Zohran Mamdani přepisuje politická pravidla týkající se podpory Izraele
28. 11. 2025
Pokud podpora Izraele již není v New Yorku samozřejmostí, brzy nemusí být povinná ani ve Washingtonu. To je dobrá zpráva pro Palestince, píše lidskoprávní odborník Kenneth Roth
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu by se měl třást strachy z rozhodujícího vítězství Zohrana Mamdaniho v newyorských volbách starosty města, které se konaly 4. listopadu. Ne kvůli absurdním obviněním z antisemitismu, pro která neexistují žádné důkazy, ale proto, že Mamdani porušil dlouholeté tabu úspěšných newyorských kandidátů, kteří nesměli kritizovat izraelskou vládu. A svůj přístup od voleb jen posílil.
New York má největší židovskou populaci ve Spojených státech – a druhou největší ze všech měst na světě po Tel Avivu. Dlouhodobě se předpokládalo, že mnoho židovských voličů upřednostňuje obranu izraelské vlády před jinými otázkami, takže kritika Izraele by je postavila proti politikovi.
Mamdani tento předpoklad vyvrátil. Během kampaně mluvil přesně a otevřeně o genocidě, kterou Izrael páchá v Gaze. Trval na tom, že všichni obyvatelé Izraele by měli mít stejná práva. Řekl, že by Netanjahua zatkli, kdyby se objevil v New Yorku. Přesto pro něj hlasovala třetina newyorských židovských voličů. Stejně jako mnoho dalších.
Někteří židé možná nesouhlasili s Mamdaniho kritikou Izraele, ale líbily se jim jiné aspekty jeho kandidatury, jako například jeho neúnavné zaměření na dostupnost. Jiní, včetně mě, byli přitahováni jeho upřímností v tak důležité otázce, jakou je Izrael. Mnozí byli pravděpodobně také zděšeni snahou Mamdaniho hlavního protivníka, Andrewa Cuoma, očernit Mamdaniho nepodloženými obviněními z antisemitismu.
Mamdani od voleb pokračuje ve své otevřenosti vůči Izraeli. Při svém pozoruhodně přátelském setkání s Donaldem Trumpem v Bílém domě 21. listopadu Mamdani zopakoval své názory na genocidu a poznamenal, že ji financuje americká vláda. Trump tento výrok nechal bez odezvy.
Poté, co významná synagoga na Manhattanu hostila skupinu, která povzbuzovala americké židy k emigraci nejen do Izraele (což je celkem normální výzva), ale také do izraelských osad na okupovaném Západním břehu, Mamdani poukázal na nelegálnost těchto osad. To je přesný odraz článku 49 čtvrté ženevské konvence, který zakazuje okupační moci přesouvat své obyvatelstvo na okupované území.
Je těžké přecenit, jak neobvyklé jsou takové komentáře ze strany úspěšného kandidáta v New Yorku.
Není to tak, že by newyorští kandidáti nikdy nekritizovali Izrael. V březnu 2024 pronesl Chuck Schumer, židovský vůdce menšiny v Senátu z Brooklynu, který zastupuje stát New York, velmi komentovaný projev, ve kterém řekl, že ačkoli má Izrael právo se bránit, musí tak činit při minimalizaci škod palestinským civilistům v Gaze. Jeho jazyk byl však pečlivě volený – ve srovnání s Mamdaniho projevem umírněný – a odmítl Mamdaniho podpořit, i poté, co ten vyhrál demokratické primárky na post starosty.
Mamdani již přitahuje další progresivní kandidáty do kongresových voleb v New Yorku, kteří jsou ochotni kritizovat Izrael a zpochybňovat ty, kteří tak nečiní. Podle všeho prolomil ledy a nastartoval nový trend.
Neměli bychom srovnávat New York s celými Spojenými státy. Je to pevně demokratické, mimořádně progresivní město. Přesněji řečeno, podle mých zkušeností jako dlouholetého obyvatele většina židovského obyvatelstva sdílí tento progresivismus. Při svých cestách po Spojených státech jsem si všiml, že menší židovské populace se častěji považují za zranitelnou menšinu, a proto podporují Izrael jako potenciální útočiště před pronásledováním. V New Yorku je judaismus součástí struktury města. Pocit bezpečí, který vyvolává být newyorským židem, vede spíše k otevřenosti vůči upřímné kritice izraelské vlády.
Politická změna v postoji k Izraeli, kterou představuje Mamdaniho vítězství, by měla být varovným signálem pro Netanjahuovu vládu. Její genocidní chování v Gaze proměnilo Izrael ve většinu světa v darebácký stát. Dokonce i Německo na krátkou dobu pozastavilo prodej zbraní, které by mohly být použity v Gaze. Británie, Kanada, Francie a Austrálie uznaly palestinský stát. Izrael byl obviněn z genocidy před Mezinárodním soudním dvorem a Netanjahu a jeho bývalý ministr obrany čelí obvinění z válečných zločinů před Mezinárodním trestním soudem za vyhladovění palestinských civilistů. Izrael je dnes v drtivé míře závislý na vojenské pomoci, prodeji zbraní a diplomatické podpoře jedné země: Spojených států.
To znamená Trumpa. A ten sleduje průzkumy veřejného mínění. Musí vidět, že Aipac, reflexivně proizraelská lobby, již nedokáže shromáždit židovské hlasy tak jako kdysi. Musí vidět, že i jeho křesťanská evangelická základna – tradičně nejspolehlivější proizraelské hlasy – má po izraelských zvěrstvech v Gaze výhrady.
Rostoucí nepopularita Izraele ve Spojených státech se zdá být jedním z důvodů, proč se Trump cítil svobodný v tom, že Netanjahuovi vnutil svůj 20bodový mírový plán, přestože ten nesplňoval jeho maximalistické požadavky. Klesající úcta k Izraeli nepochybně opět sehraje roli, až se Trump bude rozhodovat, zda trvat na jasné cestě k palestinskému státu, jak si to přejí arabští vůdci. Trump bude závislý na nich, aby financovali rekonstrukci Gazy a poskytli mezinárodní stabilizační síly pro toto území.
To, že podpora Izraele již není v New Yorku samozřejmostí, by mohlo znamenat, že již není povinná ani ve Washingtonu. To je dobrá zpráva pro práva Palestinců. Je to však špatná zpráva pro naděje Netanjahua a jeho krajně pravicových spojenců, že americká vláda bude donekonečna zavírat oči před pokusy izraelské vlády „vyřešit“ palestinský konflikt pomocí genocidy, nuceného hromadného vyhošťování nebo nekonečného apartheidu.
Diskuse