Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Odhalení pomníku lhostejnosti ...

31. 5. 2026 / Pavel Veleman

čas čtení 3 minuty

"Věnováno opravdu všem (pro)sociálně zaměřeným politikům a političkám pro tuto cílovou skupinu, kterými je tato země doslova zahlcena, zejména paní senátorce Ludkové a panu senátorovi Hrabovi..."

Zvu nejen všechny "Plyšákové ošetřovatele" v čele s panem prezidentem Pavlem (tady asi "záštitu" neudělí), všechny ty ženské i mužské dobroušky chvíle spravedlivého, společenského hněvu, všechny ty plačky nad vlastní dobrotou, všechny ty řečníky a řečnice za mojí osobu nejprve "brutálně zavražděné a potom brutálně mediálně zneužité" "Viktorky" ke svým osobním cílům různých zajmových skupin (politici, bulvární novináři, pěstouni...) - na trochu jinou akci.

Na tichou vzpomínku, spíše bolestné mlčení a snad i osobní, tiché prosby o odpuštění své vlastní lidské sobeckosti a lhostejnosti (jedeme v tom skutečně všichni).

A snad také tvrdé, kritické zamyšlení se nad budoucností této země, která má největší počet lidí bez domova ve větších městech na počet obyvatel... Strašné je na této statistice, že narozdíl třeba od Londýna, Paříže nebo Berlína, "jedeme" tzv. 36 let od nuly... Takže ta progrese je obrovská!

Těch naprosto zbytečných, systémových, předčasných úmrtí obětí bezohledné, sociálně kruté společnosti dneška, která nevidí v těchto občanech člověka/bratra/sestru, ale spíše překážející, zneklidňující a proto tak nenáviděná strašidla naší maloměšťácké každodennosti, která nás vyrušuje v cestě jednosměrného, ekonomického člověka (Herbert Marcuse) , toho "Člověka ve stroji" (Josef Šafařík).

Dneska již totálně oligarchické, spíše technofeudální společnosti, která vidí člověka jen jako poslušný, účelový předmět k využití a když směnnou hodnotu ztrácíme, stáváme se odpadem k nepotřebě stejně jako vysloužilý vysavač... Proto tolik naší živočišné nenávisti k těmto vlastně pouličním stínům nás a vypouklým zrcadlům naší spokojenosti, kterou musíme ihned vytěsnit...

"Lidé na ulici" se dožívají o 16 let méně, než je průměr dožití v Česku. Tyto tisíce obětí naší epidemie ztráty lidství a posléze metastázy ztráty soucitu, empatie, obyčejného zděšení, která naopak vede k až fyzickým, sadistickým útokům na tyto občany, toť primární příznak vlastně duchovně mrtvé společnosti.

Nejsem milovník pomníků, avšak na tento "metafyzický polštář", který jsme nebyli schopni v reálném životě všech obětí zajistit, vykřičet, vybojovat na politických obludách, což je naše NIKDY neodpustitelná společná, profesní vinna, jsem opravdu pyšný. Zejména, když jsme si sami vybrali finanční prostředky.

Děkuji za organizaci "Platformě pro sociální bydlení" a držme při sobě