Izrael se hroutí

17. 12. 2025

 
Izraelská vláda se proti tomu veřejně staví, ale zdá se, že se tak děje s tichým souhlasem premiéra Benjamina Netanjahua, který si nyní uvědomil, že mu více prospívá hrozba války než válka samotná. Zejména poté, co se mu nepodařilo dosáhnout svých „válečných cílů“ – zničení Hamásu a návratu rukojmích živých; zdá se, že izraelská armáda zabila mnohem více rukojmích, než se původně předpokládalo.

Bezpodmínečná podpora, kterou Izrael kdysi dostával od USA a Evropy, slábne, stejně jako spolupráce se státy u Perského zálivu. Palestinci, stejně jako Muslimské bratrstvo, byli po desetiletí vnímáni jako větší hrozba pro regionální status quo než Izraelci.

Zatímco západní lídři kdysi soutěžili o to, kdo nejrychleji odsoudí Hamás a pochválí Izrael za boj za „západní hodnoty“, ti samí lídři jsou nyní mnohem tišší, když z Gazy přicházejí neustálé důkazy o izraelské genocidě. Dokonce i americký prezident Donald Trump se o Hamásu vyjadřuje mnohem méně než dříve.

Pro západní lídry je zjevně obtížné uznat, že Izrael se stal původcem regionálního chaosu. Je mnohem snazší postupně a diskrétně omezovat jeho vliv a přimět ho smířit se s novou realitou, aniž by izraelští lídři museli veřejně ztratit tvář. Není třeba se Izraeli přímo stavět na odpor. Stačí mu občas dát najevo chladné přijetí a nechat ho čekat.

Navzdory protestům Izrael potřebuje mezinárodní spolupráci, aby mohl útočit a okupovat Sýrii, Libanon, Jemen a Írán. Proto se jeho operace postupně zmenšují. Izraelská armáda se nyní zabývá „lovem“ osob, které se kdysi podílely na útocích na Izraelce, místo aby se věnovala strategické expanzi. To jsou schopnosti Izraele v tomto novém uspořádání.

Izrael možná prohrává i na diplomatické frontě. Hamás vyjednává, zatímco izraelská vláda zdržuje. Pokud to tak bude pokračovat, Izrael se bude muset vypořádat s realitou, kterou aktivně neovlivnil. Hovoří se například o tom, že Izraelci budou nuceni platit za odstranění trosek, které izraelská armáda vytvořila během více než dvou let ničení Gazy.

Zatímco Izrael možná ztrácí svůj status hegemona na Blízkém východě, izraelská společnost věnuje veškerou svou značnou energii vnitřním sporům „o duši Izraele“ a zintenzivňování své nelegální okupace palestinského území. Izraelci ztrácejí víru v existenci světa mimo hranice Izraele. Mnozí věří, že pokud takový svět existuje, nenávidí Izrael bez ohledu na jeho činy.

Izraelská diskuse se stále více zaměřuje na otázky od hrozeb pro židy po izraelské společenství a opouští témata „geostrategických“ převratů, která byla ještě před šesti měsíci zcela běžná. Převažuje také naprosté ignorování globálních realit a veřejného mínění.

Vezměme si například nový skandál, který sužuje izraelské letectvo (IAF). Budoucí stíhací piloti, kteří se chystali absolvovat dvouletý výcvik, podstoupili týdenní „simulaci vězení“, která je obecně považována za nejtěžší část jejich výcviku. Poté byli posláni do hotelu na utajeném místě, aby se zotavili.

Kadeti prozradili polohu hotelu svým rodinám, které je o víkendu navštívily; někteří z nich pili alkohol. Jejich velící důstojník jim dokonce povolil pití.

Všichni kadeti budou čelit disciplinárnímu řízení. Velitel IAF Tomer Bar objasnil, že „nebude poskytnuta žádná shovívavost v otázkách hodnot, které jsou základem étosu sboru“.

To je rozklad. IAF je zodpovědná za většinu devastace v Gaze, včetně bombardování civilních obydlí a infrastruktury, které šokovalo svět a zbavilo izraelskou armádu jejího tvrzení, že je „nejmorálnější“. A přesto IAF stále hovoří o „hodnotách“ a „étosu“. Piloti jsou hlavní zbraní genocidy, ale co se počítá, je neoprávněná konzumace alkoholu.

Kadeti a piloti byli obecně médii vykresleni jako zástupci staré izraelské elity, morálně zbankrotovaní a bezradní, rozmazlení ve srovnání s novou elitou, která zapálila Gazu a zemřela za své úsilí ve jménu „izraelského lidu“.

V reakci na to piloti jako kolektiv chválili svou loajalitu k vládě a bezpečnosti izraelského státu a svůj závazek pokračovat v genocidě, dokud jim to „demokraticky zvolená vláda“ – proti které sami opakovaně protestovali – nařídí.

Možná ještě důležitější je, že Izrael ztrácí svou vnitřní soudržnost. Neočkované děti umírají na spalničky a chřipku. Potulné gangy teenagerů napadají Palestince, kteří řídí autobusy nebo uklízejí ulice. Palestinští občané Izraele jsou vražděni při přestřelkách zločineckých gangů. Veteráni z „války“ v Gaze páchají sebevraždy v nebývalém počtu.

Veřejný systém duševního zdraví již pod touto zátěží zkolaboval, termíny jsou naplánovány více než rok dopředu. Výuka ve státních školách je denně rušena, protože učitelé se starají o své vlastní děti, které tak zůstávají bez učitelů. Během vlády současného premiéra Netanjahua podalo na ministerstvu školství výpověď 25 vedoucích pracovníků, z nichž většina jako důvod uvedla politické zasahování do jejich práce. V Tel Avivu jsou zaměstnanci městského úřadu vybízeni, aby jednou týdně dobrovolně pomáhali v městských mateřských školách a školkách, protože není k dispozici kvalifikovaný personál.