13. 12. 2024
Spekulace, že by Čína mohla zvýšit své zapojení do občanské války v Myanmaru, se rodí již delší dobu. Diskuse se však většinou omezila na pozorovatele Myanmaru, kterým se dostalo jen malé pozornosti mainstreamu ve srovnání s chováním Pekingu v Jihočínském moři, které je široce medializováno.
Podle zpráv médií Čína nedávno navrhla založení "společné bezpečnostní společnosti" s Myanmarem. I když neexistuje žádná dohoda o tom, z čeho se bude skládat a jak bude stanovena, přítomnost ozbrojeného čínského personálu působícího na území Myanmaru by snížila šance na přímou intervenci Pekingu do občanské války s vysokým rizikem plíživé mise.
Peking má různé motivace k posílení své bezpečnostní role v Myanmaru. Ochrana čínských investic v rámci čínsko-myanmarského ekonomického koridoru je jedním ze zřejmých zájmů. Zjevným spouštěčem čínského návrhu byl bombový útok na čínský konzulát v Mandalaji 18. října. Hrozba pro čínská aktiva a personál se v uplynulém roce zintenzivnila, protože vojenská kapacita Naypyidaw klesla do té míry, že její schopnost udržovat základní bezpečnost již není zajištěna.
Jinde se Peking spoléhal na soukromé vojenské společnosti, aby udržely bezpečnost projektů Pásu a stezky. Občanská válka v Myanmaru se však vystupňovala do té míry, že ohrožuje moc junty. Čínské zájmy v Myanmaru jsou hluboké a složité, vzhledem k pórovitosti dlouhé hranice a historii podpory Pekingu režimním i nerežimním silám. Peking má stále mnoho pák k ovlivňování válčících stran v Myanmaru, kromě přímé vojenské intervence. Ale jeho prvořadým zájmem je nyní zabránit převzetí moci rebely, které by mohlo ohrozit jeho investice po celé zemi. Peking investoval značné prostředky, protože Myanmar nabízí přístup k Indickému oceánu přes nejkratší vzdálenost od čínských hranic, včetně dodávek energie. Pákistánský přístav Gwadar, z velké části neaktivní, není seriózní alternativou.
Hodně záleží na takových detailech navrhované společné entity, jako je uspořádání velení, její pravidla zapojení a to, zda zahrnuje personál čínských ozbrojených sil nebo polovojenských jednotek. Operovala by pouze v pohraniční oblasti, nebo kdekoli, kde se nacházejí čínská aktiva? Byla by její působnost svázána se statickou ochranou aktiv vlastněných Čínou, nebo by umožnila čínským silám podnikat ostré pronásledování proti protirežimním silám? Bez ohledu na tyto nejistoty by vytvoření společné bezpečnostní agentury s juntou v podstatě přetvořilo Peking do role bezpečnostního patrona Naypyidaw.
Je nepravděpodobné, že by Peking lehkomyslně uvažoval o přímé intervenci do občanské války v Myanmaru a nakonec by se před ní mohl zastavit. Zapojení se do vojenských operací proti protirežimním povstalcům by vyvolalo mezinárodní kritiku. Na určité úrovni si Čína musí být vědoma rizika, že neomezený bezpečnostní závazek vůči oslabenému režimu by ji mohl zatáhnout do bažiny.
Zatímco bezpečnost hranic, ochrana majetku a zabránění kolapsu režimu jsou zřejmými "obrannými" motivacemi Číny k intervenci v Myanmaru, potenciálně je ve hře ofenzivnější hnací síla: Praxe a precedens pro Lidovou osvobozeneckou armádu.
Po mnoho let panovalo všeobecné mínění, že Čína se zdráhá použít ozbrojenou sílu za svými hranicemi. ČLOA se nezapojila do větších bojových operací od přeshraničního konfliktu s Vietnamem v roce 1979, který vyústil v taktickou porážku. Dokonce i totální bojové nasazení PLA během korejské války bylo oficiálně popsáno jako dobrovolnická síla. Historie však může být v tomto ohledu špatným vodítkem pro budoucnost.
ČLOA se posunula mílovými kroky vpřed a testovala své modernizované bojové schopnosti ve velkých a stále složitějších cvičeních, a to i v okolí Tchaj-wanu. Přesto stále neexistuje žádná náhrada za bojové zkušenosti, kterých má ČLOA tak málo, aby se otestovala základní morálka a bojová efektivita. Vysocí čínští vojenští vůdci by mohli pohlížet na Myanmar jako na potenciální tavicí kotel pro poučení, stejně jako Rusko přistupovalo k syrské občanské válce v minulém desetiletí. Operace speciálních sil, společné operace a řízení VELENÍ by měly určitou přenositelnost do scénářů na Tchaj-wanu. Skutečnost, že Rusko a Severní Korea společně zdokonalují své bojové dovednosti na Ukrajině, zatímco ČLOA zůstává nevyzkoušená, neunikne Si Ťin-pchingovi, který stojí v čele Ústřední vojenské komise.
Si Ťin-pching musí také zvážit mezinárodní důsledky intervence. Zvolení Donalda Trumpa je v tomto ohledu pro Peking příznivé, protože je pravděpodobné, že Myanmar bude spadat přímo do čínské sféry vlivu. Indie si nepřeje posílenou čínskou bezpečnostní přítomnost v Myanmaru, ale mohla by udělat jen málo, aby ji zastavila, a Dillí se více zajímá o zachování současné stability podél své vlastní sporné hranice s Čínou. Jinde by čínská intervence v Myanmaru mohla být dokonce vítána, pokud zmírní agresivní ambice Číny v Tchajwanském průlivu.
Reakce v jihovýchodní Asii by pravděpodobně nepředstavovaly vážnou hrozbu pro vztahy s Čínou, přestože Myanmar je členem Sdružení národů jihovýchodní Asie. Některé země by byly znepokojeny, kdyby Čína přistoupila k ochraně toho, co nazývá "zahraničními Číňany" v Myanmaru, vzhledem k početné etnické čínské populaci v jihovýchodní Asii. Celkově by však ASEAN byl pragmaticky nakloněn akceptovat čínskou intervenci v Myanmaru za předpokladu, že by byla charakterizována jako omezená a stabilizující. Koneckonců, snahy ASEAN o zlepšení situace od vypuknutí totální občanské války v roce 2020 se ukázaly jako neúčinné a podkopaly klesající diplomatickou důvěryhodnost organizace.
V některých ohledech situace v Myanmaru připomíná Jižní Vietnam v letech 1964-65, kdy byly Spojené státy vtaženy do přímé bojové role, aby podpořily zkorumpovanou a nepopulární vojenskou vládu, v nebezpečí, že bude poražena domácím povstáním. Paralela je nedokonalá, ale Čína by se mohla vojensky angažovat ne proto, že by chtěla, nýbrž proto, že by se cítila nucena jednat. Intervence v občanské válce je vždy vysoce riskantní, i když hlavní hrdina přesvědčí sám sebe, že jeho cíle jsou omezené a dosažitelné. Historie potvrzuje, že vstup je snazší najít než výstup.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse