dokázal s pomocí spojenců přinést na bojiště; vysvětlují také, jak by se opozice mohla chopit iniciativy a pokračovat v prosazování svých původních cílů. Nezabývají se však jednou kritickou otázkou, která se ukázala jako rozhodující v bitvách od začátku ofenzívy: Proč byl režim tak neochotný bojovat?
Na tuto otázku začíná odpovídat podrobná analýza satelitních snímků pořízených za posledních deset let. Oblasti pod kontrolou režimu, navzdory obrovskému břemenu loajalistických komunit při obnově vládní kontroly nad většinou Sýrie, v posledních šesti letech ekonomicky chřadly. Demografické dopady více než deseti let války a neúměrný počet sil pocházejících z tradičně loajalistických a alavitských komunit vysály z těchto oblastí příležitosti. Rozsáhlé špatné hospodaření a přetrvávající účinky agresivních sankcí donutily ekonomiku v režimních oblastech ke kontrakci.
Stručně řečeno, pro loajalistické komunity po celé Sýrii vyústilo 14 let hlubokých obětí a břemen pouze v to, že se jejich komunity vrátily zpět. Jak HTS a spojenecké milice začaly trhat tenký závoj stability a bezpečnosti vybudovaný v předchozích pěti letech, kdy byly bojové linie z velké části zamrzlé, loajalistické komunity se rozhodly, že tato oběť již nestojí za to – zejména při udržování pevné kontroly nad velkými regiony Sýrie se sunnitskou většinou. Implicitní společenská smlouva, v níž byly loajalistické oběti odměňovány protekcí a přednostním rozvojem, chřadla a pak se roztříštila pod tlakem ozbrojeného útoku.
Městské osvětlení je obecně považováno za zástupný ukazatel ekonomické aktivity. Od roku 2018 se úroveň nočního osvětlení ve velkých režimem kontrolovaných městech po celé Sýrii snížila zhruba na polovinu, zatímco klíčová města na území kontrolovaném opozicí zvýšila své noční osvětlení desetkrát. To ukazuje, že navzdory nekonečné kampani leteckého bombardování a ekonomickému tlaku byla území kontrolovaná opozicí přibližně od roku 2018 schopna začít napravovat roky akutního ničení a dočkat se smysluplné obnovy a revitalizace.
Mezitím se režimem kontrolované komunity vydaly jinou cestou. Rekonstrukce v podstatě neexistovala, čtvrti, které se vzbouřily, byly spíše zbourány než znovu postaveny, a dokonce i loajalistické komunity zaznamenaly drastické snížení živobytí a ekonomických příležitostí.
Území Syrských demokratických sil (SDF) rostlo po porážce ISIS podobným tempem jako opoziční oblasti, než stagnovalo pod tureckými nálety, které systematicky cílily na energetickou infrastrukturu.
Kontrast je patrný i v odhadech populace. Procento Syřanů žijících v Sýrii na území ovládaném opozicí vzrostlo mezi lety 2020 a 2023, podle analýzy Jusoor Center for Studies, z 24 % na 26 %, a to navzdory systematickému bombardování a násilí ze strany Asadova režimu.
Obdobně platí, že důsledky špatného ekonomického řízení a sankcí na vládou kontrolovaném syrském území jsou zřejmé z nedostatku základního zboží v posledních čtyřech letech, rozsáhlého snižování vládních dotací a dramatické devalvace syrské libry. Například od roku 2020 dochází na území kontrolovaném vládou k akutnímu nedostatku pohonných hmot, který se v posledních měsících zhoršil. Za stejné období hodnota syrské libry klesla z 2 000 za americký dolar na méně než 15 000 za americký dolar. Ceny chleba a dalšího základního zboží drasticky vzrostly. Klíčové postavy režimu si mezitím žily rozmařile: Washington Post píše, že v posledních letech řídily zemi jako své vlastní "osobní prasátko".
Účinky této dynamiky na bojišti byly zřejmé ihned po zahájení této úderné ofenzívy. Jednotky na frontě se rozplynuly; například opevněné, ale nedostatečně obsazené velitelství 46. pluku padlo do rukou opozičních bojovníků v první den ofenzívy. Již 28. listopadu se objevily rozsáhlé zprávy o vojácích z loajalistických pobřežních komunit, kteří dezertují z frontových linií Aleppa, Idlibu a Hamá a vracejí se domů.
Jak se opoziční ofenzíva přehnala Aleppem a pokračovala v postupu na jih, bojovníci narazili na "zeď menšiny" Hamá. Jedná se o soubor křesťanských a alavitských vesnic v Hamá a Homsu, které byly dříve mobilizovány syrskou armádou, aby účinně bránily frontové linie v této oblasti před útoky opozice. Zatímco některé z těchto vesnic – s pomocí posil syrské armády – zuřivě bránily konkrétní lokality na sever od Hamá, většina vesnic byla dobyta bez bojů a často s místními dohodami. Tyto dohody vedly k nenásilnému dobytí jak ismáílovského města Salamíja, tak křesťanského města Muhrahda na okraji Hamá opozicí. Tato zkušenost ostře kontrastuje s předchozími pokusy opozice v těchto oblastech. Ukazuje jak zvýšenou důvěru místních obyvatel v opoziční vládu, tak chřadnoucí podmínky na území režimu – nemluvě o měnící se realitě války. To se nyní stalo dokonce i v Asadově domovském městě.
Ve dnech následujících po pádu Asadovy vlády došlo k záplavě stížností na poslední roky jeho vlády, a to i ze strany otevřených režimních roztleskávačů, kteří se nyní cítili bezpeční diskutovat o hlubokých problémech Asadovy vlády. Švagrová Bašára al-Asada zveřejnila na Instagramu fotografii revoluční syrské vlajky.
Zatímco zbytek světa považoval Sýrii za zamrzlý konflikt, Asad a špatná vláda jeho režimu vyprazdňovala státní kapacity a instituce, přiživovala zášť a životy jejích obyvatel se jen materiálně zhoršovaly. Pod hrozbou kompetentní a koordinované opoziční ofenzívy a bez podpory zahraničních armád, které by pomohly režimu snadněji se bránit, Syřané prorazili tuto ulitu a vynořili se pod revoluční vlajkou.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse